Všichni jsou v pohodě

Buď mi tahle rodinná selanka sedla do nálady, anebo stárnu a chřadne mi mozek, každopádně jsem byl dojatější a vnitřně naplněnější než třeba z Reitmanova Lítám v tom, kde se životní pravdy podávají sofistikovaněji, inteligentněji a méně WTF (ta vysvětlovačka!), ale výsledek na mě ze záhadného důvodu působí o pořádný řád sterilněji a vlastně mě dost míjí. Z DeNirova senilního důchodce jsem sice měl párkrát plné čelo vrásek (rozhovory s cizinci) a nejednou jsem se cítil vyslověně trapně z toho, do jakých situací ho veleprůměrný scénář nutí (rvačka se zlodějem), ale sakra, ona ta poselství "o pyšných rodičích, ať už to děti dotáhnou kamkoli, a důležitosti vzájemné důvěry a komunikace" nejsou úplně blbá a díky herecké sestavě (tradičně božský Rockwell a roztomilá Drew) jsou i snadno stravitelná. 7/10 (a velké plus pod čarou ;) (08.02.2010)

Italský originál neznám, ale pokud je lepší, tak si nedovedu představit v čem. Všichni jsou v pohodě je film, který musí chytit za srdce snad každého. Nejen lidi, kteří mají problémy s rodiči / dětmi. De Niro předvádí skvělý výkon, jeho "stařík" je přesně takový, jakého čekáte - usměvavý, podezřívavý, často zklamaný a tu a tam s psíma očima, přesto stále hledající smysl toho všeho, co se kolem něho děje. Dávám čtyři hvězdy a kousek páté, protože mě to celé neskutečně dojalo... A nemyslím tím jen scénu "Proč jste mi lhali?" rozhovoru u stolu. Nikdy by mě třeba nenapadlo, co s člověkem dokáže udělat pohled na obyčejné telefonní dráty. Vlastně pardon, na jejich PVC obaly. Hledáte drama, u kterého se zasmějete, zamyslíte i dojmete, a po kterém budete z kina odcházet spokojeni s úsměvem na rtech? Tady ho máte. (10.04.2010)

Roberta jsem adoptoval při mém prvním setkání s ním. Měl takovou hustou bouchačku a já v ruce div ne dudlík. Jakožto starší dítě mé, byl obdivován. Skákali jsme z břehu do Neznáma a někdy si solidně namleli... Možná omámen jarním větrem či jen sentimentem, vrážím absolutorium. De Niro sebral poslední zbytky sil, kuráže, vůle a já se uchyloval k pláči. A pak - nahodilý vzpomínky na taxík, na casino, na muže bez umu k psaní a čtení, na muže určenýho k pokání. Tam někdo to bouchlo. Považoval jsem to jako rozlučku, kterou R. vystřihl na jedničku, bez patosu. Chvilku mi trvalo, než jsem přiletěl do reality, ale to bývá, když opouštíte. Neomámen, vlepím čtyřku a bye, ale za tu kuráž a chlapáctví..rád sejdu z cesty. A pohled na telefonní dráty už nikdy nebude, co býval... (20.03.2010)

Hořké putování s optimistckou tečkou. De Niro jako unavený důchodce, který nechtěl nikdy víc než být dobrým otcem, je výborný, jeho cesta za dětmi hořkne každou náštěvou a kdyby skončila jeho návratem z cesty, nad hromádkou dopisů, byla by to emocionální pecka, na kterou bych jen tak nezapomněl. To, co následovalo, výrazně změnilo atmosféru celého příběhu, čímž neříkám, že k horšímu. Jen to z velké části přepsalo náladu, kterou předtím příběh budoval, a převrátilo jeho vyznění. Líbilo se mi to tak jak to bylo a líbilo by se mi to i kdyby to skončilo o 5 nebo i o 10 minut dříve. V obou případech u mě fungovalo, potěšilo jako filmový zážitek a současně vedlo k zamyšlení nad některými momenty a pralelami, nad životem i vztahy, nad směrem, kterým kormidlujeme svůj život. Nenápadný film s výrazně pomalým tempem, nahořklou chutí, dojemnými momenty, milým pohlazením v závěru a opravdu dlouhou dochutí. (09.02.2014)

Asi slabšia chvíľa, ale mne sa to ozaj páčilo... zhodnem sa zo "Silasom", slabosť pre De Nira je obrovská. Predpokladal som priebeh deja, očakával pochmúrnejší koniec, avšak nakoniec Everybody's Fine. Bolo ťažké sledovať senilného De Nira na jeho ceste, vyvolalo to dosť spomienok New York, Las Vegas... (Tenkrát v Americe, Casino). Aj keď sa môže zdať, že práve toto prevedenie je pomerne komerčné, povrchné, herecký známe... tento pocit som nejak počas deja stratil... Skvelý a presvedčivý De Niro, zvyšok taktiež fajn (potešili) 7/10 (05.02.2010)