Indiskrétní příběh

Čistou náhodou som si včera pozrela Povestného muža a dnes Indiskrétny príbeh. Ale ani náhodou som s ním nebola tak spokojná, ako s Notorious. Nemôžem sa ubrániť porovnávaniu. Bergman bola v Povestnom mužovi skvelá, tak ako Grant, no tu mi vyslovene vadila jej rola, naozaj niečo hrozné a otravné. Je tu veľa momentov na zasmiatie, Cary Grant tancujúci škótsky tanec, kupovanie lodi Seawitch. Ale koniec bol prehnaný, myslím že Bergman bola trochu v pasti, herečka hrať herečku, niekedy to môže byť prehnané a toto bol žiarivý príklad. Veľká škoda. (11.10.2013)

Indiscreet je jeden z najtypickejších predstaviteľov únikového klasického hollywoodu. Bol určený pre ľudí, ktorí mali priemerný život a chceli si za cenu vstupenky kúpiť dve hodiny ilúzie, ktorú nemôžu prežiť nikde inde, ako v kine. Čiže film nie je žiadne umenie, je to čistý kalkul, ktorý má ale v rukách dvoch hypersympatických hercov, ktorých by ste chceli mať za susedov ako manželov. Grant kupuje svojej drahej drahé darčeky, posiela obrovské kytice ruží, chodia stále do divadla, vyzerajú stále úžasne....podobný vip film, ako Filadelfský príbeh, avšak ten mal prepracovanejší scenár. (01.10.2012)

Vstřícnější, emotivnější americká reakce na "odcizené" evropské romance typu Cesty po Itálii (kde také hrála Bergmanová). Dva víceméně dokonalí lidé si komplikují svůj vztah naprosto zbytečnými hrami, což začne být spíše zábavné než otravné teprve v poslední třetině, ospravedlňující i Ingridino lehké přehrávání (hraje herečku, která na svého amanta něco hraje). Šarm obou představitelů byl zužitkován naplno, jakkoli si někdy více pozornosti než černobíle odění herci nárokují pestrobarevné objekty, promyšleně rozmístěné v mizanscéně (rámečky obrazů jsou díky sytosti Technicoloru obzvlášť výrazné). Nedoceněn oproti tomu zůstal Londýn, přítomný vlastně jen díky prostřihům na Big Ben, ale u adaptace divadelní hry lze situování drtivé většiny dění do interiérů (navíc tak pěkných) pochopit. 75% (12.03.2011)

Indiscreet mě přesvědčilo, že i s malým kašpárkem se dá hrát divadlo. Tím nemířím ke Carymu Grantovi, který je jako vždycky úžasný (obzvlášť, když se věnuje skotským reelům). Řeč je o absenci zápletky, kterou nahradily vtipné a jiskrné dialogy, které dají upomenout na starší (a nepřekonatelné) screwball komedie jako je Jeho dívka pátek nebo Leopardí žena. Špička to není, ale pozdní Grant je stále v dobré formě. (05.10.2011)

Uspěchaný konec s afektovanou Ingrid Bergman trošku kazí dojem z povedené konverzační romantiky (romcom), leč jinak Donen dřímá otěžě pevně v rukou. Grantova neskutečná taneční vložka, u které jsem se málem potrhal smíchy, pak představuje pomyslnou třešničku na dortu. You know... "Men are the true romanticists." 7/10! (12.11.2014)