Cadillac Records

Životopisný hudební film, jehož fígl je, že nevypráví o konkrétním hudebníkovi, ale zaměřuje se na celé vydavatelství Chess Records. A to se mu daří velice dobře. Samotní hudebníci tu pak jsou představeni mnohdy zkratkovitě, ale i to málo stačí, abyste si dokázali udělat představu o tom, jak to v té době vzniku rock n rollu v Americe asi vypadalo. A to je podle mě naprosto dostačující k tomu, abych dostal to, co mi film o vydavatelství může nabídnout. Skvělý zážitek podtrhnutý skvělými herci. Nejsympatičtější ze všech mi přišli Chuck Berry a Muddy Waters. Plus při psaní tohoto komentáře mi musela v pozadí hrát jejich muzika... (10.01.2019)

Na tenhle film jsem se těšil hodně dlouho. Dreamgirls jsou u mě v žebříčku hodně vysoko a tajně jsem doufal, že se "Cadillac Records" tomu úspěchu aspoň přiblíží...No nestalo se. Hodně situací je tu s Dreamgirls podobných, boužel jsou oděny do nudnějšího hávu. Alespoň že ten příběh stál za to a dozvěděl jsem se dost nových věcí...6/10 (14.03.2009)

Civilně natočené drama o prvopočátcích rhythm and blues a o postupující akceptaci černošských hudebníků a splývání jejich hudby s hudbou bělošskou. Příběh do té míry ctí historickou věrnost, že nenabízí převratné zákruty a překvapivé zvraty, ale plyne stejně jako život ve své složitosti. Samozřejmě největší devízou filmu je muzika. (29.10.2010)

Tak takový výkon bych nečekala. Naprosto unikátní a jedinečný film! Celé herecké obsazení je hvězdné začínaje Adrienem Brodym a konče Beyoncé Knowles. Blues, rock´n´roll, hip hop, všechno naprosté klasiky. Kdo by řekl, že Beatles a Rolling Stones jsou vlastně jenom kopírky. Tenhle snímek má v sobě něco osobitého, co mě opravdu vtáhlo přímo do příběhu a donutilo mě prožívat příběhy aktérů s nimi. Doprovodná i nedoprovodná hudba je geniální. Nechala jsem si zaplé i titulky do konce kvůli té super muzice. Je zde opravdu všechno přes lásku, prachy, slávu, lži, podvody, ale také krach a smrt. Možná je to spíše na 4 hvězdy, ale mě to opravdu hodně překvapilo, takže to velmi cením! Dlouho jsem neviděla takové opravdové drama, které má jako třešničku na dortu skvělou hudbu a herecké obsazení. A samozřejmě atmosféru, která by se dala krájet. (11.10.2012)

Úvodní záběr na Cadillac, první tóny blues a nekončené pole. Muddy si při dřině na poledním slunci uvědomí, že tohle není pro něj, že chce něco víc. Leonard si otevírá svůj první bar pro černochy. A tihle dva se o pár let později potkají, aby spolu mohli vydělat balík peněz. A vy to zmateně sledujete. Příběh si skáče z místa na místo, bez obtěžování se jakkoliv divákovi sdělit, kde se tu ten či onen muzikant vzal (toto je Wolf, toto je Chess, toto je Berry, toto je Jackson. Moment kdo je tenhle?). A takové „představování“ je matoucí hlavně ve chvíli, kdy nemáte o (hudebním) pozadí nahrávacího studia ani potuchy a jména uvedená výše vám nic neříkají. Hudebníci se před nahrávacím studiem objevují jak houby po dešti a Leonard si je jen posbírá a se všemi nahraje super hit. Mnoho scén působí prvoplánově („Ne já nepiju,“ jó chlapče, tak z tebe bude alkoholik. A taky, že jo.). Film je jedna dlouhá, nikdy nekončící hudební session, s mikrofony, placatkami, revolvery a „ `´ „ obočím Brodyho, který si půjčil výraz střelené laně od Nicolase Cage. A tak jsem spíš facinovaně zírala na rasové problémy, než na rodící se hvězdy, protože Cadillac Records je jen jeden velký blues, R&B hudbení videoklip. A videoklipy by neměly trvat 104 minut. (02.10.2012)