Vejdi do prázdna

Übervtipné pojetí příčin oidipovského komplexu a jsem zvědavá, kolik studentů filmové vědy na to napíše práci do předmětu Freud snadno a rychle. Z počátečních pěti jde jedna hvězda dolů za to, že si Noé mohl odpustit utahanou orgii a utnout film po dvou hodinách, a další půlhvězda za to, že uzavřený kruh v podobě naplněného tibetského filozofování je sice hezká věc, ale když ho tuším po 60 minutách, a snímek přesto dál předvídatelně směřuje pouze k němu, faktor nudy i přes pár silných scén rapidně stoupá. A pětihvězdičkové filmy neblikají! (11.05.2010)

Scénář: Lucile Hadzihalilovic, Gaspar Noé .. Extrémní repetitivnost: audiovizuální - obsahová. Hypnóza, psychóza, porno. Baví, nudí, umořuje. Stokrát nic a přece něco. Gaspar Noé však míval na víc. Ještě víc? _ Dvakrát jsem se narodil, ale nejsem si jist, zda jsem už víckrát nezemřel. Díky, ještě nechci vstoupit. (08.01.2011)

Nedejchám. Existenciální otázky sou na hovno. Život je laciný porno, který sjíždíme na tripu. Láska, která se kurví s neonem. Září. Upjatě a lacině. Děvka. Chceš vejlet, frajere? Tak chcípni. Chcípni a užívej si to peklo bludiště. Ty králíkárny. Ten nesmyslnej kruh, ze kterýho se, frajere, nedostaneš. Pořádně nasaj upřímně romantickou krásu. Slízej z chodníku ten sekret. Lízej, píchej, střílej si do žíly. Máš přece patřičnej nadhled, no ne? Jsi divák. Pan Nezúčastněný. __ Mám chuť si dát pořádnou ženskou, peří a prostřelit hlavu. Dám si cígo, sprchu a půjdu spát. (10.02.2011)

První hodina a půl tohoto hodně zajímavého snímku byla dokonalá. Ty neskutečné pohledy kamery, skvělá Paz de la Huerta… jenže poslední hodina mi přišla vcelku dost protahovaná (co se dalo odvyprávět v deseti minutách je zde roztaženo na celou konečnou hodinu filmu). A to sráží mé hodnocení o stupeň. Nicméně Gaspara budu od této chvíle sledovat, lepé řečeno pokusím se alespoň částečně doplnit si jeho filmografii. Jinak nevím, na jakých drogách jel, když pracoval na tomhle snímku, ale musel to být hodně drsný matroš… ;-) 80 %. (30.12.2010)

Noé sa tu pokúsil o akúsi „2009: Životnú odyseu“ v preňho typicky psychedlickom podaní. Po (veľmi) sľubnom rozbehu s kľúčovým dramatickým zvratom ale skĺzol do nudného, zdĺhavého a bezkoncepčného poletovania po udalostiach „pred a po“, ktoré danú udalosť nikam neposunuli. Vizuálne a rozprávačsky originálny štýl, ktorým úspešne ozvláštnil a zosilnil vyznenie príbehu v Zvrátenom, tu tak zneužil pre samoúčelnú pseudohĺbavú onaniu. (02.01.2011)