Všude dobře, proč být doma

Je to tu pro nás jako stvořené…. Ale popořadě. Začínat film sexem je nezvyklé. Ovšem jak jinak než podle ,,ehm“ příchuti můžete poznat, že čekáte potomka. A začít tak cestu, která má pomoci určit ne otcovství, ale kde že vlastně je nejlepší ,,být doma“. Tento šťastný pár se postupně setkává ,,s těmi ostatními“ a o tragikomické situace, které sice nenahradí požitek ,,orálu“, ale mají originalitu není nouze. Životní moudra druhých nakonec vedou k ujištění, že mít děti a rodinu, znamená být lepší než vás vůbec napadlo. A také, že všude dobře, doma nejlíp. Protože domov je tam, kde se cítíme dobře. Další film o vztazích, jen není tak agresivní jako Nouzový východ a ve kterém je vše co obdivovatelé S.Mendese očekávají a odpůrci nenávidí. Já jsem někde uprostřed. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (10.10.2009)

Spousta zábavných situací, bohužel také dost tak nějak zbytečných momentů, žádný konec.. Navíc, jak píše Chlupis, divák prostě nemůže nepřehlédnout "dějovou prázdnotu", protože jednotlivé konfrontace ústřední dvojice s jejich přáteli ještě děj netvoří. Nebo aspoň ne dostatečně. Herecké výkony jsou parádní, hlavně ze začátku jsem si vychutnával jejich příjemnou civilnost, nicméně ke konci už mi to skoro bylo nepříjemné. Maya Rudolph mi něčím byla nepříjemná a John Krasinski mi nejen svým plnovousem připomínal mnohem komičtější roli Adama Goldberga z Dvou dní v Paříži. Komentář, se kterým se ztotožňuji: Nathalie. Ačkoliv jsou jejich představitelé výborně sehraní, z filmu vůbec není poznat láska hlavních postav, divák jim prostě musí věřit, když svou obří lásku jednou dvakrát zmíněj...ale proč by zrovna oni dva měli vytvořit dokonalou rodinu, hlavně když viděj, že se to nikomu jinému nedaří, je záhadou, která zůstane nezodpovězena. A proč do místa, kde skončej, nejeli rovnou? Aha, protože to by tento film nevznikl a rovnou bychom se mohli podívat na Revolutionary Road, jak to s nimi dopadne. (26.09.2009)

Zdánlivě obyčejné, střídmě natočené dílko, decentního a skromného stylu (trochu mě však mrzí, že tohle je první film, kde se Mendes vizuálně nepředvedl), dobře balancující na hraně lehké komedie a existencionálního dramatu. Film skutečně plně nespadá ani do jedné kategorie, je příjemně milý s výborně načasovanými vtipy (geniální "Your fucking uterus is motherfucking secret?"), byť menšího počtu, i vážnějšími života-hloubavými pravdami a inteligentními dialogy. Boužel příběh už není natolik silný, aby zvládl promluvit do duše, či emocionálně sestřelit... Lehce splachovací zážitek. 7/10 (24.09.2009)

Po několika veskrze hlubokých a depresivních filmech si Mendes evidentně rozhodl odpočinout u oddechové indie jednohubky ze života dvou maloměšťáckých looserů mezi spoustou jiných, ještě větších, looserů (případně rovnou vidláckých hovad). Pokud na tomto kontrastu chtěl vybudovat v divákovi sympatie a ztotožnění se s ústřední dvojicí, moc se mu to nepovedlo, protože ve své rádobyindie ošklivosti a jednoduchosti jsou ošklivější a jednodušší než realita kterou se snaží zpodobňovat, ergo i přes to všechno nejsou sympatičtí skoro vůbec. Což ovšem není velký problém, protože jsou alespoň dosti vtipní... sice je poněkud tristní že z filmu snažícím se zrcadlit dnešní dobu jsou zapamatovatelné snad jen scény připomínající grotesku, ale proč ne, když právě díky nim se u filmu dá docela dobře pobavit. Jen je jeho nejspíš nechtěným vedlejším efektem, že ve vás dost drastickým způsobem prohloubí odpor k tomu mít vůbec někdy děti. 7/10 (14.10.2009)

Jestli mám nějaké pravidlo, kterým se řídím při udílení pětihvězdí, tak je to pozorování výskytu husí kůže během sledování. U Away We Go mi naskočila v podstatě u každé scény s nějakou písničkou v pozadí, takže velmi často. Dějově to sice opravdu moc objevné není, ale Mendesův velice jemný a citlivý přístup k vyprávění dělá z obyčejného a "řvavě nezávislého" komediálního dramatu něco víc než jednohubku, na kterou by šlo přes noc zapomenout. Tam, kde se české komedie plné obyčejných českých lidiček snaží působit jako ze života, Mendesova novinka přesně takhle působí, a to i přes skutečnost, že se v ní ti klasičtí obyčejní lidé, kteří by nám byli povědomí, (téměř) nevyskytují. Away We Go mě upoutalo hned v několika směrech - co se komediální stránky týče, vítězí scéna s kočárkem, pro ne moc často zastoupené obrazové hrátky válí odlétající letadlo, tragická složka zabouří v baru a vyvrcholení v podobě romantiky nastane na trampolíně a v novém domově. A ne náhodou jsou tyto momenty chytře rozmístěny odděleně v průběhu celého snímku. Takhle prostě vypadá film, kterého se ujal člověk, jenž přesně ví, co dělá. Původně jsem chtěl dát 4*, neboť se mi při sledování zdálo, že poslední dvě epizodky ztratily tempo a humor, ale zpětně si uvědomuju, že měly v příběhu své nezastupitelné místo a závěr by bez nich správně nefungoval. 9/10 PS: A nejzajímavější na tom je, že se z Mendesovy trilogie rodinných dramat (American Beauty, Revolutionary Road, Away We Go) nedá jednoznačně vybrat to nejlepší, protože každé je úplně jiné, s ostatními neporovnatelné. (30.07.2009)