Cadillac Records

Méně známé ale slušně natočené biografické drama o nahrávací společnosti, která zrodila hvězdy jako Chuck Berry, Etta James nebo Muddy Waterse. Film doprovází stylová dobová hudba, slušní herci ale zbytečně obyčejná režie, která do žánru nepřináší vůbec nic nového. Lepší režisér by si s tak bohatou látkou určitě poradil o mnoho lépe, přesto se jedná o velice slušný snímek, převážně pro nadšence, kterým nejsou jména postav cizí. (14.08.2011)

Na tenhle film jsem se těšil hodně dlouho. Dreamgirls jsou u mě v žebříčku hodně vysoko a tajně jsem doufal, že se "Cadillac Records" tomu úspěchu aspoň přiblíží...No nestalo se. Hodně situací je tu s Dreamgirls podobných, boužel jsou oděny do nudnějšího hávu. Alespoň že ten příběh stál za to a dozvěděl jsem se dost nových věcí...6/10 (14.03.2009)

Bylo to slaboučký, dost mě to zklamalo. Šlo to hrozně po povrchu. Viděl jsem filmy o jiných hudebních vydavatelstvích, o jiných muzikantech, a mám pocit, že byly zatím všechny lepší než CR. Snad pro to, že byly buď o vydavatelství/vydavateli, nebo naopak o některé z jeho hvězd, ale nikdy se to nikdo nepokusil sloučit do jednoho jako právě v případě CR. Kvůli tomu nemám ani ucelený příběh Chesse, ani Muddyho, natož ostatních postav - hudebních hvězd Chess Records. O každém z nich toho vím trochu a o nikom nic pořádně. Ano, tohle je skutečně ta největší bolest filmu Cadillac Records - povrchnost. (24.12.2014)

Celovečerní (hudební!) film režisérky Darnell Martinové mluví spíše živelností hudby než magií obrazu, každopádně Cadillac Records je čirou esencí toho, čemu se říká blues...zemitost, pudovost, otevření a podání se tomu animálnímu v nás, hudba nastavená rytmem srdečního tepu a metronomem sexuálního... Vzestup a pád jedné slavné značky, vzestup a pád neméně slavného hudebního stylu... Legendy jako Muddy Waters, Etta James, Chuck Berry, Mick Jagger... I historický exkurz může být zábavný a mít šmrnc... Podobné filmy: Bratříčku, kde jsi?, Ray, V řetězech (04.07.2009)

U tohoto dílka bylo ještě přes shlédnutím jasné, že budu nejspíš vybírat pouze mezi hodnocením 4 a 5 *. Od té doby, co jsem totiž viděl film Příběh z Bronxu s touhle skvělou,podmanivou hudbou 60.let, mi tento styl naprosto učaroval. Do poloviny filmu jsem taky hodnotil jednoznačně plným počtem, ovšem od poloviny dále se to bohužel lehce tahalo a výsledná stopáž (byť není nikterak přehnaná), byla prostě zbytečně dlouhá. A souhlas s názory, že pokud zpívala Beyoncé sólo, měl jsem slzy na krajíčku a v kredenci mi praskaly sklenky.................... moje hodnocení = 8 z 10. (04.10.2014)