Můj život v ruinách

Vtipná komedie, která mě uchvátila hlavně překrásnými kulisami antického Řecka. Divím se, že má tak nízké hodnocení, neboť mi to připadalo velmi vtipné a romantické. Prostě a jednoduše klasická romantická komedie, u které už při úvodních titulcích znáte konec. A vžádném připadě bych to nesrovnávala s českými Účastníky zájezdu - společné je jen to, že turisté jsou na dovolené u moře. (11.11.2009)

Americká limonáda, tentokrát ale k všestrannému použití. 1) Zoufale pitomý příběh o tom, jak se všechno daří, stačí jen chtít a chtít. Je tu kapku přepohodováno. Účast na zájezdu jako katarze vývoje jeho účastníků, very American. Z řidiče autobusu se vyklube jemný a decentní švihák se smyslem pro krásu a hudbu, to mě podrž. 2) Scénář se nechal silně inspirovat (někdo by řekl, že to prostě ukradli) rovněž americkým filmem Jestliže je úterý, musíme být v Belgii z roku 1969. Podobné prostředí, zápletky, osoby. 3) K vidění je i pár pěkných záběrů turistických atraktivit kontinentálního Řecka. První hollywoodský film natáčený v prostorách Akropole od roku 1957. 4) Na druhé straně film v nadsázce (ale jenom lehké) vykresluje americkou i řeckou mentalitu. 5) Protože jsem velkou část svého života prožil podobně jako hlavní hrdinka filmu, umím ocenit i spousty drobných profesních vtípků k průvodcovské praxi i zobrazení jednoho typu průvodců (spíše průvodkyň), které se cítí osobně dotčeny, pokud turisté nesdílejí jejich vkus. 6) Film doporučuji řidičům autobusů při poznávacích zájezdech jako povinnou součást jejich výbavy. (01.08.2010)

Je libo exkurze po řeckých památkách s partou turistů, ze kterých se vyklube docela sympatická grupa lidí, se sympatickou průvodkyní, která nakonec pochopí, že občas je někdy potřeba se přizpůsobit potřebám zákazníků, a s řeckým řidičem, který na začátku vypadá jako neatraktivní vágus, z něhož se ke konci stává pohledný Řek? Pokud zní vaše odpověď ano, pak je tato komedie určena právě pro vás. V mých očích však tato komedie patří spíše do typického průměru, kdy se zde skutečně neobjevuje žádný zajímavý nápad, film nemá téměř žádný děj, skupinka turistů prostě jen putuje z místa na místo a přitom sem tam zažijí něco zajímavého. Ale určité kouzlo tohoto filmu se skrývá především v té pohodě, ve které se celý film odehrává, zkrátka je to pohodový letní příběh, který dokázal tu pohodu přenést i na mě, a to je zřejmě jeho jediné velké štěstí, jinak bych totiž měl asi problém na tomto filmu objevit něco, co by mě přinutilo ho vnímat alespoň jako průměrný. Když to shrnu, tak je více než jasné, že tenhle film byl natočen pro lidi, kteří si chtějí oddechnout, kteří se chtějí dobře naladit a kteří se chtějí oprostit od starostí všedního dne. Tenhle film je totiž opravdu hodně odpočinkový a na jiný důvod jeho vzniku opravdu nemohu přijít. Já sám jsem se u něj odreagoval perfektně a na ty tři hvězdy to bohatě postačuje. (06.08.2010)

Příjemná komedie u účastnících zájezdu v Aténách, o jejímž obsahu a zpracováníjsem si nedělala iluze, a která přesto velmi příjemně překvapila a pobavila. Vykreslení národnosti jednotlivých turistů v lehké karikatuře dohromady s nádhernými exteriéry Atén-kam se většinou nejezdí, (moře je pro nás holt moře), příjemnou lehkostí řecké hudby a až na výjimky neznámými hereckými tvářemi mne pobavily, potěšily a zejména příjemně překvapily. Onou výjimkou byl Richard Dreyfuss, kterému to sekne i jako seniorovi a Nia Vardalos, která je od doby své řecké a tlusté svatby čím dál pohlednější a lepší. (10.11.2009)

Můj život v ruinách se až nebezpečně podobá Účastníkům zájezdu. S rozdílem v tom, že česká verze se dala dobře odkoukat, zatímco tato hollywoodská leda tak odtrpět. V obou případech režisér pracuje ve stylu „máme tu skupinku lidí, hodíme je do jednoho autobusu, schválně, co se stane“. A Donaldu Petrieovi to nevychází. Chápu, že nenatáčel žádné psychologické drama, ale i u komedie musí režisér dávat neustále pozor a hlídat si své zaměstnance. Čili herce. A když nechá herce, kteří mají ztvárnit ty zábavné turisty, jen tak plácat, odvedou mizernou práci. (07.11.2010)