Umění lhát

Who’s the best: Lie man or Yes man? Dobře uleželý a „pravdivý“ vtípek o loserech a o mocné síle lží. Obsahově vynikající komedie, která je místy pravdivá, jindy brutálně lživá a podlejzavá, ale formální epizodovitost výsledný film spíše stahuje zpět do seriálových vod a staví jej do pozice pilotního dílu několika sezónního sitcomu. Přičemž tahle podoba by mu slušela možná nejvíce. Zlomyslná taškařice, postavená na krutém sdělování si pravdy by byla povedená, kdyby neopustila ze začátku nastavený standard a nepouštěla se tak rychle do romantičtějších vod. Takhle šlape na půl plynu. (25.12.2009)

Tvrdý oříšek. Film má skvělý scénář a strašnou režii a v jádru je mnohem víc dramatem než komedií. Jak ho tedy hodnotit? Vezmu to trochu zeširoka. Ricky Gervais je na první pohled bachratý nehezký knedlík s krhavým zrakem a úsměvem lasičky. Zdánlivě slepá ulička evoluce a člověk, kterého byste například nenechali o samotě se svým dítětem nebo životními úsporami. Dobře ale ví, jak nepříznivý první dojem vyvolává a umí si z toho dělat srandu, která chvílemi až fyzicky bolí. V seriálech Kancl a Komparz používá sice staleté komediální principy o pýše, která předchází pád, ale modifikuje je tak, že se pocit bezvýchodně trapných situací přenese i na diváky. V Umění lhát steče po jeho zádech tolik studeného potu, že často rozleptá i vděčnou situační komiku, která se sama nabízí a očekávatelně se podobá filmům jako Lhář, lhář nebo Božský Bruce. Idea světa, v němž nikdo neví, co je lež, outsider Gervais ji v zoufalé situaci "vynalezne" jako východisko z potíží a získá tak převahu nad bezelstným okolím, je skvělá. Do jisté míry sice souhlasím s výhradami Flippera nebo Hellboye - dílčích nedůsledností se ve filmu opravdu najde celá řada. Kupodivu mě ale nerušily. Dívám se na ten film spíš jako na podobenství, bajku. Je spíš karikaturou, která několika tahy vystihne a zveličí nedostatky terče výsměchu, než pokusem o realistickou kresbu. Předmětem satiry jsou všechna Rickyho oblíbená témata. Nerovnost šancí, pokrytectví politické korektnosti a vlastní neschopnost s ní správně zacházet, ale hlavně trnitá cesta naplnění prosté lidské touhy být akceptován. Ještě víc než ve zmíněných britcomech se tady ukazuje, že zejména to poslední je Gervaisovo vlastní osobní trauma a že filmem, který má bavit, něco naléhavě vzkazuje. Jenže - sneseme to od komika? Při troše ochoty nahlížet na věci z nového úhlu stojí Umění lhát za pozornost. 70% (27.07.2010)

Slabé a nedotažené. Nápad se světem, kde člověk říká jen to, co si myslí, je suprovej, ale přijde mi to takové mdlé. Jednak se mi nelíbilo, že třeba zneužívání moci, kterou hlavní hrdina měl, nebylo zase až tolik - snad kromě vymyšlení náboženství. Po komediální stránce mi to nepřišlo nijak extra a romantický pasáže s Jennifer Gardner, kterejch je ve filmu taky až příliš, mi až vadily. Jak už jsem psal, prvotní nápad filmu je skvělej, ale ten koncept podle mě ani pořádně nefungoval, nosnej příběh to pořádně nemělo a ani bych to neoznačil za nějak záživnej film. Za týden si nevzpomenu ani na žádnou hlášku a znova si to taky pouštět nebudu. (14.06.2012)

Absurdná a brutálne vtipná satira na Boha, spoločnosť, konvencie a vlastne aj na žáner komédie, ktorému dáva na prdel. Takto originálne ste príbeh o zaľúbenom tučkovi ešte nevideli, to vám garantujem! Cameá luxusné, zábava výborná, štyri pohodové hviezdy a ja nechápem, čo zas všetci máte. Toľko humoru v jednom filme, ktorý navyše nemôže obsahovať žiadne klišé, to sa nevidí často. A to mám Gervaisa za slizouna.. (07.02.2014)

Tady se Žervé přece jen ještě učil s pro něj novým, celovečerním formátem. Nápad za všechny děngy, který by ve zvoleném podání vydal na vynikající hodinovku, či při drsnějším přístupu k humoru zabral i zvolenou stominutovou stopáž, natáhl a přitom se to snažil udržet v rámci sledovatelnosti pro každého. Škoda. Ve finále jde jen o povedenou komedii s nedovyužitým potenciálem. Co však u Rickyho nechybí, jako vždy, je jeho dechberoucí schopnost dělat si prdel sám ze sebe. (31.05.2017)