Zažít Woodstock

V podstatě komorní film o klukovi, co má rád svoje rodiče a jen tak mimochodem do města přitáhne nejlegendárnější fesťák všech dob. Moc se mi líbilo, že Ang Lee ignoroval veškeré koncerty a snažil se zachytit spíše tu interakci mezi účastníky. Všude samé spontání hraní, tancovačky, prostě festivalová sranda. A ta scéna, když se sjel byla bomba. Prostě to vystihlo tu atmosféru. Chápu, že ten film spoustě lidem asi nesedne, ale ti by si měli pustit dokument o Woodstocku. Mě se Leeho záměr a zpracování líbil moc. (23.12.2012)

Dokonale obyčejné melodrama schematicky podkuřující liberálnímu publiku (viz samoúčelné scény užívání drog a klišovitá povaha generačních konfliktů) se od hromady jiných hippie-filmů liší svou překvapivě bezprostřední svobodomyslností stran sexuálních orientací. Je osvěžující vidět mainstreamový film, kde se nemusí sáhodlouze vysvětlovat, kdo to jak má, ani lajnovat žádné jasně dané kategorie. Ačkoli tedy film titulní happening pojímá naivně a idealisticky, navíc skrze rámec melodramatu, tedy tradicionalistického, až konzervativního žánru, podává unikátně přesný obraz doby sexuální revoluce. Výsledek pak vlastně lze chápat jako hippie-melodrama, tedy film pro generaci hippies v době, kdy ona zestárla a sama vstoupila do konzervativní fáze (film je adaptace stejnojmenných memoárů Elliota Tibera, které vyšly v době, kdy autorovi bylo 72). PS: Český distribuční titul "Zažít Woodstock" je krajně zavádějící, protože film není o Woodstocku coby hudebním festivalu na pódiu a před ním, ale tak říkajíc o pár lidech v zákulisí. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (19.08.2009)

Film bez konfliktu. Jenže jednou za čas takové filmy prostě fungují. Taking Woodstock vámi jednoduše propluje, nezažijete žádný emoční rozpad, žádnou katarzi konající vnitřní přerod z vašeho starého já k novému. Prostě se jen na dvě hodiny podíváte, za jakých situací vznikl nejslavnější hudební festival světa. A pokud vás tohle téma zajímá, bude vás Ang Lee bavit. 7/10 (26.11.2013)

Zažít Woodstock…ale úplně jinak, než bychom čekali. V novém filmu Anga Lee sledujeme tento veleznámý festival z perspektivy hrstky lidí, kteří se zasloužili o jeho uspořádání. Přímý pohled na dění na pódiu se divákovi spolu s hlavní postavou naskytne pouze jedinkrát a to skrze perspektivu pokřivenou účinky LSD (v divákově případě skrze nápaditou grafickou deformaci obrazu). Hlavním tématem Leeova filmu není samotný Woodstock, ale aplikace liberální ideologie na kapitalistické americké městečko právě skrze tento koncert. Lee je v tomto směru umírněný, netvoří nijak velká dramata a spíše se zaměřuje na nabourávání každodenní všednosti, přičemž výsledný film by se dal označit za lokální melodrama lehce se otírající o dobová témata (vietnamské trauma, sexuální revoluce a s ní spojená homosexualita,…), které osciluje mezi několika více či méně výstředními postavami, jejichž příběhy řeší pouze nahodile vzhledem k vývoji děje.___ Formálně je Angův Woodstock velmi uvědomělý, poukazuje na tehdejší dobové filmy a v nemalé míře je v něm užito několikanásobného splitscreenu, který se vyskytoval i v samotném dokumentu Woodstock a Lee s ním pracoval již v nedoceněném Hulkovi. Dobová atmosféra je perfektní, stejně tak i atmosféra probíhající velké události. Ang Lee opět točí po svém bez ohledu na očekávání průměrného diváka, který může Zažít Woodstock označit za vyprázdněnou nudu, já tento názor ale nesdílím Leeho pomalý styl vyprávění oceňuji. 85% (19.01.2010)

Film je tak nasáklý atmosférou pozdních šedesátek, že kdyby se dal vyždímat, určitě by z něj vypadlo pár jointů, LSD a otřískaná kytara. Autentičnosti je někdy tolik, až působí parodicky (něco jako Berger z Hair, který jezdí na koni se snivým výrazem a plácá nesmysly). Příběh sám je natočený dokumentárním stylem. Má jediný pevný bod – totiž živelně uspořádaný koncert – na který se nabalují jednotlivé epizodky a několik hlavních charakterů. Nijak si mě však vyprávění nezískalo, žádná z postav nebyla sympatická: hamižná matka, nemluvný otec, snaživý synek… snad jen transsexuální námořník by byl fajn, kdyby byl uvěřitelnou postavou, což ale nebyl. Působil jen jako nutné doplnění rozevlátých let hippie. Místo proklamované volné lásky šedesátých let získala ve vyprávění hlavní roli lakota. Hamouní nejenom protivná zlá matka, ale i promotéři koncertu, stejně jako obyvatelé zapadlé vesnice, kde dosud dávaly dobrou noc jen lišky a najednou se sem nahnaly statisíce lidí, které je možné bezostyšně oškubat. SHRNUTÍ: Děj roztříštěný, postavy nesympatické, výpověď o ničem, jen s dobrou atmosférou. /můj hodnocený film č. 7 000/ (21.01.2021)