Drive

Jízda, která tvrdě přibouchne do sedadla a dlouho nechce pustit. Napínavé k prasknutí, akčně-artovější než Michael Mann a jiní subžánroví souputníci a nápady narvané do poslední vteřiny. Gangsterek jsme viděli hodně a mlčenliví hrdinové se na plátně také objevují už nějaký ten pátek. Ale abych na nějaký film zkrátka musel běžet do kina hned druhý den znovu, to se mi ještě nestalo. I kdybych měl jen sledovat návaznost pomalých scén nebo vychutnávat každý tón soundtracku. (17.09.2011)

Tak zas jednou poplavu proti proudu, jelikož jsem asi úplně vymrdaná a nedokážu ocenit krásu veledíla jménem Drive. Rájn zde předvádí více než strhující výron a hlavně pasáže, kde mlčí a čumí do prázda, do zdi, do blba či do prdele, mě vždy dostaly do kolen a snažila jsem se mu skrz obrazovku podstrčit sošku zlatýho panáčka, protože Rájn určitě ztratil své oblíbené dildo a proto je celej film tak kolosálně mimo. Naštěstí v roce 2011 byli Oscaři, přeci jen více normální a tak, zatímco letos by za zírání do blba byl minimálně nominovanej, v roce 2011 se všichni vysrali jak na něj, tak na film, režiséra, scénář, kameru, hudbu...prostě všichni věděli, že ten film je strašná píčovina, která se bude líbit Rájenově mamce, jeho psovi a pak uživatelům CSFD, kde film o hovně, zahranej na hovno směle trčí na 79. místě v kategorii nejoblíbenějších. Název filmu je výsměch, jelikož drivování si užijete asi tolik jako somálci sněhu. Ok, pár drive scén(pokud je jich víc, zaspala jsem je), kde jedna člověka probudí, aby byl chvilku na to znovu uspán. Irenin manžel Standard podává nestandardní výron, jelikož je úplně na piču a smrt jsem mu přála od začátku až do chvíle kdy chcípnul. Sečteno podtrženo bučící láska autisty Rájena a sousedky Irene, mě chytila za rodidla asi tolik jako buzeranta šedesátiletá běhna, co mu nabídne vykouření dásněma za dva tácy. TFUJ (31.03.2018)

Ve čtyřicátých letech by z toho udělali okecávací béčkovou noirovku a v sedmdesátých krvavou krimi-exploatačku. Nyní, v souladu s jedním z dominantních trendů festivalové kinematografie, se plytkému příběhu z gangsterského prostředí dostalo autorského formalistního zpracování, které zdánlivě lavíruje mezi tradičními polaritami vysoké a nízké, brak a umění či řemeslo a osobitost. "Drive" nepřetváří žánrový příběh do odvážné avantgardy (jako "Point Blank"), ani do realisticky antischematického díla (jako "Žít a zemřít v L. A."), a už vůbec ne do existenciálního dramatu (jako "Co dělat v Denveru, když člověk nežije"). Refn nikterak nezastírá rodokmen díla a naopak sází na údernou efektnost zvratů a primárních atrakcí. Ovšem současně vyzdvihuje motivace jednotlivých postav, které ale netlumočí divákům dialogy. "Drive" představuje v současnosti výjimečný film, neboť je vyprávěný výhradně obrazem, což podporuje stoickou atmosféru vyprávění, kde každý pohled dostává dlouhý prostor na vyznění. Jízlivě řečeno je "Drive" Refnovým formálním cvičením, kterým uzavírá "studium" v Evropě a vstupuje do Hollywoodu. Z tohoto pohledu si rozhodně dobře vykročil, neboť názorně ukázal, že zvládá perfektně natočit citlivou romanci, vypjaté drama i akční sekvence, a především že dokáže z šestákového příběhu udělat dílo, které vypadá jako něco výlučného. ___ PS: "Drive" vykazuje překvapivě mnoho paralel s "Cool as Ice". Sice mají oba filmy radikálně odlišné vyznění a atmosféru, ale příběh, jednotlivé zvraty i typy postav jsou v záasadě totožné. Jen namátkově: Hrdina ve výstředním cool ohozu udělá ohromný dojem na dívku ze sousedství a získá si bezmezné sympatie malého kluka. Ve společném štěstí jim ale brání dívčin partner a dvojice gangsterů (jeden podsaditý a druhý drsný habán). Mezi jednotlivými peripetiemi se hrdina s dívkou či klukem jen tak projíždějí krajinou v/na hrdinově vymazleném stroji. (18.09.2011)

Terapie, díl tři. Hype hraničící s absurditou. Absolutně prázdná nuda, jednou přerušená slušnou honičkou a dvakrát nebo třikrát přehnaně krvavou scénou. Mezi tím chodí Ryan Gosling a vrhá pohled "po tomhle záběru se fakt už pudu vysrat", který tu a tam vystřídá výrazem "paní máte loštomilouškého chlapešta". Možná to není úplně jeho vina, protože mu to předepisuje scénář, ale našlo by se snad pár herců, jejichž charisma by utáhlo málomluvnýho drsňáka, kterej taje pod, ehm, teplými pohledy sousedky a jejího synáčka. O děj tu moc nejde, ten se jen občas prodere zpod deky, pod kterou ho drží - no, to - jo, umění. Pod uměním si zde třeba představit dlouhý zoufale prázdný záběry na dlouhej, zoufale bezvýraznej obličej hlavního postaváka a sem tam obdobně prázdnou větu nebo dialog. Jednání tu nemá logiku - např. nevíme, proč vlastně hlavní hrdina je na šikmý ploše, zjevně ho to nijak netěší, přitom k tomu zároveň neni nijak existenčně nucenej ani mu to nepřináší nějakej echtovní zisk. Stejně tak jeho pozdější protivníci postupujou často v rozporu se zdravým rozumem a korunu tomu nasazuje výtah, jehož cesta mezi čtvrtým patrem a garáží trvá asi třetinu filmu. Jo vono je to vlastně vo melancholii. Tak to prosím zábavu, přátele, v horším případě chlast a a antidepresiva, ne hluboký mlčení. A teď si jdu hrát s angličáky, brm brm. (15.09.2011)

Tretie zhliadnutie v kine mi definitívne potvrdilo, že rozhodovanie medzi štyrmi a piatimi hviezdičkami je tu nezmyselné. Drive je pre filmového fajnšmekra výzvou. K debate, skúmaniu záber po zábere, vetu po vete. Nejde ho zaradiť do kvalitatívnej kategórie, nejde ho neobdivovať. Je to opus hypnoticky kľudný a pomalý, a súčasne vrejúci emóciami a napätím. Pracuje s viacerými žánrami, no nedá sa jednoznačne zaradiť do žiadneho z nich. Od hlavnej postavy si drží najväčší odstup, nenechá nás ju pochopiť a precítiť jej vzťah k holke, kvôli ktorej ochrane sa uchýli k extrémnemu, grafickému násiliu. Toto násilie sa tak stáva šokujúco samoúčelným, ale v kontraste s okolitou romantickou poetikou neodolateľne katarzným. Skrz extravagantnú kameru a hudbu film skrýva dôležitosť dialógov, ktoré sú pilierom jeho príbehu. Servíruje ich poskromne, takmer útržkovite, ale postavy nimi perfektne definuje hneď prvou, druhou hláškou. Herci sú vybraní originálne, nečakane, a z ich statusu zašlých hviezd či večných vedlajšákov robí režisér tarantinovským umom stelesniteľov postáv, ktoré sa vám navždy vryjú do pamäti. Nicolas Winding Refn má na to, byť novým Tarantinom. Ale Drive ešte nie je jeho Pulp Fiction. Naň bude potrebovať viacej figúrok na šachovnici a zauzlenejší príbeh. (23.11.2011)