Režie:
Darnell MartinScénář:
Darnell MartinKamera:
Anastas N. MichosHudba:
Terence BlanchardHrají:
Adrien Brody, Jeffrey Wright, Columbus Short, Gabrielle Union, Norman Reedus, Beyoncé, Emmanuelle Chriqui, Eamonn Walker, Mos Def, Cedric the Entertainer (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Adrien Brody a Beyoncé Knowles v biografickém hudebním dramatu o vydavatelství Chess Records, jež dalo světu rhythm'n'blues. Právě díky němu se z Chucka Berryho, Muddyho Waterse, Etty James či Willieho Jacksona staly zářivé hvězdy.
Kdyby v roce 1950 nevzniklo v americkém Chicagu hudební vydavatelství Chess Records patřící Leonardu Chessovi, možná by se svět nikdy nedozvěděl, jakou sílu v sobě skrývá hudební styl rhythm and blues, zkráceně R&B. Právě tato společnost se v padesátých a šedesátých letech minulého století stala hlavním centrem populární hudby produkované afroamerickou menšinou a právě díky Chess Records se z Chucka Berryho, Muddyho Waterse, Etty James či Willieho Jacksona staly hvězdy nejvyšší zářivosti. Byla to doba jako stvořená pro žhavou a strhující muziku, které právě tito zpěváci měli plné srdce. Po každém vzlétnutí sice následuje pád, ale Chees Records a umělci kolem něj dali světu víc, než mohl kdokoli očekávat. Ve výborném hudebním dramatu režisérky Darnell Martinové ztvárnil hlavní postavu Leonarda Chesse oscarový Adrien Brody a po jeho bok se postavila hudební superstar, uhrančivá kráska se zlatem v hrdle Beyoncé Knowles.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (149)
Jsem velký a nadšený hudební fanoušek .. přiznávám ale, že bez dokonalého hudebního sluchu .. takže všechny ty odkazy mých oblíbenců, že začínali na kořenech černošského blues mi až tak moc neříkají .. já slyším jen klasický rock´n´roll a hlavně pozdější rock, takže film pro mě vlastně začal až příchodem postav : Chuck Berry a Etta James .. do té doby to bylo ode mě tak na dvě, maximálně možná tři * ... závěr, to už bylo něco úplně jiného .. ti dva jmenovaní, tomu dali tu správnou hudební šťávu dle mého gusta, to už je ta má krevní skupina, takže jsem byl zralý na kapesník, protože upřímné dojetí mnou cloumalo opravdu víc než silně …. zaráží mě ten nevděk černých hudebníků .. ve své době, by bez bílých vizionářů jako byl Leonard Chess, mohli hrát akorát tak v nějakým pajzlu pro černý, nebo možná na chodníku na okraji velkoměsta, ale rozhodně ne pro miliony posluchačů bez rozdílu barvy pleti .. a že to nikdo pro ně nedělal zadarmo? .. a oni by to snad zadarmo dělali? .. že neudrželi korunu .. pardon dolar, je jejich blbost a vlastně i typická vlastnost, takže .. co si tak dnes stěžují (viz. několik dokumentů z TV, kde si strašně stěžují na bílý, vlastně na ty, co jim otevřeli cestu k vrcholu ...) … ()
Film jako by chtěl poukázat na několik témat, z nichž ale ani jedno nakonec nevykreslil do potřebné hloubky. Počínaje rasovou segregací přes mezilidské vztahy, pozadí nahrávací společnosti, život v hudebním průmyslu až po seznámení se s jednotlivými interprety podrobně. To všechno ve snímku najdete a mix je velice dobře stravitelný, ovšem nemůžu se zbavit dojmu, že to mohlo být ještě o něco lepší. Oceňuji kvalitně vyobrazenou dobovou atmosféru a logicky nejsilnější stránkou tohoto díla je hudba. A protože tu já můžu, tak dávám pěkných 80 %. Oblíbená část- prolomení hranic při koncertu Chucka Berryho ()
Životopisný hudební film, jehož fígl je, že nevypráví o konkrétním hudebníkovi, ale zaměřuje se na celé vydavatelství Chess Records. A to se mu daří velice dobře. Samotní hudebníci tu pak jsou představeni mnohdy zkratkovitě, ale i to málo stačí, abyste si dokázali udělat představu o tom, jak to v té době vzniku rock n rollu v Americe asi vypadalo. A to je podle mě naprosto dostačující k tomu, abych dostal to, co mi film o vydavatelství může nabídnout. Skvělý zážitek podtrhnutý skvělými herci. Nejsympatičtější ze všech mi přišli Chuck Berry a Muddy Waters. Plus při psaní tohoto komentáře mi musela v pozadí hrát jejich muzika... ()
Na doporučení Kašpiho ml. sem si dal tenhle film. Začátek mě doslova nadchnul. Při vyprávění sem měl pocit stejnej jako třeba u Godefellas. No, ale jak film plynul, tak mě čím dál tím víc nudil, až sem byl na konci rád, že je konec :o). Téma každopádně na jedničku - historie americkýho blues a 1.nahrávacího studia. Ty songy se taky povedly. Zbytečně moc tam bylo songů, těch co zpívala ta ženská. Sice jí to teda zpívalo úžasně, ale nuda. Co mi v tomhle filmu chybělo nejvíc? Drogy a chlast :o). Celý to vypadalo tak jako slušný, ale něco mi říká, že si kluci dávali mnohem víc do trumpety než jak nám to bylo ukázáno. Taky mi chyběl od Chucka Berryho jeho top hit - Johny B. Goode. Chuck sito ale dával pěkně, místo orgáčů na hotelu si ženký tahal k sobě do cadilaku :o). Kéž by bylo víc podobných filmů. Tohodle škoda, páč měl fakt parádní nástup! ()
Jaký příběh se dá vystavit jako pocta prvnímu hudebnímu vydavatelství, jež dalo šanci černošským umělcům? Nic moc! A vzhledem k tomu, že Darnell Martin je televizní rutinér, tak to podle toho vypadá. Žádná kreativita, pokus o nápaditou formu vyprávění, či vizuální zajímavost. Všichni si odehrají své, hudba je vynikající a některé momenty vás opravu roztančí, ale ve chvíli kdy dozní hudba, začiná průměrná nuda a tu si podle mne Chuck Berry a spol. nezasloužili. Dílko, které je více poctou než filmem a toho nevypustí z vod průměru... 50% ()
Reklama