Drive

To zase máme v profilu filmu lepkavo! Přeceňovaný audiovizuální nudil pan Refn defloroval Hollywood. Což o to, tentokrát je to film pěkný, takový barevný, ale kdybych se chtěl bavit soundtrackem, pestrými filtry a střihem, koupím si walkmana a strávím hodinu a půl v krejčovství pro homosexuály. Mít tohle tak čtyřicet minut, chytím si ho do ruky jako většina místních hloubavých estétu a mohutně tu vyvrcholím. Nicméně.... Úvodní scéna útěku je naprosto funtastická a já zíral s otevřevým konečníkem! Tedy pardon, chtěl jsem říct ústím. Poté však začne můj milovaný pan Gosling dělat cukrbliky na nějakou ohyzdnou kikinu a začíná "umění", které spočívá v tom, že někdo stojí nebo jede a v pětiminutových intervalech čumí do jednoho bodu. A tyto Refnoviny trvají tak hodinu. Je to jako kdybyste v galerii hleděli na jediný obraz. Po deseti minutách si řeknete, že to ten frajer napatlal fuckt hezky, barvy jsou barevné, kompozice výrazná a on to ze štětkama opravdu umí. Z toho postávání však chytnete do nohy křeč, která vás pustí až po padesáti minutách a vy nemáte jinou možnost, než počkat, až to přejde, abyste mohli odkráčet k východu. Barvy vám najednou připadají kýčovité, kompozice vás vyloženě sere a i ta štětka si začíná znuděně kontrolovat, jestli se jí někde neoprýskal lak na dlouhatánských umělých nehtech. Naštěstí závěrem zatočí pan Gosling se Smolíkovic kočkou*, a tak se i "blahoslavený" divák dočká trošky toho opravdu zdařilého "Akční / Krimi / Thriller", jak slibovali na plakátech! (*Poznámka autora: Pro ty později potracené, kteří patrně nebudou sto pochopit úžasnou hloubku a neuvěřitelnou vtipnost autorových metafor, se Smolíkovic kočka jmenovala Mafie). (03.10.2011)

Ryan Gosling, ze kterého údajně vlhne i suchý beton, si střihl perfektní roli nemluvného autisty, jehož genitálie očividně nejsou kompatibilní se standardními prototypy kund, proto se snaží holce přivodit orgasmus tím, že ji vozí po kanálech. Jeho repertoár obsahuje hned celé dva typy výrazů; první je "tvářím se jako piča" a druhý "tvářím se jako piča, ale je tma, takže to nejde vidět", a když už se nešťastník pokusí o úsměv, vypadá jako Macaulay Culkin na kokainu. Nuda na druhou krát tři a v závěru nám parta neandrtálců na tři vteřiny velkoryse zašermuje pistolkama a nožíkama, aby se jako neřeklo, nicméně děj je předvídatelný asi jako pedofil na dětském hřišti. Což o to, on si i metamfetaminový král jen tak mimochodem odskočil na roli nebetyčného debila. A abych nebyl za úplného génia, který by to všechno natočil daleko líp a tady to jen pomlouvá, protože nikdy nic nedokázal a všem jen strašně závidí, tak jsem asi dvě hodiny přemýšlel nad tím, že bych tam lupnul jednu hvězdu za tu vysoce šukézní prcinu s perfektníma kozama, ze který mi celou dobu stál stožár, ale bohužel tam žádná nebyla. (16.05.2014)

Drive je sice na papíře poměrně tuctová kriminální story, která vyloženě svádí ke konverzi ve stylu zaměnitelných Rychle a zběsile (a trailer taková očekávání vyloženě neodmítá), ale nakonec se v rukou dánského filmaře mění v pravý opak – pomalý, hypnotický a atmosférický skvost s archetypální postavou bezejmenného Řidiče v hlavní roli. Goslingův štír v Chevroletu (kterého navíc pro potřeby natáčení sám přestavěl!) je tady klíčem k celému filmu. Přes den filmový kaskadér a automechanik, v noci nájemný řidič pomáhající zlodějům při vloupačkách – ten člověk snad nikdy nespí. A vlastně ani není užitečné o něm jako o skutečném člověku vůbec přemýšlet; film jeho stoickou postavu záměrně stylizuje do až příliš dokonalé modelové figurky kluka z plakátu, rytíře na bílém koni. Celý ten melancholický retro háv, kterým se Drive ohání minimálně od úvodních titulků, totiž není ani tak bohapustým vzpomínáním na staré dobré časy osmdesátkových thrillerů, ale subjektivním pohledem hlavního hrdiny na svůj život. Tohle je příběh o kaskadérovi, který by hrozně rád byl jednou sám akčním hrdinou, a proto si tak sám sebe alespoň představuje. Jeho akce dávají největší smysl, pokud se na ně budeme dívat optikou někoho, kdo tak jedná, protože „tak se to ve filmech dělá“. Řidičovo opojení sebou samým se zároveň přenáší na samotný film, který se vyžívá ve fetišistických zpomalovačkách a v soundtracku zpívá o „skutečných lidech a skutečných hrdinech“. Drive však říká, že hrdinové filmoví jsou odsouzeni k trvalé samotě, k permanentnímu bytí na okraji společnosti, v říši snů. My k nim sice můžeme vzhlížet, ale buďme rádi za to plátno (obrazovku), která nás od nich odděluje. Je to tak pro všechny lepší. (06.09.2011)

kedze vsetci predo mnou napisali vsetko, co by som k filmu rada dodala ja, tak sa pokusim o nieco, co tu dufam este nie je... zaciatok pokusu o vtip: zaber na Ryanove nahe brusko v ziare zapadajuceho slnka je skutocne na nezaplatenie...koniec pokusu o vtip. A ano, film je vynikajuci a v tomto kontexte sa musi clovek zamysliet nad tym, ze comu inemu dat 5 hviezd, ked nie filmu Drive. Ja si vo svojom pomyselnom filmovom dennicku, ktory mam tajne uschovany v suflicku, davam aj tu siestu... Rozhodne pozriem este raz, ak nie dvakrat... a mozno si dam Drive kazdy rok, o takomto istom case, ako memento a vzdanie ucty filmu roku 2011. (11.12.2011)

Výtečná atmosféra, výtečný Gosling a všudypřítomný ambient dělají z Drive skutečně jeden z nejlepších a především nejzajímavějších filmů roku. Refn opět volí pozvolné vyprávění, aniž by se ale přitom jakkoliv podbízel divákovi a šel mu na ruku. Ten buďto stíhá jeho ostré úhybné manévry, nebo má smůlu. K dokonalosti tomu ale chybí elegantněji dotažené finále a zdaleka největším problémem je paradoxně nekompromisní, až přehnaně naturalistická brutalita, bez které by se film rozhodně obešel. Jinak ale palec silně nahoru. P.S.: Řidič je jednoznačně gay, což dělá zpětně jeho motivace a chování mnohem zajímavější a postavu komplikovanější, rafinovanější a vůbec tak nějak "hustší" :) (25.08.2011)