Obsahy(1)
Záznam predstavenia írskeho komika Dylana Morana v Dubline. Zabávač preslávený najmä úlohou kníhkupca v seriáli BLACK BOOKS vedie nepretržitý monológ o všetkých možných aspektoch života v modernej spoločnosti - drogy, ľudský potenciál, technika, hotelové izby, rôzne účinky rôznych druhov alkoholu, deti, výchova, hudba, politika, lži, spolubývajúci, televízne spravodajstvo, Francúzi, náboženstvá, homosexuáli, Ježiš, dômyselnosť designu mužských genitálií, dialekty a dokonca aj fenomén známy ako "írske vlasy". (tomashrabek)
(více)Recenze (160)
Ako môže byť niekto takto dokonalý? On je...chodiaca legenda a pritom sa o to ani sám nesnaží, možno o tom ani nevie! Je jednoducho sám sebou, s ničím sa nehrá, proste si len príde na javisko, začne rozprávať a ja len čumím! A nemôžem dýchať od smiechu. =) Dylan Moran nikdy nehral Bernarda Blacka - on ním bol od začiatku a stále ním je! Žiaden človek by tak vytrvalo nemohol hrať stále jednu postavu, on je fakt taký! A to je na ňom najlepšie. Už som počula názory, že je príliš afektovaný, čudný a dokonca trápny (je trápne už len napísať takýto nonsens) ale on je presný opak... A potom ho nemilujte! =) Monster je pre mňa vrcholom stand-up vystúpení. Jimmy Carr, Gad Elmaleh či iní...existuje veľa dobrých stand-up komikov, ale asi som sa pri nikom nedostala do takej pohody ako práve pri Moranovi. ()
Obhroublý cynismus na ujetých až úchylných tématech z úst brilantního komika Dylana Morana. Ztělesnění Bernarda Blacka v reálném světě. Neuvěřitelný výkon. Obrovská porce britského humoru té nejtvrdší kategorie. Splendid! Ale.../toto je můj osobní problém, formát stand-up comedy není pro mne asi to pravé ořechové - tedy není to chybou Dylana Morana, nýbrž chybou formátu/..., z hlediska koukatelnosti, vtipu a celkové zábavnosti je to 90 minut s jedním "ksichtem" na obrazovce, často se ztrácí tempo, často se hledá co kde jak vypointovat, často je to "čekání na fór". Ano, je to boží, ale není to tak úplně pro mne. ()
Dylan Moran pomocí "vágus stylu" (přesně tak, jak ho známe z Black Books) se skleničkou vína a s cigárem trefně, pravdivě, inteligentně a hlavně extrémně vtipně glosuje a zesměšňuje moderní společnost, přičemž u toho zdánlivě naprosto chaoticky skáče od tématu k tématu.. no prostě neuvěřitelná podívaná :) "You should stay away from you potential. I mean that is something you should leave absolutely alone. Don't.. you'll mess it up! It's potential. Leave it!" ()
Člověk až žasne jak se někteří jedinci dokáží vydělávat na živobytí. Někomu dokonce stačí jen nevymáchaná pusa a odvaha postavit se před publikum v divadle, vypít u toho několik sklenek vína a vykouřit pár cigaret. Na rovinu přiznávám, že mám rád snad všechny druhy humoru a ten anglický patří k mým nejoblíbenějším. A také přiznávám, že Dylana obdivuji, obdivuju tu jeho schopnost si takhle dopředu připravit monolog dlouhý půl druhé hodiny, obdivuji tu schopnost dokonalého projevu toho monologu, obdivuji jeho smysl pro humor, obdivuju ten jeho přehled a schopnost mluvit skoro o všem. Ze začátku jsem teda moc nechápal, čemu se to publikum směje, až jsem měl chvílemi nutkání vystoupení vypnout jenže u Moranových stand upů je ta výhoda, že když se vám dané téma nelíbí, tak záhy přijde jiné, on totiž snad každých deset minut téma mluví o něčem úplně jiném. Každé téma je naplněná jeho osobním názorem na věc, chvílemi na mě jeho výstup působil jako kázání. No a díky tomu jsem se i já za nějakou chvíli naladil na tu správnou vlnu a zbytek výstupu jsem si užíval. Asi nejlepší mě jako zarputilému odpůrci rapu přišla ta část, kdy Moran narážel na dnešní hudbu. Mě se to líbilo, asi by mi nevadilo si ho poslechnout naživo. ()
Jak říkám - nejsem fanda Stand up comedy, ale na tuhle bych šla. Dylan řeší to, co se honí hlavou i nám a především narážky na neustálý soutěžení o Nejlepčí pohovku měsíce, nejsofistikovanější kulinářskej blivajz, když se přitom každej někdy ve spěchu ve špajzu Na stojáka místo Boeuf Bourguignonne se sklénkou Bordeoux láduje chlebem se sádlem a cibulí (což je mimochodem delikatesa) a zalejvá to Veltlínem - zkrátka přetvářky, lži a zbytečnosti, co s dospělostí přijdou, jakoby snad lidi s věkem ztráceli schopnost nazývat věci pravými jmény a styděli se za to, jací jsou a tak se pořád museli nakrucovat do slunce, aby je ostatní viděli v lepším světle. A většinou, ať věci řeknete, jak chcete, i chovanec pavilonu Cé pozná, že prostě jen lžete, mlžíte - slovíčkaříte. Přikrášlování realit a obohacení šatníku produktivního věku o masky, skrz který stejně každej vidí. Nechci říkat silnější holce, že je tlustý prase, ale taky jí nebudu tvrdit, že má v tý minisukni pěknej zadek. Nepojedu na sjezd homosexuálů s transparentem "sodomie a úchylárny", ale normální to přece taky není. Každá barva kůže s sebou nese charakter a ženy a muži nejsou stejný - je na prd tvrdit opak jen proto, že není in to přiznat nahlas, ačkoliv to všichni vědí. Mimochodem: francouzská kulturní vložka je nej..."What was I thinking...It's rubbish!" ()
Reklama