Vejdi do prázdna

Tenhle měsíc jsem poznal Gaspara. V Enter the Void pro mě všechno úžasně funguje...prvních 25 minut. Pak přijde úvodní zásadní zvrat a najednou už je tam jen všeho víc a pořád stejných kousků. Repetitivnost je to slovo. Vymyslel jsem perfektní kamerové posuny - dám jich tam sto. Tak ještě chvilku jíme, jíme...jenže pak už jsme přejezení, pořád je to stejný, oni říkají, že po osmé už nic nejedí a přitom se to tam furt láduje. Pak utečou tři hodiny, mě už to leze i ušima a přitom...přitom je to opravdu po chvilce prázdné. Najednou mi opravdu přijde, že si se mnou jen někdo hraje na efekt. No, vrátím se k začátku - nemusím znát všechny. (13.09.2014)

3,5*/5 Gaspar Noé si prečítal tibetskú Knihu Mŕtvych, dal si svoje drogy, všetko rozblikal, poriadne potočil kamerou ako to len on vie....a natočil pre mňa jednoznačne svoj najlepší film (aj keď dve a pol hodiny, uf). Je to o Ceste, je to o filozofii života, je to o tripe (malebnom, pestrofarebnom a poriadne silnom), je to o drogách, je to o všetkom a ničom...Hranica medzi parádnym, dychberúcim, transcendentálnym "open-minded" zážitkom a repetitívnou zlátaninou vie byť prekvapujúco tenká... (18.01.2011)

Další nevšední zážitek z dílny Gaspara Noého. Sleduji podobné filmy jako vy, ale vidím v nich něco jiného (proto 5*). Deprimující, vášnivá, zdrcující halucinogenní psychárna a drsný sen pana Refna (Only God Forgives). Enter the Void obsahuje drsnou formu, skvělou kameru, propojení smrti s realitou, halucinaci s reálným světem a traumatizující porno extázy. Po zhlédnutí tohoto filmu doporučuji přečíst knihu: Učení dona Juana - od Carlose Castanedana, kdy přijdete s halucinacemi do plného kontaktu a některé věci, kterým v Enter the Void nerozumíte zažijete na vlastní kůži. (30.08.2013)

Tohle se špatně popisuje. Asi jako feťákovo Moulin Rouge, jako to nač David Lynch nikdy neměl odvahu točit, jako kombinace Vesmírná odysea a Requiem za sen. Cesta do pekel, která z člověka během sledování vycucne spoustu emocí, vydráždí ho, zhnusí a přitom málem uspí. Tak si vyberte, vážení. (dělejme jako že to mělo jen dvě hodiny a ta poslední hodina, kdy si Noe hraje na Boha, že není a pak je to film roku. (01.04.2010)

Gaspar Noé se rozhodl natočit bad trip, tedy nepříjemnou zkušenost po užití psychedelických drog, jako je třeba LSD nebo DMT. A to se mu povedlo (bravo). Nezodpovězitelnou otázkou zůstává, proč by se na takový film měl kdokoliv koukat. Bad trip je totiž špatná zkušenost, které je lepší se vyhnout, víme? Kromě toho je to také neskutečná, nepopsatelné ubíjející nuda, u níž jsem se neustále modlil za konec. Co jiného se ale může stát, když režisér již na 25. minutě divákům detailně vysvětlí, co bude následovat? No, pak se lze prostě jen dvě hodiny nudit. Protože na poletování duše opravdu není nic zábavného, poučného, zajímavého. Stylové postupy (kamera shora, průlety, rozostření, blikající neony) se nesmírně rychle omrzí. Je pravda, že úvod filmu, do přibližně 30 minuty, je tak strašně dokonale natočený, tak úžasnoucí, že být to samostatný film, nominuju ho na Oscara a Noého šoupnu do Top 10 svých oblíbených režisérů. Ostatně to je také zvláštní, když v jednom filmu najdeme scény nepřekonatelné nudy a vrcholného kinematografického zážitku. Na to už člověk musí bejt fakt expert. Každopádně tuto zkušenost nikomu nedoporučuji, ale je pravda, že pokud chcete opravdu zažít bad trip, vyjde vás lístek na Vejdi do prázdna levněji, než dávka LSD. (02.12.2010)