Muž a jeho pes

Film se vlastně nijak nevymyká průměru a kdyby v něm po osmi letech nehrál Belmondo, tak by asi zapadl úplně. To ale neznamená, že by byl špatný! Jen staví na dvou základních kamenech, kterými chce podepřít všechno ostatní: Na fascinaci zestárlou Belmondovou tváří a na fotogeničnosti roztomilého pejska. Jinak jde o průměrně natočený volný remake de Sicova Umberta D., který ale - řekněme si to upřímně - je trochu někde jinde... Belmondo je viditelně unavený, přesto hrát nezapomněl a zůstal mu i ten charakteristický úsměv. I když - těžko říct, jestli to byl záměr nebo ohled na nemocného herce - jeho postava má až příliš mnoho krátkých uštěpačných replik, které mi občas připadaly nepřirozené. Místy je film docela vtipný, většinu času se docela hraje na city, ale jinak je to příjemný film. Bébelovi patří můj obdiv, že se vykašlal na image drsňáka a troufl si na tuhle roli.. (07.08.2009)

No pokud si nevšímáte toho psa, tak jsou tu hlavně vedlejší postavy, které jsou velmi zajímavé (polský taxikář, vedoucí útulku, bývalí kamarádi). Belmodno hraje dobře, ale jsou už velmi znát jeho léta. Jinak jsem zde napočítal mnoho starých francouzských známých herců. Hudba výborná. Vtip z filmu (o psu v tramvaji) je naprosto skvělý! Již jsem ho testoval na lidech a vždy lidi dostanu :-) (23.05.2009)

Film u mě doplatil palbou na moje city. Ne, že bych nestál o zasáh, ale je to asi stejný jako se slovem "miluju tě". Nepotřebuju ho slyšet, potřebuju ho vidět, aby mělo ten správný účinek. Bolest na duši, samota, staří, beznaděj, opuštěnost, to všechno dokáže z mých očí udělat zaslzenou rokli, ale nesmí to být určený jen pro můj zrak a sluch, musí to být určený i pro mé srdce a to bohužel o tomto filmu nemohu říci. Co tento film v mých očích povýšilo nakonec nad průměr ? Hudba ? Možná. Pes ? Určitě ne, nemám totiž rád když někdo umí vrtět ocasem dýl než já. Herci ? To bude ono ! Bebel je kapitola sama pro sebe. Už jsem ani nedoufal, že někdy Jeana Paula uvidím na plátně a stalo se, stalo se po tom všem, co v poslední době prodělal a přesto se dokázal vrátit a hlavně nic nezapomenout ze svého jedinečného hereckého talentu, protože zahrát starého člověka, se smutkem na srdci, vyžaduje od Belmonda, z jehož očí uvidíme radost ze života snad i ve sto letech a jehož úsměv umí dodat tuny pozitivní energie skutečné herecké mistroství. Není to ovšem jen Belmondo, ale i ostatní herci, kteří dali do filmu sami sebe. Hrozně mě potěšili epizodní role, Jean - Pierra Mariella, Pierra Mondyho a především Bebelova "parťáka" zde neuvedeného Charlese Gérarda. Scéna ve které se si Bebel a Gérard hledí do očí mě přenesla do starých dobrých časů, kdy nenapravitelný policajt nebo rošťák se svým věrným parťákem lámali v kinech všechny divácké rekordy a při téhle scéně jsem ucítil to, co jsem měl cítit u celýho filmu, svoje emoce. (28.05.2009)

Přijde na to, co máte jako diváci rádi. Jestli Belmonda, pravdu, melodrama... Melodrama to je, Belmondo v tom hraje a pravda je taková, že je na něj smutný pohled. Mrtvičně ochablý obličej, podivný nemizící úsměv a nekonečné čekání na každé další slovo. Tím více je s podivem, že mu to ještě pořád docela sekne, ale o tom doufám ten film být neměl. I když těžko říct, o čem vlastně být měl. O stáří? O naději v člověka nebo v život? Má to diváka za každou cenu rozplakat, nebo to nese i nějaké poselství? O co vlastně šlo tomu nezodpovědnému, tu důstojně hrdému, tu dětinsky nerozhodnému staříkovi? Co za vztah to měl se svou bývalou milenkou, jež jej s tak velkodušným výrazem vyhnala na ulici?            Některé ty pomalé, zajímavou hudbou podkreslené scény se starým mužem, hledícím oknem do noci, by vskutku mohly v jiném případě aspirovat na filmový zážitek pololetí, ale tady ne. Pro mě je tu nejzajímavějším poselstvím, že francouzskému vysloužilému vojákovi asi nestačí penze ani na slušný podnájem. Takže to beru tak, že Belmondo si ještě chtěl zahrát v solidním filmu, což se mu jakžtakž povedlo, ale až do svých pětasedmdesáti si Muže a jeho psa asi znovu nepustím. (26.09.2010)

Nečekejte "Belmondovo Gran Torino", připravte se na film docela jiného ražení. Je smutný, pomalý a tichý. Tak jako Charlesovo stáří. Je to také film plný smutných očí - psích i lidských. Dávám čtyři, přičemž všechny jsou Belmondova zásluha. Ten člověk ani nemusí hrát, stačí mu být na plátně, existovat před kamerou, a je to. (08.11.2009)