Hodinu nevíš...

Tak předně, nemusím Jiráčka. Nějak mi prostě vizuálně nesedí a to v kterémkoliv filmu. Snad je to tím účesem, netuším... Ale i bez něj tohle dílko působí dosti podivně. Hned v úvodu musí každého zaujmout ten nazelenalý filtr, který snad má evokovat nemocniční prostředí, mně však nevím proč připomněl postapokaliptický film. Ten ostatně připomínala i celá nemocnice, kterou bych buď zařadil kamsi do Pripjať nebo do Anglie devatenáctého století... Ideální ústav pro choromyslné. V té šílené nemocnici byly hezké snad jen ty sestřičky. Varhan Orchestrovič umí a některé jeho skladby i soundtracky stojí za to, tady jsem však místy nechápal to pískání při rozmanazných záběrech nemocničních chodeb, které připomínalo zpěv keporkaků... Celá zápletka je podivná, stejně sama hlavní postava.. Pokud to mělo někoho donutit k zamyšlení nad životem a smrtí či nad mocí jednoho brát život druhému nechť nad snímkem usilovně dumá jakm jej k tomu nutí i oficiální text distributora... Já v něm vidím zpackaný thriller, který se lehce inspiroval známým případem heparinového vraha. Kdo pobavil byl patolog Dulava s bradkou :-). Jedna ampule adrenalinu, protože toho se mi u filmu opravdu nedostávalo. * (15.03.2014)

Václav Jiráček je od úplného začátku nalíčen a snímán jako typický úchyl. Do které nemocnice ho přijmou? No přece do takové, kde žádnému z lékařů na pacientech nezáleží. Důležitější jsou pro ně jejich vzájemné žabomyší války. Je to natočeno jako thriller, ale v něm potřebujete nějakou postavu, na které vám záleží. Tady jsou i pacienti zhusta podáváni jako monstra. Fakt nevím, co tímhle chtěli autoři říci. (28.09.2014)

What the fuck?! Všichni současní i bývalí sanitáři všech zemí, vzbouřete se. Očekával jsem, že to bude špatné, moc špatné, ale toto překonalo všechny moje "nejzelenkovitější" představy. Toto dílo je prakticky po všech stránkách nekoukatelné a nedokoukatelné, ale když tomu tu šanci dáte (jako já), dostane se vám zábavy takové, že vám smíchy málem praská bránice, při samotném finále mě záchvat smíchu doslova skolil k zemi. No vida, pánové Svátku a Jiráčku, ke skolení člověka není třeba ani Heparin:)). Tahle mrdka se neschová, ani za alibistické - fiktivní příběh. (04.08.2010)

Výborný film. Tedy skoro. Nebýt toho zpackaného závěru, mé hodnocení by bylo jistojistě plné. Jiráček podal životní výkon. Nemocnice sice vypadá jako barák hrůzy, ale nevadí to. Příjemně to zapadá do atmosféry, která je a to se nebojím říci, hororová. Ano. Tento snímek tak opravdu působí. Nezklamou ani herecké výkony. Uvidíte i nejvyššího muže naší republiky. Hudba je skvělá. Barevnost filmu působí dramaticky. Jen se znovu ptám autorů. Proč proboha jste nepromysleli závěr? Překvapuje mě velmi nízké hodnocení. (03.06.2010)

Film, u kterého jsem nemyslela na to, kdy už skončí. Nevypovídá to o hodnotě filmu, nevypovídá to ani o jeho kvalitě. Možná jenom už mě třeba ta maturita dohání. Nebo fakt málo spím. Každopádně převládající pocit po bezprostředním shlednutí filmu je jakési neurčité pozitivno. Z filmu. Který podle mě dost trpí tím, že jaksi, byť nevysloveně, pořád za sebou vláčí ten přívlastek podle skutečné události. Jako by se z piety (?) bál jít ještě dál po - nedotažené - slibné lince o narušené osobnosti a jejím vnitřním svět+. Kde je psychologie, ptám se? Pár zdeformovaných záběrů na lidské obličeje motivaci nedělá. Tady už si musím položit otázku, zda není na čase pohledného škaredu Jiráčka předstat protěžovat nebo omlouvat a prostě ho osočit z toho, že hlavní roli ještě ztvárnit nedokáže, alespoň ne tak, abych já mu to věřila. Co mi na něm přišlo přesvědčivého byla rozumová omezenost a dětská naivita, s jakou chtěl urputně neustále pokračovat po stejných kolejích jako vždycky, což jsi nejsem úplně jistá, jestli bylo záměrné. Těžiště filmu potom dozajista spočívá ve formálních hrátkách a vykreslování atmosféry. Hudba byla solidně morbidní, rozhodně vcelku dobře korespondující s neutěšenými reáliemi, které nejsou výplodem filmařské historie, jak by si mohli někteří odchovanci rozvinutějších měst myslet, co jsem tak ve zdejších komentářích četla. I v menších nemocnicích, které si třeba někde vydupaly peníze a teď staví nové pavilony a podobně, jsou staré budovy pořád ve stavu, v jakém byly za mého narození, a s nějakými opravami se ani nepočítá. Takže tam najdeme plesnivá dřevěná okna, zelené nátěry zdí, i depresivní zářivky najdeme, všechno najdeme. Trochu mi ale přišlo, že Varhan začal hned od začátku nějak moc tlačit na pilu. Představovala bych si trošku pomalejší, záludnější rozjezd, než se spadne do té psychedelie. A té je opravdu hodně, vlastně je takovým pojítkem všeho, co je nám předkládáno. Celý film je spíš než příběhem jakýmsi volným sledem epizod, zejména v úvodu to ale ještě vypadá poněkud nezvládnutě. To se zlepší, ale závěrečná konfrontace doktrora se zřízencem působí tak nereálně a prostě divně, jak kdyby si ji někdo taky jenom představoval. Za tu naprostou zavírací scénu jsem velmi ráda, škoda jen, že film se celý nenesl v takovém duchu, aby opravdu právoplatně mohl takhle skončit. (13.10.2009)