Vždycky jsem chtěl být gangster

Čtyři příběhy o lidech pohybujících se na hraně zákona, spojené jednou restaurací a krásně smutně lidsky obyčejným a spíše otevřeným koncem. 1. Mladá žena chce restauraci vykrást, ale místo toho se tam stane servírkou, načež přijde mladý muž se stejnou loupeživou myšlenkou. Oba jsou při vykrádání neúspěšní, ale možná tím získávají víc: neúspěch je dal dohromady. 2. Stejně tak únosci vymáhající výkupné za puberťačku, která se chce zabít, vlastně vnesou do jejího nudného života něco nového. Už jen tím, že jsou spolu. 3. Dva hudebníci se při setkání v restauraci snaží jeden před druhým vypadat úspěšněji, ale svým přeháněním spíš znásobují dojem selhání. Jeden obviní druhého, že mu kdysi ukradnul úspěšný text. Když úspěšnější odejde na toaletu, původně okradený se zvedne a odkvapí s kolegovou taškou. Může to však zajistit úspěch?! 4. V poslední povídce se po letech schází pětice zlodějů, aby nemocnému kamarádovi splnili to, co si kdysi slíbili - zkrátit utrpení, které představuje smrtelná nemoc. Snaží se ho odvézt do jejich skrýše. Ta však zmizela. Místo ní stojí restaurace. Rádi by přivolali staré časy, chtějí vykrást banku, kterou kdysi pokořili. Když přijedou na její místo, ani ta už neexistuje. Na jejím místě se nachází McDonald. Při loupežném výpadu na něj se však nemocnému přitíží a tak z akce sejde. Ale i zde - co je vlastně neúspěch a zklamání?! Jedna hvězda za příběhy, jedna za krásný černobílý - gangsterský obraz, jedna za krásnou francouzštinu a jedna za tragikomicky aktuální téma - není leckdy úspěšnější neuspět?! (08.08.2015)

Jak se pozná evropský artový film? Je natočen černobílou kamerou, hrdinové jsou partou beznadějných nul, záběry jsou dlouhé tak, že během nich stihnete vnímat otáčení země proti slunci a navrch se v něm moc nemluví. Tohle ale art není, protože se tu neustále kecá, což je obrovské štěstí, neboť dané dialogy jsou velmi povedené a zábavné (teda, některé z několika povídek, některé jsou zas o řád horší) a jsou hlavní nosnou plochou, někdy je to dobré hodně (pocty Tarantinovi, hodní únosci, banda gaunerů v důchodu), někdy to zas působí spíš trapně (boha, proč je jedna ze scén natočena jako groteska?!). Buď jak buď, výsledek je docela dobrej a s herci, co si dokážou uhrát své, přestože jejich part vyžaduje jen blbě civět do stropu. (27.07.2015)

Tento film bych doporučil těm, co mají radi filmy od Jarmusche. Ti co Jarmuschovi filmy rádi nemají, by se na něj raději dívat neměli, podobnost tohoto snímku s nimi je skutečně veliká. Mě se svým celkovým vyzněním film líbil, ale obávám se, že se jeho hodnocení zde bude postupem času s přibývajícími hodnoceními snižovat, na jednu stranu tu nemáte žádnou akci, na druhou stranu se zase nejedná o nějakou vtíravou intelektuálštinu. Vtipné situace tu jsou, ale popadat se za břicho asi většinou nebudete. Spíš bych řek, že nad humorem zde převládá smutek, odevzdanost či nostalgie. Opravdu vtipná je především druhá povídka, která je podle mně i ze všech nejlepší, třetí je příliš krátká, první má opravdu sympatické hrdiny a u čtvrté převládá lehká nostalgie. Druhou povídku pak možná i předčí epilog. (18.03.2012)

Zoufale utahané cosi, co usilovně předstírá jakýsi absurdní humor. Absurní to je sice až do nebes, o tom žádná, humoru je však divákovi servírováno minimum. A jak minuty ubíhají, je to čím dál horší. Nemůžu tomu ale vzít jistou naději v lepší zítřky a velmi dobré herecké obsazení - a navíc Salma El Mouissi je velmi sympatická fena, s tou bych se s radostí oběsil na jednom provaze. Inspirace slavnějším a (z nějakého záhadného důvodu) kultovnějším snímkem se zkrátka moc nepovedla. 60% (17.11.2015)

Černobílý snímek, doplněný texty stylu grotesky, není špatný. Čtyři příběhy jejíž linie se spojí v kavárně. Suzie servírka kavárny má být přepadena Francem, ten si však celou akci rozmyslí. Sama Suzie ho pak k přepadení přemlouvá, neboť ona sama se k této práci dostala, přes nepovedené vyloupení této kavárny. Druhý příběh je asi nejlepší a únosci Leon a Paul zjistí, že jejich oběť, dcera bohaté průmyslníka má sebevražedné sklony a jejich role se mění. Leon nebyl žádný chytrák, ale Paula bych asi zabil. Pak ještě přichází hudebník, který "krade" díla a partička kriminálníků, kteří nemají ani v důchodu klid. Humor je to ironický, místy až černý. Možná to není scénáristický skvost, ale pobavil jsem se. (27.02.2012)