Strach(y) ze tmy

Úžasný nápad s propojením bizarních a děsivých povídek v černobílém kabátku. Jen to má jednu obrovskou vadu, jedná se o naprosto nedomrlou podívanou s rádoby art přesahem, jež nabídne pouze neotřelý vizuální zážitek. Největší podíl na tom mají scénáře. Paradoxně motiv na téma "strachu ze tmy" je prakticky pouze v poslední povídce, která jak už většina nakousla, patří k tomu nejzdařilejšímu. Sugestivní cestu do nitra strachu bych si představoval opravdu jinak než takto. Nejedná se dle mě ani o ucelený koncept, i když pokud je to záměr, tak budiž. Minimalistická animace, která je pro každé vyprávění ztvárněna odlišně (co příběh, to jiný autor), mi přišla skvěle padnoucí ke každému z nich, ale to nic nemění na menším zklamání. Každopádně nevadí, rozhodně se nejedná o ztrátu času, protože Strach(y) ze tmy jsou svojí temností v animovaném světe tak trochu unikátem. (25.04.2017)

Poslední dobou nadávám často na to, že film upřednosťnoje zpracování před vyprávěním či nějakou myšlenkou. Stejný případ nastává u Peur(s) du noir, mimochodem se mi líbí český překlad, který přesně a šikovně kopíruje francouzský název, a přesto se tady zachovám zcela opačně. Strach(y) ze tmy nejsou ničím víc, než vizuální onanií, a jak už tady mnozí uvádějí, opravdu zajímavý příběh je snad jen ten poslední o muži v temném domě. Jinak se moc invence nenajde. Dva mezipříběhy o muži se psy a o ženě, která do grafikého podkladu vypráví o všem, čeho se bojí, jsou sice z počátku zajímavé. Zejména muž se psy je velmi zajímavě animován, ale ke konci jim dochází dech. Žena mele spoustu nesmyslů a muž je utahaný a bez rozuzlezlení. Příběhové části jsou zajímavější, ale také příliš invence nepobraly. Přesto si dovolím tvrdit, že je snímek zajímavý. Má svou atmosféru, podpořenou vynikajícím hudebním podkresem, a kombinace různých výtvarných zpracování v člověku rozmělní počáteční zklamání z jednoduchosti vyprávěného. Navíc stopáž je přiměřená. Jako příběh neobstojí, ale jako výtvarný počin se mi Peur(s) du noir líbily a tak je i hodnotím. (27.09.2008)

Několik více, či méně zajímavých a zábavných povídek na téma strach - stísněné pocity moc navodit nedokáže, ale zajímavý a vtipný místy je, a tak i vzhledem k pěkné (byť viditelně ne "áčkové") animaci oscilující někde mezi Persepolis a Renaissance jeho sledování není ztrátou času. Z jednotlivých povídek mě vyloženě nadchl snový příběh japoské holčičky, povídka vyprávěná tlustým chlapcem mě docela pobavila... a zbytek spíše nudil, vzhledem k tomu že šlechtic se smečkou pejsků je spíše humorná vložka než samostatný příběh. 7/10 (poznámka k organizátorům Letní filmové školy 2008 - čistě bílé titulky na čistě bílém pozadí se na plátně čtou vážně dost blbě) (03.08.2008)

Animace je zajímavá ve všech povídkách, ale celkově se jedná o dost nevyrovnanou kolekci. Lze říci, že první polovina se mi místy až nelíbila (3 kusy), zato druhá polovina (2 kusy) mě vysloveně nadchla jak animací, tak příběhem. Poslední kousek opravdu srší nápady a pro mě se stal jedním z nejzajímavějších animovaných filmů vůbec. (19.09.2008)

Fajnové příběhy připomínají staré pulpové a mystery magazíny, comicsy. Úvodní povídka je natolik metaforická, že ji lze vykládat na nesčíslně způsobů - kafkovský motiv, sci-fi, neschopnost navazování kontaktů, ztráta svobody.... Nejméně mne zaujala japonská vyprávěnka, i když pronásledování stíny a chapadly mělo pěknou atmosféru. Čtyři zuřiví psi, čtyři povídky. Rozrhání psovoda bylo čvachtavé...Jako zbytečné mi přišly pseudointelktuální bláboly mezi jednotlivými příběhy. Semlely se v nich všechny bolesti dnešního světa, jenže tak školometsky, až obtěžovaly. Škoda. Jinak jsem spokojený. Atmosférická hudba a černá s bílou, jen místy se mihla šedá a RUDÁ.................... (07.03.2015)