Všichni jsou v pohodě

Nádherná paralela: Muž, který celý svůj život vytvářel PVC obaly na různé kabely, aby se lidé mohli spojit, se nedokáže spojit s vlastní rodinou. // Poutavý film, který mě svou upřímností a excelentním výkonem Roberta de Niro odrovnal. Jinými slovy: Už dlouho jsem takhle nesmáčela kapesníky u filmu... 4 a půl *. (07.05.2010)

Scénář: Kirk Jones .. Ještě než Robert De Niro vůbec dojel do New Yorku, musel diváka i kolemjdoucí několikrát ujistit proč a za kým jede. To bylo otravné. Dojem se průběžně, během dalších absolvovaných zastávek o něco zlepšil, ale do komediální roviny se snímek rozhodně nedostává. Drží se rodinného dramatu s příměsí sentimentu a rodičovských rozpaků nad vlastní výchovou dětí. Každopádně De Niro by si měl dát při výběru scénářů víc záležet. Výsledné filmy se už pár let potácí v rovině spíše jen průměrů a postava důchodce není zrovna ideální varianta, jak se vymanit. Jistě má ještě na víc. Vždyť i díky němu Everybody's Fine nakonec poměrně slušně dopluje do cíle, jenže zdaleka ne vše bylo tak v pohodě. (05.02.2010)

Buď mi tahle rodinná selanka sedla do nálady, anebo stárnu a chřadne mi mozek, každopádně jsem byl dojatější a vnitřně naplněnější než třeba z Reitmanova Lítám v tom, kde se životní pravdy podávají sofistikovaněji, inteligentněji a méně WTF (ta vysvětlovačka!), ale výsledek na mě ze záhadného důvodu působí o pořádný řád sterilněji a vlastně mě dost míjí. Z DeNirova senilního důchodce jsem sice měl párkrát plné čelo vrásek (rozhovory s cizinci) a nejednou jsem se cítil vyslověně trapně z toho, do jakých situací ho veleprůměrný scénář nutí (rvačka se zlodějem), ale sakra, ona ta poselství "o pyšných rodičích, ať už to děti dotáhnou kamkoli, a důležitosti vzájemné důvěry a komunikace" nejsou úplně blbá a díky herecké sestavě (tradičně božský Rockwell a roztomilá Drew) jsou i snadno stravitelná. 7/10 (a velké plus pod čarou ;) (08.02.2010)

De Niro's fine, scénář ne. Premisa je jasná, karty jsou rozloženy od úvodních minut, ale vše je příliš povrchní, bez gradace a přímočařejšího tahu, že se i těch 1OO minut zdá proklatě dlouhých. Schéma "cestování při teskné hudbě-váznoucí rozhovor-předstíraný smutek-cestování.." moc dlouho nefunguje a většinu času už pak není moc o co hrát, ačkoliv by tenhle námět mohl být pro diváka pěkně silnou kávou. Celoživotní slabost pro De Nira se projevila i tady, věřil jsem mu každou větu a každý výraz, on to v těch očích prostě má. A hlavně kvůli němu nešel konec úplně do háje, ale určitý stupeň dojetí se přece jen dostavil. Ale opakuji, především kvůli Robertovi, ne díky scénáři a režii. (05.02.2010)

Škoda, že Jones neudržal nervy na uzde a neponechal príbeh v uveriteľnejších tónoch. Na druhej strane sa mu darí až prekvapivo dostať pod kožu De Nirovej postave a jeho problémy nevyznievajú vôbec triviálne. Aj napriek relatívnemu happy endu (kto vie, čo bude po tej večeri, keď sa všetci znova rozpŕchnu domov) pôsobí scenár úprimne a aj ono celkové vyznenie môžeme brať ako súčasť hry a melanchólia je predsa emocionálnou výbavou dôchodcov. Taktiež sa k nemu dostaneme poriadne tŕnistou cestou, hlavná postava si toho dosť užije. Pokiaľ máte De Nira zafixovaného ako herca jednej úlohy, tak vám Everybodys fine vrelo doporučujem. Taký malý polonezávislý (jedným slovom Miramax) film, ktorý na prvý pohľad možno pohľadí na duši, na ten druhý však ukazuje veľmi tienisté stránky životného obdobia, ktorý si ešte mnohí ani nepripúšťame, že môže vôbec prísť. (23.12.2013)