Vejdi do prázdna

Bál som sa filmu, kde bude hrať prím jeho nekontrolovateľná zahľadenosť do seba. Niežeby nebola dôležitá, ale keďže je film pomalý, dokázal ma vtiahnuť svojou hypnotickou atmosférou do seba. Poletuje nám tu od cca 20 minúte nad Tokyom duch, takže v ňom nevidím žiadnu tripovú jazdu, v čom asi väčšina mládeže chápe coolovosť filmu. Explicitné sexuálne scény dostanú na konci zmysel a našiel som ho vo filme aj ja, pre mňa je totiž o tom, ako si dokážu idioti zničiť sebe aj navzájom život a že možno po smrti ešte nemusí byť neskoro. Oskar asi po celý svoj prelet rozmýšľa, ako s danou situáciou naložiť a vyriešil ju k mojej spokojnosti. Prečo však musí film obsahovať tých pár doslovných záverečných záberov, keď je tu jeden geniálny, ktorý by film logicky uzavrel, snáď nechápe ani sám režisér. (01.04.2015)

Mastershit. Pseudo/kvazi artové nezávislé drogové porno (což je vlastně naprostý oxymóron) se schematickým příběhem (respektive s jakousi nelineární a fragmentární narací) bez jakékoliv interesantní ideje, navíc s rozpadajícím se syžetem, což je očividně účel), který onanuje sám nad sebou. Pár originálních nápadů (práce s kamerou a střihem) film zachraňuje od odpadu. Formální prostředky filmu ale u mě nikdy nezastíní myšlenkové vakuum. Noé není normální a natočil si, co chtěl. To ovšem neznamená, že každý experimentální film (s filosofickým podtextem) je třeba cenit jako poklad, ani v době dnešního stále tupějšího mainstreamu. Btw – nejlepší je na tom ten plakát. (Více časem, došla mi cizí slova. Tímto zdravím Enšpígla). Tenhle film jedině s Dimethyltryptaminem. (04.05.2010)

Vnímám tento film jako jakýsi umělecký pokus o vyjádření světa lidí pohybujících se ve špinavých ulicích mezi drogami, lehkými děvami a násilím. Pokud má takový člověk stejné pocity, které jsem měl já během projekce, pak mohu prohlásit, že bych nepřežil moc dlouho. Protože už v polovině filmu jsem měl chuť samým vysmažením omlátit se hlavou o sedačku přede mnou... Nakonec jsem přežil, a tak vám říkám, že nevyrovnaní lidé by tento snímek nikdy neměli spatřit! (22.02.2011)

Gaspar Noé se rozhodl natočit bad trip, tedy nepříjemnou zkušenost po užití psychedelických drog, jako je třeba LSD nebo DMT. A to se mu povedlo (bravo). Nezodpovězitelnou otázkou zůstává, proč by se na takový film měl kdokoliv koukat. Bad trip je totiž špatná zkušenost, které je lepší se vyhnout, víme? Kromě toho je to také neskutečná, nepopsatelné ubíjející nuda, u níž jsem se neustále modlil za konec. Co jiného se ale může stát, když režisér již na 25. minutě divákům detailně vysvětlí, co bude následovat? No, pak se lze prostě jen dvě hodiny nudit. Protože na poletování duše opravdu není nic zábavného, poučného, zajímavého. Stylové postupy (kamera shora, průlety, rozostření, blikající neony) se nesmírně rychle omrzí. Je pravda, že úvod filmu, do přibližně 30 minuty, je tak strašně dokonale natočený, tak úžasnoucí, že být to samostatný film, nominuju ho na Oscara a Noého šoupnu do Top 10 svých oblíbených režisérů. Ostatně to je také zvláštní, když v jednom filmu najdeme scény nepřekonatelné nudy a vrcholného kinematografického zážitku. Na to už člověk musí bejt fakt expert. Každopádně tuto zkušenost nikomu nedoporučuji, ale je pravda, že pokud chcete opravdu zažít bad trip, vyjde vás lístek na Vejdi do prázdna levněji, než dávka LSD. (02.12.2010)

Jsou filmy, ktere sokuji. Sokuji a divak se vraci z kina s hlavou plnou myslenek, casto i oplzlych, a jeste dlouho mu vydrzi. Pak je Vejdi do prazdna. Noe svymi zabery uz jen pokracuje ve sve image a la Zvraceny. Baví ho dávat do snimku mrtvolku embrya, sex na sto zpusobu a obri vystrikujici penis. To vse uz na me ale pusobi prilis prvoplanove. Ano, kamera je krasna. Napad je originalni. Ale povrchnost a ucelovost to vsechno zabiji. (29.04.2010)