Cadillac Records

Kdyby už vůbec nic tento snímek neměl, tak skvělý soundtrack určitě. Má ovšem ještě daleko více kladů. Skvělé herce, dobrou atmosféru doby, zajímavé příběhy skutečných hudebních velikánů a ideální délku, během níž se divák nezačne nudit. Filmy jako Walk the Line nebo Ray řadím sice výš, ovšem i Cadillac Records má něco do sebe, zvlášť pokud máte slabost pro hudbu 50. a 60. let. (21.06.2014)

Na doporučení Kašpiho ml. sem si dal tenhle film. Začátek mě doslova nadchnul. Při vyprávění sem měl pocit stejnej jako třeba u Godefellas. No, ale jak film plynul, tak mě čím dál tím víc nudil, až sem byl na konci rád, že je konec :o). Téma každopádně na jedničku - historie americkýho blues a 1.nahrávacího studia. Ty songy se taky povedly. Zbytečně moc tam bylo songů, těch co zpívala ta ženská. Sice jí to teda zpívalo úžasně, ale nuda. Co mi v tomhle filmu chybělo nejvíc? Drogy a chlast :o). Celý to vypadalo tak jako slušný, ale něco mi říká, že si kluci dávali mnohem víc do trumpety než jak nám to bylo ukázáno. Taky mi chyběl od Chucka Berryho jeho top hit - Johny B. Goode. Chuck sito ale dával pěkně, místo orgáčů na hotelu si ženký tahal k sobě do cadilaku :o). Kéž by bylo víc podobných filmů. Tohodle škoda, páč měl fakt parádní nástup! (26.03.2015)

Jsem velký a nadšený hudební fanoušek .. přiznávám ale, že bez dokonalého hudebního sluchu .. takže všechny ty odkazy mých oblíbenců, že začínali na kořenech černošského blues mi až tak moc neříkají .. já slyším jen klasický rock´n´roll a hlavně pozdější rock, takže film pro mě vlastně začal až příchodem postav : Chuck Berry a Etta James .. do té doby to bylo ode mě tak na dvě, maximálně možná tři * ... závěr, to už bylo něco úplně jiného .. ti dva jmenovaní, tomu dali tu správnou hudební šťávu dle mého gusta, to už je ta má krevní skupina, takže jsem byl zralý na kapesník, protože upřímné dojetí mnou cloumalo opravdu víc než silně …. zaráží mě ten nevděk černých hudebníků .. ve své době, by bez bílých vizionářů jako byl Leonard Chess, mohli hrát akorát tak v nějakým pajzlu pro černý, nebo možná na chodníku na okraji velkoměsta, ale rozhodně ne pro miliony posluchačů bez rozdílu barvy pleti .. a že to nikdo pro ně nedělal zadarmo? .. a oni by to snad zadarmo dělali? .. že neudrželi korunu .. pardon dolar, je jejich blbost a vlastně i typická vlastnost, takže .. co si tak dnes stěžují (viz. několik dokumentů z TV, kde si strašně stěžují na bílý, vlastně na ty, co jim otevřeli cestu k vrcholu ...) … (11.10.2010)

Návrat do 40. let, kdy se jen několik jedinců snažilo propagovat nový hudební styl - blues, rhytm and soul, a naráželi na zeď nepochopení. Hrdiny jsou jeden rolník tmavé pleti a jeden chudý chlápek, který by se rád oženil, resp. jeho dívka na tom trvá, ale když on nemá v kapse skoro ani dolar. Když se však seznámí s novým stylem černošské hudby, rozhodne se ji podpořit a vznikne tak Chess Records, které uvede na americký trh spoustu do té doby neznámých zpěváků - Chucka Berryho, Muddyho Waterse, Ettu James, Howlin' Wolfa. Ve chvíli, kdy s tímto žánrem prorazí, musejí však oba zakladatelé řešit problémy s konkurencí, často nekalou a bohatší než oni. Film natočila režisérka a autorka scénáře Darnell Martin a nevím, jestli je to k dobru věci. Celý film je takový nakašírovaný, chudoba není tak zlá, všichni vypadají pořád jako ze škatulky, což nějaké důvěryhodnosti nesvědčí. Maně jsem si vybavil prvního Rockyho, který v autentičnosti předčil nejen tento film. Zkrátka, celá story je podána možná autenticky, ale tak uhlazeně, že mizí jakékoliv náznaky konfliktů, postavy působí hrozně schematicky a loutkově, a je to škoda, že to tak plave po povrchu, protože hudba samotná je moc hezká. Jenže to vám bude stačit pustit si ji na CD nebo nějaký záznam videa z koncertu. (29.05.2009)

Velmi dobré. To tenkrát byly časy panečku. Dneska už asi ani nepředstavitelné, aby se afroameričan musel takhle protrápit k úspěchu. Film zabírá dobu moc pěkně. Jen mu chybí nějaká vůdčí postava. Jeffrey Wright je hodně věrný, ale celkově je pozornost rozdělená na moc osobností, takže ve výsledku působí každá trošku nevýrazně. Blues doba ještě ani nebyla koncertová, takže rozjetý vystoupení chybí. Celkově mi v tom tedy chyběla trošku šťáva, ale kvůli tomu si stěžovat nebudu, protože hudba byla úžasná. -"The new craze sweeping the nation for young white boys and girls, surfing. I've provided them the soundtrack, unbeknownst to myself. I'm very ready to make more songs for the Beach Boys and all other manner of white folks to steal." (07.07.2009)