Gran Torino

Zase se mi potvrdilo, že nejhorší co může být jsou přehnané velké nároky a očekávání. Po těch skvělých ohlasech, výchvalných komentářích a výroků „nejlepší film roku 2008“ jsem čekal opravdu hodně. Clint Eastwood hrát a hlavně režírovat umí, o tom jsem se ostatně už přesvědčil dávno, v těchto věcech ohledně Clinta se nedá filmu nic vytýkat. Ovšem příběh není tak bezchybný, nepohltí a nezastaví okolní čas svým šarmem ani chraplákem válečného hrdiny Walta Kowalského. Který se snaží naučit odpouštět, vyrovnat se svou minulostí, naleznout nečekané přátelé a najít pravý smysl života. Jeho sarkasmus je vtipný a sype výborné suché hlášky – uznávám. I tak jsem se místy lehce nudil, malý „jakuzáci“ nebyli až tak využití jak by mohly být, to samé platí o zanedbaných „Mexikancích“ a „Afroameričanech“. Války mohly být o poznání akčnější a pestřejší, možná by potom, ale samotný film nepůsobil tak reálně. Konec se mi líbil, stejně jako vychvalovaná konečná písnička. Nevím proč, ale mladý kněz (Christopher Carley) mi trochu připomínal kněze z Až Na Krev – čistě můj pocit. Gran Torino je film na silné 4* ale Oscary bych mu nepřál, ale Clint Eastwood může rozhodně z herecké scény odejít z nekonečným respektem. (07.01.2009)

Clintova rozlučka, aneb Vratné lahve podle amerického drsňáka. Má to sklony sklouzávat ke klišé a kalkulu, ale postava nerudného dědka, který na stará kolena dojde spásy (?), má takové grády, díky nimž budete dvouhodinové mentorování a lamentování nad starými dobrými časy hltat plnými doušky. Objektivně by toho šlo vyčítat spousta, ale subjektivně mě to vzalo natolik, že žádné výhrady mít nechci. (16.05.2009)

Další nespěchající výlet k neduhům stáří a touhám mládí a po Million Dollar Baby i další ukázka Eastwoodova mistrovství. Získat u zdánlivě jasné dějové linie několik výtečných popření klišé a přitom se ukázat jako frajer roku, to už si Clint zase jednou převrací kinematografii podle sebe. 90% a nezastavitelný dojezd po nich. (03.03.2009)

Clint Eastwood zraje jako víno. Je to až neuvěřitelné, jak se z herce vystupujícího nejčastěji jako charismatický a drsný (Harry) stal vynikající režisér, který každým svým novým filmem dává na frak mnoha mladším režisérům. Clint Eastwood je jedna z největších osobností amerického filmu posledních let. Gran Torino je jeho nové dílo a lze pouze říct, zase lepší. nevím, jak to Clint dělá, ale i z pro mě nezajímavého nebo ohraného tématu dokáže udělat zajímavý a jednoduchý film, který osloví a zaujme. Gran Torino je přesně takové. Jednoduché, ale promyšlené do detailu. Jedinou slabinu tohoto filmu je, že mě nedokázal především v závěru více emočně zasáhnout a "dostat", protože jde o vybroušený diamant plný amerického patriotismu a rasismu, který plynule přechází do úplně jiných a nečekaných rovin... Povinnost. (26.01.2009)

Clint natočil reality-show o vlastním důchodu, kombinovanou s odloženým scénářem pátého Ramba. Hraje to na city, střílí to snad na příliš očividné bolístky (nejen americké) společnosti, ale Eastwoodův žulový kukuč a všudypřítomné "grrr..." nelze zesměšňovat ani brát doslova. Musíte do toho prostě vklouznout. Gran Torino může působit jako oscarová sázka na jistotu, ale při bližším ohledání najdete velmi osobní přemítání nad životem. Člověka, herce, akčního hrdiny. Možná by si tahle bohulibá činnost zasloužila kvalitnější pozadí (banda korejských gangstas je vážně příliš černobílá), ale Clint je středem prvního i posledního záběru. A všech mezi. Za kamerou, před kamerou, nekompromisní v každém ohledu. Kdybych dal míň než osm z deseti, objeví se o půlnoci u mojí postele s kulovnicí a bude se mě ptát, jestli má nabito. Na to vážně nemám nervy. (27.03.2009)