Cadillac Records

Kdyby už vůbec nic tento snímek neměl, tak skvělý soundtrack určitě. Má ovšem ještě daleko více kladů. Skvělé herce, dobrou atmosféru doby, zajímavé příběhy skutečných hudebních velikánů a ideální délku, během níž se divák nezačne nudit. Filmy jako Walk the Line nebo Ray řadím sice výš, ovšem i Cadillac Records má něco do sebe, zvlášť pokud máte slabost pro hudbu 50. a 60. let. (21.06.2014)

Prosté, jednoduché, až primitivní! Ale co naplat, když už to slovo (BLUES) budí takové emoce! Víření kolem Chess Records (založeno 1950, Leonard Chess zemřel 1969) dobře podtrhuje nejen manio-depresivní charakter významných bluesmanů té doby (chybí především Bo Diddley - bájný vynálezce rokenrolu): hudební nadšení, rozhazování peněz, libování s v přepychu, pýcha / existenční úzkost, strach z neúspěchu, závislost na vnějším prostředí a únik do omamných prostředků, ale také popularizaci této hudby (městské chicagské blues, rhythm and blues, rock and roll), na které se dalo dobře vydělat. Název fimu "Cadillac Records" je případný. Ještě před pár lety prohlásil John Lee Hooker (zemřel 2001) před natáčením poslední desky (parafráze): Natočím tu desku, a za to si koupím buď další kadylak nebo další barák. Pořadem (filmem) nás provází Willie Dixon (ta nejlepší volba), zřejmě nejúspěšnější bluesový skladatel (autor např. "Little Red Rooster", "Spoonful", "My Babe" a nesčetně dalších písní, které se mylně považují za tradicionály)... Blues po Lennyho smrti samozřejmě není mrtvou kapitolou, jeho další obohacení bílými hudebníky je nesporné (možná v rozporu s jiným míněním), vzpomeňme si jen na tři kytaristy, skladatele a zpěváky ze skupiny Fleetwood Mac (Peter Green, Jeremy Spencer, Danny Kirwan), kteří mají (v takové síle) v černém světě sotva obdoby - také jednou z mých nejoblíbenějších písní je "Something Inside Of Me" od tehdy mladičkého Dannyho Kirwana - a o něm (nich) nelze říct, že si to nastudovali u černochů, ne, ti to měli v krvi... (16.08.2014)

Režisér Darnell Martin, kterého spíše známe z televizních obrazovek než ze stříbrného plátna, natočil hudební drama o vývoji hudební společnosti Cadillac Records. Ta se v 50. a 60. létech význačně postarala o rozvoj R&B. Pokud ale nejste fanouškem černošské hudby či 60. let, nemá vám tento film téměř co nabídnout. První půlce filmu chybí sebemenší spád a zajímavé konverzace. Občas zazní nějaká příjemná píseň, ale nic dalšího nečekejte. Ani oscarový herec Adrien Brody, jenž hraje majitele a zakladatele hudební společnosti, nedokáže příběh oživit. Později se však na scéně objevuje slavná americká zpěvačka Beyoncé Knowles, kterou jsme předloni mohli vidět v úspěšném filmovém muzikálu Dreamgirls, kde ji však všichni svými hereckými výkony zastínili. V Cadillac Records však podává nejvýraznější a jednoznačně nejpovedenější výkon. Její role představuje přitažlivou, hrubou až nevychovanou drogově závislou zpěvačku. Jako jediná postava se výrazněji vyvíjí a projevuje emoce. Příjemně mě překvapila scéna, při níž Beyoncé zpívá píseň I'd rather go blind. Snímek vypráví i o dalších hudebních legendách jako Chudl Berry, Little Walter, Leopard Chess, Muddy Waters či Howlin' Wolf, jejich příběhy se však ztrácí. Celková mozaika má vynikající hudební provedení, Beyoncé Knowles v popředí a něco z hudební historie. Cadillac Records se sice celkem originálně podíval na zajímavé téma, avšak hůře si s ním pohrál. Když ale filmu prominete jeho první půlku, čeká vás celkem příjemná dvouhodinová zábava. (07.03.2009)

Na tenhle film jsem se těšil hodně dlouho. Dreamgirls jsou u mě v žebříčku hodně vysoko a tajně jsem doufal, že se "Cadillac Records" tomu úspěchu aspoň přiblíží...No nestalo se. Hodně situací je tu s Dreamgirls podobných, boužel jsou oděny do nudnějšího hávu. Alespoň že ten příběh stál za to a dozvěděl jsem se dost nových věcí...6/10 (14.03.2009)

Vyhoupnout se z životní bídy mezi hvězdy populární hudby chce talent, píli, dřinu a taky něco umět více, než ti druzí. Udržet se na vrcholu je ale asi přece jenom těžší. Nejenom proto, že nás mohou "převálcovat" jiné nové hvězdy a náš styl je už poněkud zaprášený, ale i proto, že mnozí neumějí se svou slávou a rychle nabytým bohatstvím zacházet. V tomto filmovém příběhu se vypráví, jak je to v životě někdy jako na houpačce. Chvíli dole, na nejnižších příčkách společnosti, pak nečekaně nahoře, v tom zázračném nebi popularity a pak zase dole, aby bylo kam se opět šplhat. Toto je nádherný příběh, který zaznamenává vzestupnou kariéru a následné osudy některých vynikajících hudebníků šedesátých let, let nádherného černošského amerického blues, které zasáhne srdce každého milovníka rytmické hudby. Celkový dojem ze sledování filmu mi bohužel kazil CZ dabing ze společnosti LS productions dabing z roku 2009. Přestože dávám ve většině filmů CZ dabingu přednost, tentokrát by snad bylo lépe přepnout na původní jazyk s CZ titulkama. Výtku mám ke zvukově nevyváženým pasážím, kdy Petr Oliva promlouvá na pozadí příliš silné hudební produkce a jeho slova se v hudbě často vytrácejí. Tohle je ale bohužel častá chyba dnešních CZ dabingů. CZ dabing v současné době už není tím, čím býval. Bohužel. (09.01.2010)