Obsahy(1)
Záznam predstavenia írskeho komika Dylana Morana v Dubline. Zabávač preslávený najmä úlohou kníhkupca v seriáli BLACK BOOKS vedie nepretržitý monológ o všetkých možných aspektoch života v modernej spoločnosti - drogy, ľudský potenciál, technika, hotelové izby, rôzne účinky rôznych druhov alkoholu, deti, výchova, hudba, politika, lži, spolubývajúci, televízne spravodajstvo, Francúzi, náboženstvá, homosexuáli, Ježiš, dômyselnosť designu mužských genitálií, dialekty a dokonca aj fenomén známy ako "írske vlasy". (tomashrabek)
(více)Recenze (160)
Vodka is a very deceptive drink, because you drink it and you say "Why are we drinking this? This is nothing, it has no smell, no taste! Why are we- W-why are we on a traffic island?" ... Tolik pravdivé životní filozofie není ani v Nietzschem (mezi náma, i toho mr*at do análu násadou od smetáku) ... Moran se nepotřebuje někomu vnucovat, buď se vám jeho svojské názory na chlast, prostitutky, bukvice, Brity, hudebníky nebo nezvané návštěvy líbí nebo si zůstaňte v té své přízemní slupce. Já jsem konečně rád, že se mi někdo nastěhoval do hlavy a shromáždil to stylisticky brilantní formou do jednoho devadesátiminutového celku... A to znáte o tom rapu? "I got my pecs, I got limos, I got bitches, and all my limo's powered by bitch juice, and my spare pecs are in the limo." ()
Irsko dalo světu jen dobré věci - Joyce, Becketta, kupu dalších plodných literátů...a Morana! Jeho kultivovaný stand-up nemůžu stoprocentně docenit, už jen těch výrázů kterým pročesává publikum bez mrknutí oka, vtípků, zvyklostí, etc...co ale mohu hodnotit je on jako člověk - ležérní, nepodbízející se, ze své podstaty vtipný, svůj v každé jízlivosti. On třeba jede přes půl světa do Austrálie - tam je v pěti minutovém vstupu urazí, sklidí nebávalý potlesk a sympatie všech - takový on je, přitom v tom není nic negativního či agresivního, spíše říka věci, které si mnozí myslí, ale málokdo má ty koule to říct. Co z toho plyne? Nepít ten gin, pokud nejste čtyřicetiletá ženská....atakdále ()
Moranova mluva zní jako plácání opilce (zvlášť když svá vystoupení doplňuje vínem a cigaretou), ale to plácání je tak vtipné, neotřelé a překvapující, že člověk sedí a čučí a směje se. Neuvěřitelná přirovnání a nápady jsou prostě odzbrojující, takže poslouchat (a sledovat) Dylana Morana je prostě labužnický zážitek. ()
Je možné, že mě ovlivnil Eddie Izzard a proto nedávám plný počet. Jeho stand-upy beru jako referenční. Velice vyrovnané, nenajdete v nich slabší místo a naprostá většina témat je geniálních. Na rozdíl od Morana/Monster. Naprosto nebeské kousky (zesměšňování francouzů, děti jako opilí zakrslíci) doprovází jen lehce nadprůměrné gagy. Pořád ale jde o fantastickou exhibici výborného herce (Nebo postavy? Spíš bych řekl, že po pódiu chodil Bernard Black než Moran). . . . Po několikerém opětovném zhlédnutí zvyšuji na pět, protože ty skvělé části, jsou opravdu božské a více než vyvažují pomalejší úvod. ()
Jako první Moranův výstup jsem viděl Like, Totally, a jeho prvotina Monster se mi líbila ještě víc. A po druhém zhlédnutí se to dokonce znásobilo. Chytnul mě už začátek svým krásně absurdním zákulisním rozhovorem, po celou dobu jsem se bavil a ke konci překvapivě kvalita vtipů a nátlak na moji bránici gradovaly, tedy opačný postup než u Like, Totally. V tom se navíc, jak jsem později zjistil, několik vtipů opakovalo, takže oproti druhému představení to bude ještě o půl hvězdy víc. Jinak mi přišlo, že v Monsterovi Dylan také více využíval mimiku a hraní tělem. „Nejsem rváč, víte…jsem krváceč. To nejlepší, v co můžu doufat, je, že někoho jinýho utopím ve vlastní krvi. Když se v ní neutopím první. Víte, nejsem moc dobrej v řešení takovejch věcí. Dobrej v zápasení a tak. Dokonce ani neumím plavat.“ ()
Reklama