Všude dobře, proč být doma

Asi jako mi Nouzový východ nepřipadal jako realistické drama (chyběla syrovost, opravdovost) a agitační Mariňák spíše nudil a dostatečně nedolehl, tak i ve Všude dobře, proč být doma můj kdysi zbožňovaný tvůrce zklamal. Jakoby ze sebe poslední tři snímky Sama Mendese dělaly něco, čím nejsou. Jakoby tak moc chtěly pro svého tvůrce dostát pověsti režijního chameleóna. Chvílemi se až moc snaží vyvolat úsměvnou nebo naopak dramatickou scénu, ale jakoby nevěděl jak. Je sice chvályhodné, že opět změnit žánrový terén a obešel se bez velkých hvězd (ti známější hrají jen epizodní party – O´Hara, Daniels, Gyllenhaal), ale jeho střídmá režie mi nenabídla nic navíc – jasně, jde tu o obsah, který tentokráte vítězí nad formou, ale ani ten obsah není nijak lahodný. Nesezdaný mladý pár tu očekává narození prvního potomka. Všechno jde podle plánu průměrného soužití až do doby, kdy partnerovi rodiče oznámí, že si hodlají splnit dávný sen cestou do Evropy, a tudíž jim nemohou pomoci při výchově dítěte. Na pojišťováka přes telefon Burta a kreslířku Veronu padá podivná pachuť prázdnoty a deziluze, což je rozhoupe k hledání své vlastní identity. Objedou několik svých známých, přátel, příbuzných a začnou sondovat, kam jako rodina patří. Což záhy pochopí i divák, že nezáleží kde, ale s kým. Sami scénáristé jsou životní partneři, takže nějaká sebereflexe je na plátně cítit. Bezprostřední dialogy možná lahodí uchu diváka, ale jednoduše na mě nedolehly, jak bych si asi přál. Prostě neznám nikoho ve svém širokém okolí, kdo by se choval/mluvil/reagoval jako drtivá většina osazenstva. Tohle pro mne nejsou formálně prosté dialogy mezi starými známými/rodinou. Jsou to podivní ztroskotanci, propagující Ameriku jako antirodinnou zemi. A řada jiných tvůrců toho o dospělosti, rodině nebo partnerství dokáže říct mnohem, mnohem víc. Prostě pro mě je lidštější i takový Kevin Smith, když mluví o vztazích, Sofia Coppola, která zahalila šepot Billa Murrayho do Scarlettina ouška tajemstvím nebo mrazivě lidský Richard Linklater, když nechá své hrdiny procházet Paříží. S nimi se dokážu plnohodnotně ztotožnit, s nimi chci jejich příběhy prožívat, to oni mají jakousi vnitřní sílu. A nejvíc ze všeho mě štve, že už zítra si na pátý Mendesův projekt nevzpomenu.. a když, tak v nijak zvlášť příjemné vzpomínce!! Jednoduše zklamání.. (10.10.2009)

Je to tu pro nás jako stvořené…. Ale popořadě. Začínat film sexem je nezvyklé. Ovšem jak jinak než podle ,,ehm“ příchuti můžete poznat, že čekáte potomka. A začít tak cestu, která má pomoci určit ne otcovství, ale kde že vlastně je nejlepší ,,být doma“. Tento šťastný pár se postupně setkává ,,s těmi ostatními“ a o tragikomické situace, které sice nenahradí požitek ,,orálu“, ale mají originalitu není nouze. Životní moudra druhých nakonec vedou k ujištění, že mít děti a rodinu, znamená být lepší než vás vůbec napadlo. A také, že všude dobře, doma nejlíp. Protože domov je tam, kde se cítíme dobře. Další film o vztazích, jen není tak agresivní jako Nouzový východ a ve kterém je vše co obdivovatelé S.Mendese očekávají a odpůrci nenávidí. Já jsem někde uprostřed. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (10.10.2009)

To, co chybalo Americkej krase, Ceste do zatratenia, Marinakovi a Nudzovemu vychodu, dotiahol Sam Mendes do dokonalosti v Away We Go. Tak neskutocne inteligentne dialogy zo zivota, uzasny vyber hudby a postav, humorne situacie a prupovidky? "Burt, Burt... I reject your aggression. I reject your unbelievable bullshit!" Srdce mi skakalo radostou, a to ma Burt ani nemusel naschval strasit a nadavat mi: "You cuntsucker!" :) Co viac k tomu dodat, scena na trampoline je jedna z najsilnejsich, ake som kedy videla. Tolke stelesnenie lasky a suznenia dvoch postav je snad naozaj mozne iba vo filme, ale o to viac nas to prinuti rozmyslat o tom, kde robime chybu a ako sa k takej partnerskej dokonalosti dopracovat. "Do you promise to let our daughter be fat or skinny or any weight at all? Because we want her to be happy, no matter what. Being obsessed with weight is just too cliché for our daughter. Do you promise, when she talks, you'll listen? Like, really listen, especially when she's scared? And that her fights will be your fights?" Sam Mendes je dokazom rezisera, ktory vezme neznamych hercov, s krasnym nametom a vytvori z neho male-velke dokonale dielko, ktore sa razom stane pre mnohych synonymom krasy, stastia, spokojnosti, lasky a oddanosti. (17.09.2009)

Po několika veskrze hlubokých a depresivních filmech si Mendes evidentně rozhodl odpočinout u oddechové indie jednohubky ze života dvou maloměšťáckých looserů mezi spoustou jiných, ještě větších, looserů (případně rovnou vidláckých hovad). Pokud na tomto kontrastu chtěl vybudovat v divákovi sympatie a ztotožnění se s ústřední dvojicí, moc se mu to nepovedlo, protože ve své rádobyindie ošklivosti a jednoduchosti jsou ošklivější a jednodušší než realita kterou se snaží zpodobňovat, ergo i přes to všechno nejsou sympatičtí skoro vůbec. Což ovšem není velký problém, protože jsou alespoň dosti vtipní... sice je poněkud tristní že z filmu snažícím se zrcadlit dnešní dobu jsou zapamatovatelné snad jen scény připomínající grotesku, ale proč ne, když právě díky nim se u filmu dá docela dobře pobavit. Jen je jeho nejspíš nechtěným vedlejším efektem, že ve vás dost drastickým způsobem prohloubí odpor k tomu mít vůbec někdy děti. 7/10 (14.10.2009)

Asi najtypickejšia ukážka súčasného amerického nezávislého filmu. Prekvapivo od Mendesa, ktorý rád mieša komerciu s nezávislosťou.....vďaka jeho menu sa ale tento film dostal do distribúcie, inak by sme si dva roky museli naňho počkať na čt2 v sekcii americké nezávislé leto. Prirodzený film s uveritelnými hrdinami a trochu prehnanými úsmevnými situáciami. (10.12.2009)