Zažít Woodstock

Niekde som počul, že najlepšie filmy o Američanoch točia cudzinci a čínsky pôvod režiséra A. Leeho by ste podľa obsahu, témy i kvality tipovali naozaj ťažko. Hlavnú postavu dobre stvárnil pre mňa neznámy D. Martin, ale film sa rozbehol až príchodom veterána E. Hirscha. Tak ako naoko nevinná akcia naberá na obrátkach a všetkým prerastá cez hlavu, tak sa i divák postupne nalaďuje na "hipies vlnu" a na vlastnej koži zažívame bohovský nával ľudí, hudby a drog. Festival Woodstok vošiel do dejín a A. Lee ho dokázal krásne oživiť a aspoň čiastočne sprostredkovať zážitok dnešným divákom. Už dlho si nepamätám film, ktorý by tak nevinne propagoval drogy. Koľký ste po filme dostali chuť naplniť si nozdry koksom?? 80%. (23.09.2014)

Je to jak když vás kamarád pozve na oslavu narozenin, kde je hodinu a půl strašná nuda a pak vám dá papír, po kterém deset minut vidíte barevněji. Dalších třicet vám bude nalhávat, že to byla nejlepší párty vašeho života... nejvíc zarážející je, že Woodstock je použit jako kulisa pro film o Woodstocku a přitom výsledek nemá zádné charisma - režie je strnulá, hlavní hrdina nesympatický a feeling neexistuje. Strašné utrpení. (06.12.2009)

Tenhle snímek se mohl stát ultimátní jízlivou satirou a zároveň skvělou komedií. Námět si přímo říkal o ironické zpracování, protože legenda o Woodstocku jako o jednom ze spouštěčů hnutí hippies vznikla jako kouzlo nezamýšleného. Prakticky všichni organizátoři a místní obyvatelé viděli v koncertu jedinečnou příležitost, jak se pořádně po americku za minimálních nákladů napakovat a jakékoliv ideály jim byly bytostně cizí. Díky neuvěřitelné neschopnosti a podcenění situace došlo k jednomu z největších selhání logistiky v lidských dějinách. Jen šťastnou náhodou a taky proto, že podstatná část účastníků byla v útlumu po předchozích pařbách a kuřbě marihuany, nedošlo k podobné tragédii jako o 3 měsíce později v Altamontu. Ang Lee sice začínal dobře, ale záhy se odchýlí k takové té neškodné oslavě woodstocké legendy a květinových ideálů, takže humor, natož pak jízlivý, se brzy vytrácí a režisér hladí hippiesáckou legendu po hlavičce a moje očekávání na začátku naladěné hodně vysoko bohužel nebylo naplněno. Jestli něco film ukazuje opravdu dobře, pak je to uvolnění sexuální prudérie v 2. polovině 60. let. Spousta ideálů hippies šla do ztracena, ale tahle generace byla mnohem svobodomyslnější a přinesla větší svobodu ženám, homosexuálům a vlastně všem. Tři hvězdičky jen s odřenýma ušima, protože téma se dalo využít nepoměrně účinněji. Celkový dojem: 50 %. (30.12.2012)

Prvá hodinka zahrňujúca prípravy z pohľadu dosť suchopárneho hlavného hrdiny v konzervatívnom zapadákove, ktoré nie je práve nadšené z očakávaného prívalu pol milióna hipíkov tak akosi zaniká a pôsobí trošku zdĺhavým a nadbytočným dojmom v odlesku atmosferického tripu, kedy film konečne zaplaví naozaj pohlcujúca atmosféra sedemdesiatych rokov. Síce zamrzí, že napriek tomu, že šlo o hudobný festival, tak z nejakého koncertu neuvidíte ani minutku, no mne k tomu, aby ma tá festivalová pohoda pohltila stačilo, že vďaka tým pár výpravne naozaj vierohodným záberom pri predieraní sa davom hipisákov na policajnej motorke, či pri rochnení sa v blate, som si aspoň trošku pričuchol k atmosfére Woodstocku. (27.01.2010)

Film bez konfliktu. Jenže jednou za čas takové filmy prostě fungují. Taking Woodstock vámi jednoduše propluje, nezažijete žádný emoční rozpad, žádnou katarzi konající vnitřní přerod z vašeho starého já k novému. Prostě se jen na dvě hodiny podíváte, za jakých situací vznikl nejslavnější hudební festival světa. A pokud vás tohle téma zajímá, bude vás Ang Lee bavit. 7/10 (26.11.2013)