Zažít Woodstock

Scénář: James Schamus .. O hipících vlastně bez většího než malého množství hipíků v ústřední roli. Podle zvolené předlohy se ani nedá čekat film, kde bude legendární koncert a jeho návštěvníci hrát hlavní roli. Zato zde máme okolnosti rodinné, homosexuální, mizérii jednoho maloměsta a především ze zákulisí příprav, které svou nabídkou sám Elliot Tiber odstartoval. Určitě zarazí až nemístně komerční pozadí celé akce a především stále usměvavý Jonathan Groff, který létá helikoptérou a peníze rozdává na potkání. Kdekdo asi čekal "taking" v nějakém ze stovek tisíc příběhů návštěvníků, ale o ty se děj jen občas otře a o samotné koncertující ikony nezavadí vůbec. Režie sice poskytne pár hezkých nápadů, hrátek s obrazem a dobová výprava je velice precizní, problém ale je, že to není nijak pohlcující a podání se místy dost vleče. Za vidění přesto určitě stojí. Na poctivou koncertní hudbou a pravými drogami si můžete zajít kdykoliv sami... (06.12.2009)

Výborná první polovina s ucházejícím tempem, skvělými postavičkami a zajímavými segmenty (zejména pro někoho jako jsem já, kdo by si přál Woodstock zažít a poslouchá 60s a 70s hudbu) je poněkud rozmělněna v druhé polovině, ve které jsou tripové sekvence, tempo se ztrácí a vůbec film směřuje tak nějak do nikam. A i ty některé výborné postavy (tranvestita) v té druhé půlce vlastně už jen sedí, kouří a čumí. (21.08.2009)

Ang Lee opět přidělává vrásky producentům, kterým se jeho filmy často nevejdou do běžných tabulek a pak nevědí, komu výsledný produkt zkoušet prodat. Pohled do zákulisí konání legendárního festivalu není ani vyhrocené drama (i když Imelda Staunton to zvládá) ani odlehčená komedie a už vůbec se nedá nazvat hudebním filmem. Navíc je v hlavní roli neznámý kluk a většina známých tváří se filmem jen mihne (trochu zapamatováníhodné role tu mají jen Emile Hirsch a Liev Schreiber). A navíc je tu i dost naháčů, takže v Americe je problém s přístupností. Ale výsledek rozhodně za vidění stojí (70%). (20.10.2009)

Zatím asi nejlepší film od Anga Lee,který jsem měl tu čest vidět.Hulk mi přišel hodně slabý,Zkrocená hora moc zdlouhavá.Až tady si mě režisér dokázal získat přiběhem o organizaci hudebního festivalu.Film prakticky postrádá jakýkoliv přímý děj a ve druhé polovině se spíš drolí na jednotlivé epizodky,ale mě to nevadilo,jen jsem se prostě nechal unášet atmosférou,skvělými hereckými výkony,dělením obrazu a občas nějakou tou hláškou.Na ukončení prázdnin jsem si asi lepší film vybrat nemohl,protože z něj sálá tak úžasně pohodová a uvolněná atmosféra,jako už dlouho z žádného.Herci jsou pak samostatnou kapitolou.Všichni jsou vybraní dokonale přesně.Hlavní hrdina v podání Demetriho Martina je sympaťák.Imelda Stauton v roli jeho matky a Henry Goodman jako otec hlavního hrdiny jsou taky skvělí.Nejlépe je to ale s obsazením vedlejších rolí,protože i ty nejmenší jsou obsazeny dobrými a charismatickými herci.Třeba Jeffrey Dean Morgan dostal naprosté minimum prostoru,což je škoda.Paul Dano jako sympatický hipík tady taky moc dlouho nepobude.Ale třeba takový pro mě neznámý Jonathan Groff v roli totálně optimistického Mika byl výborný.Nejlepší je ale dvojice Liev Schreiber a Emile Hirsch.Schreiber byl skvělý už ve Wolverinovi a tady podal svou postavu transvestity s takovým charismatem,že titul sympaťák roku má prakticky v kapse.A krásná role pro Emila Hirsche...Škoda zbytečně plýtvat slovy,je prostě skvělý.Když někde Emile hraje,má u mě ten film prakticky jisté vysoké hodnocení,protože tenhle chlapík si žádné srágory nevybírá.A to ještě nemá ani oscarovou nominaci?Za tohle by mu určitě slušela.Na tenhle film jsem šel prakticky bez jakýchkoliv informací o ději,bez toho,abych viděl jakoukoliv ukázku nebo četl nějakou recenzi.Jenom mě prostě zaujalo obsazení a jméno režiséra,tak jsem to zkusil.A vida,překvapení roku je na světě! 85 % (01.09.2009)

Co je to sakra za kluka, který vypadá jako mladý Al Pacino?:) Tak neuvěřitelně sympaticky a přirozeně ztvárněný charakter v podání neznámé herecké tváře jsem už hodně dlouho neviděla. Demetri Martin naprosto skvěle ztvárnil milého, přátelského a slušného kluka. Klidně to mohl být jeden z těch obyčejných kluků, kteří si nikdy nemysleli, že by se mohli stát součástí něčeho velkého. Ale byl to právě on, který stál u zrodu jedné z nejlegendárnějších (nejen) hudebních událostí historie. Právě jeho postava, i její vývoj se mi velmi zalíbily. Zvláště, když jsem rozpoznala, že zde funguje nějaké to jiskření s určitými mužskými postavami, začal můj zájem ještě vzrůstat. A ona možnost nějaké té "boy action" se nakonec uskutečnila a ta scéna mi způsobila horkost po těle:) Právě díky silnému příběhu, zajímavým a skvěle ztvárněným postavám v podání Lieva Schreibera, Jonathana Groffa, Jeffreyho Dean Morgana, Imeldy Staunton, Paula Dana či milému překvapení v podobě Kelli Garner, mně vlastně ani nezajímal samotný koncert. Ang Lee dokázal vytvořit tak silnou hereckou sestavu a zpracovaný příběh, že jsem ani neměla potřebu, aby se nějaká část filmu koncertu věnovala. Přála jsem si tam být. V té době "květinových dětí." V době, kdy lidé nosily dlouhé vlasy, zvonáče, tancovali (nazí:) v přírodě, poslouchali hudbu, brali všechno možné, a nezajímalo je, kdo má na sobě jaké oblečení, jak vypadá, či jakou orientaci má. Nebáli se vyjít ven takoví, jací prostě jsou. Nikdo je nekritizoval za vzhled, za to, že by měli být jiní, lepší, obyčejnější či "zapadnout." Neříkali jim, že "musí, aby..." Neptali se jich "Proč?" Byli svobodní. Tak strašně jsem si přála, se tam ocitnout. Zažít Woodstock. Protože být takto v této době mě strašně ničí a dusí... (26.09.2012)