Všude dobře, proč být doma

Asi najtypickejšia ukážka súčasného amerického nezávislého filmu. Prekvapivo od Mendesa, ktorý rád mieša komerciu s nezávislosťou.....vďaka jeho menu sa ale tento film dostal do distribúcie, inak by sme si dva roky museli naňho počkať na čt2 v sekcii americké nezávislé leto. Prirodzený film s uveritelnými hrdinami a trochu prehnanými úsmevnými situáciami. (10.12.2009)

Sam Mendes opisuje zvláštní autorskou dráhu, vlastně zcela opačnou než většina ostatních amerických režisérů, ve svém pátém filmu se vydává od hollywoodských velkoprodukcí na nenápadnou cestu k nezávislé kinematografii. Marginální rozpočet, místo velkých hollywoodských hereckých es neokoukané herecké tváře, jednoduchá story. Skoro to vypadá, že si elitní režisér chtěl vyčistit stůl i hlavu. Ona se to také špatně zvyšuje umělecká laťka, když hned na začátku své kariéry natočíte svůj nejlepší film. Tenhle úkrok je vlastně celkem logický. Sam Mendes výborně využil road-movie, tuhle velmi populární formu nezávislého filmu, a jeho koncept projet se Amerikou jako obludáriem je opravdu originální, to neuvěřitelné panoptikum podivných existencí a jejich ještě podivnějších rodin vzešlých z amerického multikulturalismu a akceptování odlišnosti vedoucí v jisté nadsázce ke světu abnormálně trhlých lidiček, ta americká multi-kulti odysea, je jedním z nejoriginálnějších pojetí subžánru, s jakým jsem se kdy setkal. Už sám ústřední pár je vzorem ulítlosti, dobře vystihující premisu, že každý člověk je naprostý originál, což ovšem v západní civilizaci vede k jakémusi životnímu absolutismu, což dobře ilustrují rodiny, skrze něž vede cesta Burta a Verony - sebestředně ukotvení sluníčkoví Burtovi rodiče, Veronina neskutečně afektovaná sestra (odpusťte mi ono slovo, ale nelze ji lépe charakterizovat než jako opravdu neuvěřitelnou krávu) a její vyhořelý muž, snobsky pozitivní pár odmítající kočárky a ulítávající na laktaci a rozmnožování mořských koníků, celkem sympatičtí spolužáci z Vancouveru s potlačovanou rodinnou tragédií či aktuálním rozpadem manželství poznamenaný Burtův bratr. Přehnaně liberální svět vede k rozostření jistot a pevných bodů, tím se nakonec pro naši dvojici stává místo, kde má jeden z nich kořeny. A to je možná jedno z klíčových poznání filmu - to, co hledáme, jsou zpřetrhané vazby k místu, k tradici, ke kontinuitě, k rodu...hledáme své kořeny. Ať už je zpřetrhalo cokoliv, zrychlená doba, přehnaně progresivní civilizační trendy, ono vyvýšení svých hodnot a životního stylu nad všechny ostatní, nebo třeba tragédie v rodině, ať už tím myslíme neštěstí, smrt rodičů nebo dítěte, či rozvod a ztráta kontaktů s jedním z rodičů...známe to i tady, uprostřed Evropy, náš svět se mění a my se budeme muset změnit s ním... Výborná komedie, překvapivě hluboký a dobrý film, byť na nejlepší Samovy opusy (myslím tím samozřejmě především Americkou krásu) nemá... (24.04.2014)

Krasinski je výtečný, ale ani on, ani líbivý soundtrack (a už vůbec ne téměř slzopudný závěr) mě nedonutí jít výš než na lehký nadprůměr, jelikož scenáristicky a především myšlenkově nejde o nic převratného a nového. Podobných motivů jako v Away We Go se najdou i v ostatních indie komediích desítky, přičemž zrovna Mendesova novinka jede ke svému cíli po trati, na níž to hodně často drncá víc než by mělo převážně kvůli naprosto nevěryhodným epizodkám, při nichž dva "normální" lidé potkávají samé "freaky" (celou část s Maggie Gyllenhaal jsem - až na kočárek - protrpěl). Kevin Smith mi toho o dospělosti a životních pravdách dokáže říct za stejný čas mnohem víc. (02.08.2009)

Po Revolutionary road přišel Sam Mendes s něčím odlehčenějším (díky bohu) a do hlavních rolí tentokrát neobsadil hvězdné tváře - ústřední dvojici obsadili John Krasinski a Maya Rudolph, kteří právě svého neznámého (divákovi - mně) vzhledu využili v mnoha konverzačních pasážích. Jejich putování po vybraných městech severoamerického světadílu je pak důkazem toho, že někdy i cesta může být cíl.. v tomto případě pak lze opravdovým CÍLem nazvat cíl cesty. Zní to možná trochu komplikovaně, ale snad pochopitelně. :) Zajímalo by mě, zda tohle měl Mendes v sobě celou dobu, či jestli se jedná o jeho režisérskou evoluci.. každopádně mi Away we go v mnohém připomínalo filmy Woodyho Allena, což je z mé strany rozhodně míněno jako kompliment. (27.11.2009)

Soundtrack Alexi Murdoch: 1. All My Days [4:57] ,2. Blue Mind [5:45] ,3. What Is Life - George Harrison [4:24] ,4. Song For You [4:38] ,5. Golden Brown - The Stranglers [3:30] ,6. Towards The Sun [4:40] ,7. Meet Me In The Morning - Bob Dylan [4:21] ,8. Breathe [4:18] ,9. Wait [5:59] ,10. The Ragged Sea [3:19] ,11. Oh! Sweet Nuthin' - The Velvet Underground [7:28] ,12. Orange Sky [6:18] ,13. Crinan Wood [5:45], (10.05.2011)