Režie:
André TéchinéScénář:
André TéchinéKamera:
Julien HirschHudba:
Philippe SardeHrají:
Michel Blanc, Emmanuelle Béart, Sami Bouajila, Julie Depardieu, Johan Libéreau, Constance Dollé, Lorenzo Balducci, David Barbas, Jacques Nolot (více)Obsahy(1)
Mladík Manu opouští své rodiště a zamíří do Paříže. Vyhledá svoji sestru, operní pěvkyni, žijící v levném hotýlku v jedné z vykřičených částí Paříže. Manu, opojený sexuální touhou, se toulá po nocích v parcích a barech a vyhledává milostná dobrodružství. Seznamuje se s Adrienem, citově vyprahlým profesorem medicíny, který jej vezme na víkend k moři za svými přáteli, Sarah a Mehdy,spisovatelkou a policistou, kteří vedou velmi bouřlivou domácnost.
Ti všichni jsou, jak praví název, svědci, svědci událostí let osmdesátých ve Francii, která byla zachvácena do té doby neznámou, o to však zákeřnější nemocí - AIDS. (claudel)
(více)Recenze (10)
Ano, živě si vzpomínám, když lékaři diagnostikovali HIV a později AIDS. Lidé byli vyděšení. A taky si vzpomínám, jak o pár let později, když věda v léčbě HIV o hodně pokročila a lidé přestali v brzké době umírat, jak někteří pozitivní jedinci schválně roznášeli nákazu a hráli o to závody, neboť smrt je o kousek dál díky lékařům a když to nevyjde, po mně potopa, užijte i to taky. Dost populární v německých klubech. Každopádně jsem shlédla velmi zajímavý film, kde jsou kluci s holkama, potom s klukama a co z toho vzešlo.Skvělé herecké výkony francouzskou kinematografii rozhodně opět zviditelnily. Zajímavé téma. ()
.Až na to, že jsem mohla pochopit už z úvodu, který začíná rokem 1984, o co asi půjde, tak jsem do toho šla a vůbec toho nelituji. Tentokrát na mě i přes neskonale nádhernou Emmanuelle, která mě iritovala svou odtažitostí od mateřských povinností dost drastickými způsoby, zapůsobil asi nejvíc Michel Blanc. Ten tam tak v poklidu proplouval mezi těmi složitými a volnomyšlenkářskými vztahy a zcela zaujal mou pozornost v roli osamělého a stárnoucího Adriana. Svým způsobem jsem se stala svědkem událostí, které se proměnily postupně, pomalu, ale jistě v pandemii AIDS. Změnilo se něco od té doby k lepšímu a nebo je tento způsob soužití spíše propagován, protože máme přece jen nějaké zázračné, účinnější léky a ochranu před tak zhoubnou nemocí? Zjišťuji, že já jsem v tomhle směru zřejmě úzkoprsá, jak tam několikrát zaznělo. Ale jinak zpracování a herecké výkony ostatních hereckých es byly také vynikající ()
Již třikrát mě pan režisér André Téchiné potěšil a díky němu jsem opět strávil necelé dvě hodiny příjemným způsobem. Silný příběh o bujarých, leč záhy smutných osmdesátých letech v Paříži. Trvám na tom, že Emanuelle Béart je nejlepší francouzská herečka. Avšak všichni ostatní podávají též nadstandardní výkony. A asi to byl také nejlepší film věnující se problematice AIDS, který jsem kdy viděl. ()
Povrchný film o povrchných ľudoch tváriaci(ch) sa až príliš fatálne, čím pôsobiaci ne-uveriteľne. Scenáristicky a dramaturgicky na úrovni fiaska, spracovaním strašne staromódne, akoby sa v 80.rokoch nielen príbeh odohrával, ale zabudli sa v nich i tvorcovia (postupmi, čiernobielym vykreslením postáv). Mimochodom, Philippe Sarde nehanebne vykradol Glassove noty z The Hours. NEHANEBNE. ()
Výborně zahrané, dobře zrežírované, ale příběh mi nic moc neříkal. Ten vztahový mnohoúhelník mi přišel takový pofidérní, atmosféru Paříže let osmdesátých jsem také nijak zvlášť nevnímal a jako výpověď o úderu viru HIV mi to přišlo nedostačující. Jediné, co stojí opravdu za zapamatování, je Emmanuelle Béart, která byla úžasné ve všech ohledech. Jedině díky ní se v mých očích jedná o lehounký nadprůměr. 55% ()
Galerie (10)
Photo © UGC Distribution
Reklama