Obsahy(1)
Záznam predstavenia írskeho komika Dylana Morana v Dubline. Zabávač preslávený najmä úlohou kníhkupca v seriáli BLACK BOOKS vedie nepretržitý monológ o všetkých možných aspektoch života v modernej spoločnosti - drogy, ľudský potenciál, technika, hotelové izby, rôzne účinky rôznych druhov alkoholu, deti, výchova, hudba, politika, lži, spolubývajúci, televízne spravodajstvo, Francúzi, náboženstvá, homosexuáli, Ježiš, dômyselnosť designu mužských genitálií, dialekty a dokonca aj fenomén známy ako "írske vlasy". (tomashrabek)
(více)Recenze (160)
Vynikající stand-up comedy, která si udrží pozornost celou hoďku a půl. Dylan Moran je úžasný komik (i když nevěřím, že to hraje:). Charakteru Bernarda Blacka se tu dál drží a je to jen dobře. Špinavej, nasranej, hulvátskej a s vopicí. Přesně takhle ho zbožňuju. Občas sice něco není tak dokonalé, ale když si zpětně uvědomím od čeho k čemu se vlastně dostal a probral to... a jak jsem se u toho zasmál... no úžasný. Za jeho hlas bych střílel. ()
Člověk až žasne jak se někteří jedinci dokáží vydělávat na živobytí. Někomu dokonce stačí jen nevymáchaná pusa a odvaha postavit se před publikum v divadle, vypít u toho několik sklenek vína a vykouřit pár cigaret. Na rovinu přiznávám, že mám rád snad všechny druhy humoru a ten anglický patří k mým nejoblíbenějším. A také přiznávám, že Dylana obdivuji, obdivuju tu jeho schopnost si takhle dopředu připravit monolog dlouhý půl druhé hodiny, obdivuji tu schopnost dokonalého projevu toho monologu, obdivuji jeho smysl pro humor, obdivuju ten jeho přehled a schopnost mluvit skoro o všem. Ze začátku jsem teda moc nechápal, čemu se to publikum směje, až jsem měl chvílemi nutkání vystoupení vypnout jenže u Moranových stand upů je ta výhoda, že když se vám dané téma nelíbí, tak záhy přijde jiné, on totiž snad každých deset minut téma mluví o něčem úplně jiném. Každé téma je naplněná jeho osobním názorem na věc, chvílemi na mě jeho výstup působil jako kázání. No a díky tomu jsem se i já za nějakou chvíli naladil na tu správnou vlnu a zbytek výstupu jsem si užíval. Asi nejlepší mě jako zarputilému odpůrci rapu přišla ta část, kdy Moran narážel na dnešní hudbu. Mě se to líbilo, asi by mi nevadilo si ho poslechnout naživo. ()
I na téhle show je vidět, že Black Books je Moranovo dítě...humor podobný, občas dost drsný, občas roztomilý a okouzlující. Během dvou hodin stihne Moran po vzoru Pythonů urazit několik skupin lidí a přitom být k sežrání. Smějete se nahlas a pořád přemýšlíte, jestli v těch jeho vlasech nežijou nějaká zvířátka:-) ()
Po shlédnutí Black Books jsem si říkal že Dylan Moran se nastylizoval do věčně kouřícího a nevrlého Irčana Bernarda naprosto dokonale...ale po shlédnutí Monster musím konstatovat že on to nehraje, on tím věčně kouřícím nevrlým Irem opravdu je :) společně s Rowan Atkinson:Live je toto nejlepší One man show, doporučuju ()
One man show, v níž neúčinkuje Dylan Morran, ale Bernard Black. Velmi dlouhé, nudné, jen místy vtipné. A nemyslím si, že vyznávám stejný úhel pohledu jako onen "one man" v této show. U mnoha témat jsem jen kroutil hlavou a říkal si: "Ten chlap je úplně mimo." Jasně, lidem se dnes líbí drzí tlučhubové, jimž není nic svaté. Ale já jsem jiný. Mně něco svaté je. A když vím, že ten rozcuchaný kecálek je úplně mimo a jeho tzv. humor je urážlivý až na půdu, něco se ve mně sekne a já odmítám dál poslouchat jeho 85 minutový výplach mozku. Kdo se tomu "žvástání" směje? Lidi s hodnotami na stejné úrovni? Proč se musíme smát někomu/nečemu, co zakládá svoji popularitu na plivancích a cynismu? Přijde vám cynik vtipný? Diktovaná sranda není nic pro mě. ()
Reklama