Třináct dní

Prezident Kennedy: „Kto, do pekla, schválil tento raketový test?“ Bob Kennedy: „Kto myslíš? Boh vie, ako to budú komunikovať Sovieti...“ Kenny O'Donnell: „Komunikovať so Sovietmi? Nedokážeme komunikovať ani s Pentagonom - a to je len cez tú prekliatu rieku!“ Ide o napínavé skúmanie vypätého okamihu v dejinách. Ja som v tom čase ešte nebola na svete, dejepis sme sa za socializmu učili jedine zo „správneho“ uhla pohľadu a tak si matne pamätám zmienku o kubánskej kríze. Lepšie je opýtať sa pamätníkov v rodine. Mamka mi teda porozprávala, že sedeli celá rodina pri rádiu (televízor ešte nebol) a plakali zo strachu, že bude vojna. Mama mala 15 rokov. A jej rodičia ešte mali čerstvý obraz o hrôzach druhej svetovej vojny, ktorú zažili. Ešte zaujímavejší príbeh mám od uja, bol v tom čase vojakom základnej vojenskej služby - vojaci boli v plnej pohotovosti a čakali len na moment, kedy to naozaj príde. Z filmu pre mňa vyplýva povinnosť ľudstva pripomínať si takéto dôležité a osudové okamihy, aby sa už nikdy nezopakovali. Snáď. K filmu samotnému – potešilo ma herecké obsadenie a nemala som pocit, že film rozpráva o udalosti len zo strany dokonalých a neomylných Američanov. Naopak, cítiť tu závažnosť každého vysloveného slova a pocit, že šachové figúrky sa pohybovali po zamínovanom poli. Možno v skutočnosti nemal O'Donnell taký vplyv na prezidenta, ale Kevin Costner tieto charakterové úlohy zvláda vždy na úrovni. Trochu mi chýbala ešte tiesnivejšia atmosféra bezvýchodiskovosti. Robert McNamara: „Toto nie je blokáda. Toto je jazyk. Nový slovník, aký svet ešte nevidel! Toto je komunikácia prezidenta Kennedyho so sekretárom Chruščovom!“ (02.08.2024)

Politický thriller o kubánské krizi, kdy málem studená válka přerostla ve válku žhavou. Věrohodně působící scénář, dobré herecké obsazení (hlavně Kevin Costner, Bruce Greenwood a Steven Culp), zručná režie, skvělá hudba... Není to sice takový žánrový klenot jako Všichni prezidentovi muži, také to mohlo být o nějakou desítku minut kratší, ale i tak je to velice dobrý film (90%). (20.08.2006)

Dva týdny, které málem otřásly světem aneb hra, kde se dva dohadují a svět v roli třetího se nesměje, ale klepe hrůzou, mlhavě tušící, že v jistých hrách buď vyhrávají všichni nebo jako jeden muž vdechnou svou prohru v atomovém spadu. Pokud věříme Dantovi, střed pekla nehoří palčivým plamenem, nýbrž v něm vražedně mrzne, a tohle byl potenciální devátý kruh pekla studené války, ovšem to neznamená, že zúčastnění nebyli zpocení až tam, kde záda ztrácejí své slušné jméno, a zúčastněným i nezúčastněným u toho zadku nehořela koudel... Když v závěru filmu nakráčel do pokoje můj pubertální sourozenec a optal se: "Jak to dopadlo?," byl mou reakcí: "Sedíme tady? Sedíme. Tak se blbě neptej a mazej zalejt kytky," poněkud neuspojen, ale výstižnější odpověď jsem v tu chvíli neměla a že jsem ty kytky nakonec zalila sama, mi přišlo ještě jako malá daň za setrvání tohoto světa v obyvatelném stavu. (12.10.2013)

Nezaobišlo sa to bez pátosu (Kennedy: "Ako ma môže kongres prinútiť, aby som vydal rozkaz k zmareniu miliónov nevinných životov?!") a občasného polopatizmu a zjednodušovania, ale aj tak je to veľmi solídne napísaná a šmrncovne zrežírovaná dráma, ktorá napriek nemalej minutáži ani chvíľu nenudí. A Costnerovi táto úloha sadla. (29.08.2007)

Velmi zručně (v tomto případě rozuměj věrně a poutavě) natočená dramatizace historických událostí, konkrétně bodu, ve kterém bylo lidstvo zřejmě nejblíže svému vyhlazení. Tedy alespoň bodu, o kterém se to veřejně ví... Kvalitní výkony, pochopitelně na špici s největší zúčastněnou hereckou hvězdou, a k tomu skvělá hudba jiné hvězdy, Trevora Jonese. (25.02.2005)