Poslední dům nalevo

No já zírám! To je aspoň pořádný survival horor s naprosto nepředvídatelným vývojem údálostí. Nejlépe bych to popsal vypůjčenou frází hlávního záporáka z tohoto filmu What are the odds man?  Aneb jaký impulz je potřeba, aby se ze spořádaného páru stalo duo chladnokrevných zabijáků. PS: Odsledováná verze DC (114 min) a hádám, že s těmi bonusovými minutami přišlo extra násilí a možná dokonce i ta scéna s mučením. (20.10.2021)

Vezmeme Eden Lake z roku 2008, místo zamilovaného páru nasadíme roztomilou rodinku, několik nabubřelých, nudících se dětí vyměníme za bandu uprchlivších kriminálníků a navrch dáme terorizovaným hrdinům pěkný domeček, aby se měli kde schovat. Takže: je Poslední dům nalevo vlastně jen kopírka hororu zmiňovaného na začátku? A jak to vlastně brát, když se v podstatě jedná o remake, tudíž stará verze byla ještě před oním britským šokujícím snímkem? Tak či tak, film Dennise Iliadise rozhodně není ztrátou času, a navíc: i přes na horor poměrně překvapivou délku nenudí ani na okamžik. Kvalitu snímku jsem si užil na stolním PC v blu-ray kvalitě, a vzhledem k pozdějšímu ději v zetmělém domě jsem udělal dobře, protože nejenže vynikly všechny předměty a postavy v šedi, ale černá zůstává díky několikagigové velikosti - již snímek schramstnul z disku - opravdu černá. Poslední dům nalevo se snaží mírně šokovat tím, kam mohu jako rodič dojít za pomstou při brutálním ublížení násilníků na mém potomkovi. Je evidentní, že tato základní myšlenka se režisérovi vydařila, ovšem poslední záběr dokázal celkový dojem z filozofického přemítání nad problémem srazit s překvapivou neoddiskutovatelností na kolena. Menší SPOILER: Ona scéna mi pak totiž zdaleka nepřišla jako pomsta, zde si chtěl tatínek prostě ukojit své krvavé choutky a dokázat, že se z něj stává takový malý úchyl KONEC SPOILERU. I tak lze ale snímek hodnotit nadprůměrně a kladů v něm lze najít bezpočet. Ať už se jedná o surealisticky podanou řezničinu (které jsou tu prosím pěkně schopni lidé, ne nějaký Jason nebo Freddy), pocit beznaděje a soucítění s oběťmi, stupňující se napětí, efektní kamera, dobrá hudba... Tento remake se prostě nadmíru povedl, a nebýt občasného pocitu opakujících se záběrů z podobných snímků, který mne pronásledoval po celou stopáž (vybavilo se mi třeba Funny Games USA, ono Jezero smrti...) a posledního malého WTF, bylo by to rozhodně za pět. P.S. Konečně nějaký obstojný chlapský hrdina, který neomdlí při prvním nakopnutí do břicha a pěstí do obličeje! (20.08.2009)

Nudné, prázdné, samoúčelné. Násilí tu není ani šokující, ani estetické, ani burcují, jen vyprázdněně exhibující a otravně blbé. Postavy nemají absolutně žádnou svobodu rozhodnutí, tvůrci je vždycky natlačí tam, kde je chtějí mít a brutalita je tak jediným východiskem z nouze. Další potvrzení toho, že Hollywood dělá z perel králičí bobky. V "nehororovém" Bergmanovi je stokrát víc opravdového násilí, opravdových dilemat, opravdového utrpení. Tahle nažehlená kravina patří do středu pelotonu mainstreamových pokusů šokovat. Koho? Leda děti. (17.05.2009)

Ani chvilku nuda... Vyborna atmosfera, celkom obstojni herci a dost ma mrazilo uz od samotneho zaciatku. A hudba mala na tom obrovsku zasluhu. Neda mi neporovnat s Eden Lake, kde som sa smiala nad nelogickostou spravania postav, ale tu je vsetko krasne logicke, neuveritelne chladne a brutalne. Ale drzala som im palce, dufala som, ze to zakonci nejaky efektny zaver a som happy, ze pan doktor mal ku koncu este kreativne myslenie :D (23.03.2009)

Hodnotím v kontexte s Piatkom trinásteho, Krvavým valentýnom a podobnými, pretože sa pohybujeme v rovnakej cielovke. A v ich spoločnosti je Posledný dom naľavo konečne brutálny masaker, v ktorom NEpobehujú ďalší otravní, holokozí adolescenti závislí na GPSkách, mrzačení ďalším maskovaným nesmrteľným cool-slasheristom. Obetí masakrov je nám tu buď ľúto, alebo ich naopak CHCEME vidieť ležať na zemi v krvi. Emócie fungujú, herecké výkony postačujú. Keby šiel film do hĺbky (etická otázka o práve vlastnoručne popraviť kata svojho dieťaťa) a mal zaujímavejšie obsadených záporákov, mohol byť samozrejme niečím úplne iným, hodnotnejším. Ale na to tu máme Michaela Hanekeho, nie Wesa Cravena. Navyše, originál taktiež nešiel do hĺbky a bol iba exploitation shockerom. (15.05.2009)