Harry Potter a Relikvie smrti - část 2

Předchozí díly pod režijním vedením Davida Yatese přestaly být zajímavé z estetického hlediska a nabývaly na pozoruhodnosti svým zaměřením se pouze na - nesmírně početnou, nutno poznamenat - fanouškovskou skupinu. Narativní doťuknutí celé ságy už ale nestojí za pozornost ani z tohoto hlediska, protože se od fanouškovského diskurzu upustilo, a začíná být hodno zájmu až díky kritickým ohlasům, na nichž se výrazně podepsal hype "epického zakončení vyprávění pro celou jednu generaci". Zatímco první část posledního dílu by se s trochou nucené snahy dala obhájit jako odvážný narativní experiment, "dvojka" selhává jako samostatné vyprávění, jako završení příběhu kouzelníka s jizvou na čele i jako adaptace. Syndrom druhých polovin se zde projevuje velkou měrou, protože film nemá začátek, prostředek i konec a přechody mezi jednotlivými akty jsou až příliš nucené a neobratné. Nevadilo by to, kdyby daný přístup byl opodstatnitelný v rámci série, ale na místo strukturování vyprávění do větších celků mají sekvence podobu uzavřených adventurních úkolů s jasnými deadliney. Na předchozí díly se odkazuje jenom situováním na konkrétní místa a užitím stejných záběrů ve flashbacích. Je ode mě jako nečtenáře posledních dvou knih odvážné tvrdit, že ve výsledku nejde ani o dobrou adaptaci, ale pokud kvůli neukázáním scén úmrtí kladných postav postrádají činy přeživších během bitvy motivické opodstatnění a nezmínily se věci, které se zde najednou objeví a zužitkovávají, nemůže jít o ukázku dobrého převodu textu z jednoho média do druhého. A i ten vyzdvihovaný styl, který se vyznačuje netradičními úhly záběrů (rakurzy), decentralizovanou kompozicí a "nahrazení" konvenčního snímání dialogových scén (záběr/protizáběr) obkroužením postav v prostoru, se stalo v posledních letech v rámci blockbusterové kinematografie normou (viz batmanovská sága od jinak hodně stylisticky konzervativního Nolana, oproti němu formální progresivnost Abramse). Je dobře, že Harry skončil, protože až na výjimky z pravidla představoval zpátečnického představitele blockbusterové kinematografie, přizpůsobujícího se tak leda moderním trendům (opravdu je poznat, která akce má narativní opostatnění a která slouží jen jako atrakce kvůli 3D). (20.07.2011)

|| Scenár: Steve Kloves | Hudba: Alexandre Desplat / John Williams, Nicholas Hooper | Produkcia: David Heyman David Barron, J. K. Rowling | Distribúcia: Warner Bros. Pictures | Štúdio: Heyday Films | Rozpočet: 250 miliónov $ | Tržby: 1,220,476,000 $ || V tomto filme všetko končí. Ako hovorí aj plagát. Comment uner construction...Ps: Nežeby som s tým komentárom súhlasil, ale prečítať sa oplatí: Verbal (25.07.2011)

Druhá část závěrečného dílu o Harry Potterovi byla úplně něco jiného. Spousta akce, napětí .... Povedl se, akorát srážím jednu hvězdičku za ten konec, to bylo podle mne takové kýčovité jak vedou všichni své děti na vlak do Bradavic, možná tak trochu jsem čekala, že bude i nějaký otevřenější konec pro možné další pokračování. Stejně jako většině fanouškům je mi líto, že to už končí. Jako dospělák jsem si sledování příběhu čarodějnického učně užila. Harry Potter byl fenomén, myslím si, že dlouho po něm nic podobného nezažijeme, škoda ... (12.09.2011)

Prvé pozretie u mňa zaznamenalo menšie sklamanie, pretože ma značne iritovalo prehnane tmavé obrazové zafarbenie, ktoré neumožňuje hlbšie vnímať jednotlivé detaily a dosť pomalý rozbeh v prvej polhodinke. Po viacerých pozretiach sa však tieto pripomienky vytrácajú a konečne sa dokážem odosobniť od úžasného fantastického dobrodružstva prvých dielov a oceniť aj Yatesove komorné predispozície. S Harrym som rástla, znamená pre mňa veľa, a preto ho posudzujem značne nostalgicky. Táto posledná časť je druhým najlepším Potterom (po 3 - Väzeň z Azkabanu) , ktorá disponuje znamenitým súbojom medzi dobrom a zlom, tradične vynikajúcimi hercami, geniálnou hudbou Alexandra Desplate (dominujú "Statues" a "Severus and Lily"), brilantnou - a dovolím si tvrdiť aj najsilnejšou z potterovskej série - scénou Snapeovho "odhalenia", ktorá oplýva neskutočným emocionálnym rozmerom. Harry Potter je sériou plnou jasných osobnostných čŕt (dobrí a zlí), ale Rowlingová nezabudla ani na psychologický aspekt a vytvorila fenomenálne konfliktnú postavu (Snape), zmietanú vlastnými vnútornými rozpormi. A navyše, Potter celé roky vzniká pod záštitou filmárskych profíkov, preto ide jednoznačne o najfantastickejšiu (odhliadnuc, samozrejme, od Pána prsteňov) sériu posledných rokov. (18.01.2012)

"Tak my už jdeme do finále a za všechno vážně dík, zas přijdem a možná i kouzelník. Kdo tu byl jednou, příště se vrátí. S naší partou rozehranou na shledanou." Mňo, kouzelník přišel, viděl a zvítězil (hádejte který?). To nejlepší na konec, chce se mi říci (i když ztrácím jistotu při pohledu na komentáře okolo). Podle mne rozhodně nejdospělejší, nejdramatičtější a nejkompaktnější díl celé série. A navíc s nejlepší hudbou. A navíc je to konec, tak když jsem celou sérii očtyřkoval, aspoň poslední díl dostane za pět! No ale mně se to vážně líbilo, no čestně, fakt nekecám! A ne, knížku jsem nečetl, ani jedn(o)u. (17.10.2013)