Harry Potter a Relikvie smrti - část 2

Poslední Potter rozdělením trpí. Zatímco 7 1/2 (úvod) funguje i bez finále, tak 2/2 (finále) bez úvodu už nešmakuje tak dobře (až se podívám na oba díly po sobě, nejspíš ten problém zmizí). Navíc se toho musí hodně stihnout a tak se většina věcí říká místo, aby se ukazovala a tak je například Brumbálovo záporáctví osekáno jen na pár pochybných větiček. To je, ale zase jenom problém scénáře a Klovesova osekávání jak jsme byli zvyklí z dřívějška. Jinak Yates kočíruje poslední zářez malého Harryho celkem slušně, jen je vidět že nemá čas věnovat se všem těm smrtím tak jak by chtěl a důležité postavy padají jako mouchy v bitvách, které nevidíme. Ale ono je to stejně o Harrym. Především o Harrym. Ten kluk došel sakra dlouhou cestu, stejně jako my s ním a finále v podstatě nezklame. Herci výborní, konečně dostal zase trochu prostoru Alan Rickman, který si kradl pro sebe nejlepší kousky filmu a i Ralph Fiennes jako Voldy si to patřičně vychutnává (stejně jako já jsem si vychutnával posmívání Nevillovi - bravůrní, tohle v Potterech vždycky trochu chybělo). No přiznám se, že mě tahle sága nakonec dostala. Kdysi jsem se posmíval knížkám o brýlatém klukovi, než jsem se nechal přesvědčit a před těmi deseti lety šel do Novojičínského kina. Dnes v tom samém kině, ale o deset let později, jsem si řekl, že jsem udělal dobře, když jsem nakonec šel. Choval jste ho jako prase na porážku. (18.07.2011)

A já si těch pět hvězd dovolím dát. Byl jsem s tím nakonec po těch dlouhých deseti letech víceméně spokojený. Trvalo to, prošel jsem si během tím samotným mládím, stárnul jsem s herci, prožíval osobní zážitky a prožitky, štěstí i trápení. Jakmile se ale na scéně objevil nový díl Harryho Pottera, neváhal jsem, a okamžitě za ním běžel za mým kamarádem, kinem. Ten mi vše připravil, stačilo se usadit. Knihy jsem během filmů četl dřív, takže jsem už věděl, co mě bude každý film čekat. Už jsem byl atk zblblej, že mi postavy při čtení v hlavě mluvili stejně, jako jsou nadabovaní u nás a já jsem tím vším jednou za čas prostě žil. Stejně tak jsem ožil, když Harry nedávno dorazil do kin...naposled. Po shlédnutí jsem si ihned uvědomil, že nekončí jenom samotný film, ale také končí kus mého mládí, na které bych mohl nadávat, ale také se k němu vracet. Když se budu vracet, jedna z těch skutečností bude kvůli Potterovi. Je to tak, každá generace má něco a ani ta naše nebyla ochuzena. Co se týče filmu...zkazit se to nemohlo. Kdyby se to, i čirou náhodou, přecijen zkazilo, asi by tvůrcům utrhli koule a nacpali je mozkomorům pod kabát. Tvůrci si to ale nemohli dovolit. Proto jsem očekával obrovskou bitvu a tu jsem taky dostal. Nepřátel bylo kvantum a bylo to epický jako blázen. Humor nechyběl, Ron tradičně moc nemluvil a když už jo, tak to byla jasná hláška, každý v tom příběhu měl svůj řád a tak by to v dobré knize také mělo být. Teď už jenom přemýšlím, na co se do budoucna těšit dál. Moc toho od minulosti není. Nejdřív Hvězdné války a poté Harry Potter s Pánem Prstenů. Všecko už je zakončeno a pochybuju, že se v dosavadním životě setkám s něčím, co bude mít dílů víc a dokáže mě zaujmout jako právě Harry Potter. Nebudu na to mít jak dětství, čas, tak ani myšlenky. Nicméně teď si to ještě užívám. Harry Potter pořád doznívá...asi si půjdu od znova přečíst knížky a zavzpomínat. Teď už s kompletním dabingem v mé hlavě a imaginárním světem Bradavic, který už si nemusím představovat, stačí jen zavzpomínat. (15.07.2011)

JISTĚŽE JE TO V TVÉ HLAVĚ, HARRY. TO NEZNAMENÁ, ŽE TO NENÍ SKUTEČNÉ. Potter roste s publikem. Druhý díl sedmého dílu už není povinné uvedení do děje, ale pořádná jízda. Všechno, co jsem této sérii vytýkal, že v tomto filmu obrsousilo na maximálně snesitelnou míru (rodinná historie, dovysvětlovávání.) Yates to zvládl. Přesto vám po skončení nepřipadne, že jste viděli něco i částečně důležitého pro filmovou historii. 90%. (21.07.2011)

Oproti katastrofální části jedna znatelný progres. Harry, Ron a Hermiona už nepřipomínají twilightovskou trojku a na emopůtky zvysoka kašlou: míří nekompromisně k finálnímu aktu. Ten Yates servíruje v opulentním blockbusterovém hávů a nakonec přidává... i ty emoce. I když jsem se teda těšil, že budu brečet, což se nakonec nestalo. 80% (22.11.2011)

Konec jedné ságy. Poslední díl je opět dost natahovaný, nic se v něm pořádně nestane, spíše než akční je Harry pouze efekt(iv)ní, vysvětlování je tu těžce zkratkovité a to nejhorší na závěr, divák se tu opět stává jen hloupým jedincem, který si musí část příběhu a různá propojení domýšlet. Tahle divácká nepřívětivost mě cca od půlky ságy hodně mrzí, ale když to Kloves lépe neumí, co s tím. Po stránce technické, režijní i hudební tady snad nic vytknout nejde, protože Yates aspol. dokážou některé scény vygradovat do hromady emocí (pochopení Snapea, tiché probíhání Bradavicemi) a v těch slabých prostě nemají z čeho vařit, když jim scénář, možná ani předloha, nedali jinou možnost (nebelvírský "konstrukt"). I ty vedlejší postavy hrané výjimečnými herci si zasloužily více, než umírat jen tak mimo obraz bez divákova. Yates dokončil, co Columbus započal a sága má konec, za který se rozhodně nemusí stydět. PS: já s Harrym nevyrůstal, takže žádný sentiment necítím a pohádkové "(mateřská) láska všechno zlo překoná" tuplem ne. Delší verze. (18.07.2011)