Všude dobře, proč být doma

Po Revolutionary road přišel Sam Mendes s něčím odlehčenějším (díky bohu) a do hlavních rolí tentokrát neobsadil hvězdné tváře - ústřední dvojici obsadili John Krasinski a Maya Rudolph, kteří právě svého neznámého (divákovi - mně) vzhledu využili v mnoha konverzačních pasážích. Jejich putování po vybraných městech severoamerického světadílu je pak důkazem toho, že někdy i cesta může být cíl.. v tomto případě pak lze opravdovým CÍLem nazvat cíl cesty. Zní to možná trochu komplikovaně, ale snad pochopitelně. :) Zajímalo by mě, zda tohle měl Mendes v sobě celou dobu, či jestli se jedná o jeho režisérskou evoluci.. každopádně mi Away we go v mnohém připomínalo filmy Woodyho Allena, což je z mé strany rozhodně míněno jako kompliment. (27.11.2009)

Zdánlivě obyčejné, střídmě natočené dílko, decentního a skromného stylu (trochu mě však mrzí, že tohle je první film, kde se Mendes vizuálně nepředvedl), dobře balancující na hraně lehké komedie a existencionálního dramatu. Film skutečně plně nespadá ani do jedné kategorie, je příjemně milý s výborně načasovanými vtipy (geniální "Your fucking uterus is motherfucking secret?"), byť menšího počtu, i vážnějšími života-hloubavými pravdami a inteligentními dialogy. Boužel příběh už není natolik silný, aby zvládl promluvit do duše, či emocionálně sestřelit... Lehce splachovací zážitek. 7/10 (24.09.2009)

Veronu s Burtem bych mohla poslouchat pořád. Prosté, avšak krásné dialogy naplněné láskou a strachem z rodičovství. Každý tápeme, bloudíme, pochybujeme, bojíme se a hledáme to svoje místo. Sam Madnes staví především na tom, že postavy nemusejí být zvláštní či jistým způsobem zajímavé, aby snímkem učaroval. Není potřeba ani dramatického či tragického scénáře, aby diváka polapil a dojal. I když se ráda nechám rozcupovat například Iňárrituovským dramatem, občas se přece jen raději nechám unést reálným a tolik opravdovým příběhem jako je právě Away we go. (24.02.2012)

"Potřebujeme být blízko někoho, koho známe, takže můžeme jet kamkoliv." Sledovat párek zoufalců Burta s Veronou, kterak vyrážejí hledat nový domov u nevšedních známých a příbuzných po ose Phoenix - Tuscon - Madison - Montreal - Miami - domov, mne nevšedně ponudilo. Pominu-li skutečné zhovadilosti typu, že jen absolutní trubka může v šestém měsíci těhotenství cestovat bez těhotenské průkazky, tak mne nejvíce zamrzelo to, že všechny navštěvované osoby sice byly podivné, ale opravdovou zábavu jsem zažil jen u antikočárkové "sestřenice" L. N. Celé to tedy vyhodnocuju jako bloumající utahanost, která mne absolutně neoslovila a těch pár fórků to nezachránilo. (23.11.2016)

V jednoduchosti je krása,tenhle snímek toto tvrzení vyplňuje jen co je pravda.Ústřední dvojce je sympatická každým coulem a o zábavu je taky postaráno-nejvíce se mi líbila ztrapňující matka a její ''zkažená'' rodinka a sřelená hippie matka Maggie Gyllenhaal, LOL scéna s kočárkem :) Filmu trošičku dochází dech na konci a může se zdát být malinko utahaný ale i tak mě potěšil jak poselstvím tak již zmiňovaným humorem. (11.01.2010)