Cadillac Records

Kdyby už vůbec nic tento snímek neměl, tak skvělý soundtrack určitě. Má ovšem ještě daleko více kladů. Skvělé herce, dobrou atmosféru doby, zajímavé příběhy skutečných hudebních velikánů a ideální délku, během níž se divák nezačne nudit. Filmy jako Walk the Line nebo Ray řadím sice výš, ovšem i Cadillac Records má něco do sebe, zvlášť pokud máte slabost pro hudbu 50. a 60. let. (21.06.2014)

Film jako by chtěl poukázat na několik témat, z nichž ale ani jedno nakonec nevykreslil do potřebné hloubky. Počínaje rasovou segregací přes mezilidské vztahy, pozadí nahrávací společnosti, život v hudebním průmyslu až po seznámení se s jednotlivými interprety podrobně. To všechno ve snímku najdete a mix je velice dobře stravitelný, ovšem nemůžu se zbavit dojmu, že to mohlo být ještě o něco lepší. Oceňuji kvalitně vyobrazenou dobovou atmosféru a logicky nejsilnější stránkou tohoto díla je hudba. A protože tu já můžu, tak dávám pěkných 80 %. Oblíbená část- prolomení hranic při koncertu Chucka Berryho (18.10.2010)

50. roky máme zafixované ako zlaté obdobie blues, lenže veci neboli ani zďaleka tak ružové. Rasová diskriminácia, alkohol, drogy, kriminalita, zatýkanie alebo aj smrť. V súčasnej dobe, kedy sa točia seriály na motívy úplne všetkého, bohužiaľ pri sledovaní cítiť, že by látke asi viac prospela takáto forma. Cadillac records rozpráva o období a ľuďom v ňoch pôsobiacich ako z rýchlika, osobne by som si rašej pozrel o každom hudobníkovi nejakú samostatnú časť. Divák sa ale môže zamestnávať aj otázkou, ktorá postava filmu je tá hlavná, či Leo alebo Muddy. Nakoniec sú ešte zaujímavejšie postavy vedľajšie, sú oným korením príbehu. Chcelo to na režisérskej stoličke predsa len niekoho významnejšieho ako Martina, takto sme dostali iba presne to, čo sa dalo čakať. Bez chýb ale bez väčšej pridanej umeleckej hodnoty. (09.11.2017)

Tady nemůžu jinak než za 5. Chuck Berry, Etta james, Willie Jackson, to je muzika, co MÁ KOULE a dala základ celosvětovému fenoménu R&B a také mnoha hitům, které posloucháme a milujeme až dodnes. Příjemně plynoucí film, který vám nenásilně nastíní všechna ta plodná léta, která začala v malém hudebním vydavatelství Chess Records. Při scénách z nahrávání mi naskakovala husí kůže stejně tak, jako když se herci proháněli v nádherných Cadillacích. A když na vás ani to nezabere, tak přesvědčivý a překvapivý herecký a dechberoucí pěvecký výkon Beyoncé rozhodně ano. (03.01.2014)

Velmi dobré. To tenkrát byly časy panečku. Dneska už asi ani nepředstavitelné, aby se afroameričan musel takhle protrápit k úspěchu. Film zabírá dobu moc pěkně. Jen mu chybí nějaká vůdčí postava. Jeffrey Wright je hodně věrný, ale celkově je pozornost rozdělená na moc osobností, takže ve výsledku působí každá trošku nevýrazně. Blues doba ještě ani nebyla koncertová, takže rozjetý vystoupení chybí. Celkově mi v tom tedy chyběla trošku šťáva, ale kvůli tomu si stěžovat nebudu, protože hudba byla úžasná. -"The new craze sweeping the nation for young white boys and girls, surfing. I've provided them the soundtrack, unbeknownst to myself. I'm very ready to make more songs for the Beach Boys and all other manner of white folks to steal." (07.07.2009)