Nebeští jezdci

U některých režisérů jejich filmový rukopis nepoznáte ani za zlatý prase. U jiných režisérů zase stačí vidět třeba jenom pár minut jejich snímku, aniž byste věděli dopředu, kdo to natočil, a už máte jasno. Ošii u mě jednoznačně patří do té druhé sorty. Meditativní tempo snímku, nádherné úvodní titulky, fantastická hudba Kendžiho Kawaie, štěkající baseti a hromada otázek, na které si odpovědi musí dohledat divák sám. Fascinující. Tenhle film mě rozložil na jednotlivé kousíčky a na konci jen velmi pomalu složil. Pravděpodobně jeden z těch filmů, které byly stvořeny asi jen výhradně pro mě. :) (19.11.2011)

Mamoru Oshii umí i mimo kyperpunkové kulisy. Přesto nevylučuji, že se někomu bude stýskat po scénách, které k rozjímání podněcují jen svou vizualitou, protože těch je zde nemnoho a snímku dominují především scény dialogové. Ty jsou občas prostřídány naprosto fantastickými vzdušnými souboji, ale není třeba se lekat, že Oshii natočil akčňák - pomalé meditativní tempo, na něž jsme zvyklí z Ghost in the Shell, je vlastní i Nebeským lezcům. ____ Ne náhodou dominuje filmovým plakátům motiv oblohy s mraky. Právě tak pomalu, tiše a nekonfliktně plyne celý film. Jednoduché (ne však banální) myšlenky, které by se daly shrnout do jedné delší repliky rozprostřel Oshii přes celý příběh a žádná z postav je nikdy nevysloví takříkajíc "na plnou hubu". Film sám se vlastně nad ničím nezamýšlí, to by měl udělat divák a film ho k tomu pouze navádí. ____ Technicky se rovněž jedná o vydařenou záležitost - jednoduše animované postavy se pohybují v deatilně propracovaných lokacích a počitačová grafika s tou ručně kreslenou splývá v jeden omamný celek. Díky tomu si Oshii může dovolit snímat scény tak, jak by to jen za použití klasické 2D grafiky nešlo a co je hlavní, může se zajímavě designovanými CGI letadly svádět fascinující souboje. ____ Akční scény jsou pro příběh nevýznamné, krátké, negradují a končí dříve, než by člověk očekával (ano, tak jako v GitS), ale jednoznačně představují to nejlepší, co jsme kdy ze vzdušných soubojů mohli na plátně vidět. Malá výtka patří mírné nepřehlednosti - Oshii totiž upřednostil snímání z malé vzdálenosti a letounům je tak často plátno malé. ____Sukai kurora je po série GitS další Oshiiho pozoruhodný snímek, který se ovšem nesleduje snadno a těžko se kdy dočká přízně většinového publika. (15.03.2009)

Prostor: severozápadní Evropa... přesná lokace: vojenské letiště poblíž města Rostock... čas: alternativní historie... mezinárodní vztahy: proti sobě nestojí státy, ale velké nadnárodní společnosti. Velmi zajímavý japonský animovaný film se silným protiválečným podtextem. Hlavními hrdiny jsou mladí "dětští" piloti zvaní Kildren, kteří bojují válku dospělých průmyslníků a generálů. Ústřední dvojici tvoří nováček na základně Yuichi Kannami a mladá velitelka stíhačů Suito Kusanagi. Válka v oblacích je neúprosná, každý den přináší nové ztráty a tak nedospělí piloti žijí své životy den ze dne, tak jakoby zítřek neměl přijít. Když nebrázdí oblohu v kokpitu stíhačky Kyushu J7W tak utopí svůj život v pivu, dýmu všudypřítomných cigaret a objetí krásných žen, ale někde v nitru hlodá podezření, že je něco špatně. Kulisy ve kterých se odehrává příběh jsou velmi dobré a plné detailů. Je vidět, že si tvůrci vzali inspiraci z celého světa. S barvitým prostředím doslova kontrastují "ploché" postavy, které zalidňují příběh. Pokud něco musím vytknout tak je to délka a hlavně pomalé tempo děje. Je jasné, že tento způsob vyprávění má zdůraznit niternost a hloubku, ale bohužel to moc dobře nefunguje a spíš to nudí a sráží celkový dojem dolů. Vzdušné souboje jsou však impozantní. Mají rychlost a přímočarou údernost. Vtáhnou diváka do děje a je škoda, že jich není o trochu víc. Velmi zajímavě je vymyšlena i zápletka a role tajemného stíhacího esa nepřítele "Učitele". (23.12.2012)

Těch 15 minut (víc jich opravdu nebylo) leteckých bitev a manévrů v plně CGI animaci vypadá úžasně, ale tvoří spíš nepodstatný doplněk, protože to důležité se odehrává v komorním prostředí letištní základny, kde se velmi rozvláčně a tajnosnubně řeší nejasné vztahy mezi postavami. Hlavní problém jsem neměl s pomalým, přemýšlivým tempem, ale s naprosto nedostatečně definovaným sci-fi světem (válka jako komerční záležitost dvou společností, v nichž bojují nestárnoucí děti (klony?) na místech pilotů), jehož pravidla jsou nám odhalována pouze v náznacích, přestože největší traumata se vážou právě na jejich poznání a neschopnost se s nimi vypořádat. Samozřejmě šlo o tvůrčí záměr, jenže takto není možné si k postavám vytvořit jakýkoliv vztah, i když zpětně jejich chování dává smysl. (15.11.2012)

Neskutečně super scény leteckých soubojů snoubí se zde s poněkud slabším, přesto funkčním příběhem, kterému lze odpustit jistý patos a snahu o to tvářit co nejvíc protiválečně, už jen díky skvělé atmosféře. Co mě zamrzelo byl občasný nesoulad cgi a klasické animace, přece jenom po pár minutách vzdušných záběrů je skok na nepříliš detailní animaci v podobě záběru na hafana docela viditelný, to samé se občas dělo při záběrech do kokpitu. Oceňuju, že občas není film zbytečně doslovný, což je Ošii ovšem dobrým zvykem. Přesto je ale scénář až moc slabý (a jeho konečné vyznění až moc předvídatelné) a film takovýchto technických a režijních kvalit si zaslouží víc, pořád je to ovšem na plnou palbu (o=´ (10.05.2013)