Symptom Pandorum

Pokleslé žánry jako béčkové sci-fi/horor jsou často matoucí, protože na první pohled nenabízejí nic jiného než nenáročnou zábavu a diváci jsou u jejich sledování naučeni podvědomě "vypínat mozek". Hororové filmy jsou však ale už ze svojí podstaty sondou do strachů, které aktuálně panují ve společnosti; nočních můr, které vyplavou na povrch poté, co se dobrovolně necháme "uspat" v temném kinosálu. Sci-fi má zase neodmyslitelnou spojitost s filosofií, když především spekuluje, zabývá se tím "co kdyby" a obvykle zároveň vychází z toho, "co je". Symptom Pandorum je obojím, a byla by proto chyba se mu podrobněji nevěnovat. (Komentář může obsahovat SPOILERY.) __________ Nejprve bychom si měli definovat, co je to vlastně "symptom". Symptom bývá často zaměňován přímo za samotnou nemoc, ale mnohem víc je zakódovanou zprávou, kterou je třeba rozluštit a pochopit, abychom zjistili, co sami sobě sdělujeme. Symptomy vznikají ve chvíli, kdy se naše podvědomí rozhodlo, že je třeba radikálně změnit životní styl/uvažování, ale naše vědomí to nevzalo v potaz. Symptomy může spustit zdánlivě bezvýznamná událost, která má ale obvykle spojitost s nějakým minulým, potlačeným traumatem. Jakmile situaci zařadíme do kontextu a pochopíme spojitost přítomnosti s minulostí, získáme nad symptomy převahu a tím, jak se následně vyrovnáváme s traumatem, symptomy slábnou. Co tedy znamená Symptom Pandorum? Film od samého začátku sleduje dvě postavy, které se ukážou být jako klíčové - symbolizují klasický souboj nového pořádku (Bower) se starým (Payton/Gallo), který musí být překonán. Gallo je tím, co by Žižek nazval "imaginárním otcem"; mužskou postavou, která se stává přímo ztělesněním falu, a tady konkrétně nabývá až mytických rozměrů. Jako diváci se dozvídáme, že Gallo kdysi jako mladý neunesl zprávu o zničení Země (důvod není známý, patrně jaderná exploze, ale není to podstatné) a pod vlivem Pandora zabil dva zbylé vedoucí členy posádky. Následně se stal jakýmsi Bohem na Elysiu, když probudil většinu pasažérů z hibernace a začal jim vládnout. Poté se zřejmě z nudy opět sám uložil ke "spánku". Destrukce Země je ve filmu metaforou pro to, čemu se dnes říká "konec dějin" - tedy stav jakéhosi bezčasí, tak typický pro postmoderní kulturu a nejrůznější formy nadnárodního kapitalismu. Je příznačné, že do tohoto stavu se oba již zmínění hrdinové v samotném začátku "probouzí" a trpí přitom selektivní ztrátou paměti - jsou si vědomi toho, jakou úlohu na palubě lodi plní (znají svoji sociální funkci), ale už např. neví, jak se jmenuje jejich bratr, nebo kde skončila jejich přítelkyně. Jsou bez identity. (Pokud přirovnání dotáhneme ještě dál, takoví lidé jsou jakýmsi ztělesněním svých profilů ze sociálních sítí, kde je jejich osobnost redukována na nejrůznější předvybrané statusy a nicneříkající, ze souvislostí vytržené fotografie. Životem na Facebooku se uživatelé stávají dvojrozměrnými "lidmi podle (asociála) Zuckerberga", přičemž je pravděpodobné, že profil našich "přátel" nakonec utváří naši představu o nich víc, než oni samotní. Bower a Payton/Gallo jsou v úvodu takovými "oživlými profily".) Dále se ve filmu dozvídáme, že lidé, které Gallo před staletími probudil, se postupně adaptovali na život v lodi (už ze Země byli naočkováni, aby se rychle dokázali přizpůsobit prostředí na nové planetě) a vzhledem k podmínkám se z nich nemohlo stát nic jiného, než kanibalové (monstra). V této fázi interpretace se nabízí srovnání s euro-americkou civilizací, která, stejně jako mikrokosmos lodi Elysium, si buď hraje na Boha, spí, nebo požírá sama sebe a okolní svět. Tím, jak si postavy čím dál víc uvědomují kým skutečně jsou, se musí vyrovnat s traumaty minulosti a řešit problémy, které představuje ztráta kontinuity (destrukce Země) a představy, jak má vlastně vypadat nová budoucnost lidstva. Pokud zmizí jakékoli vazby na historii, opravňuje nás to určovat si naše vlastní pravidla, naši vlastní morálku? Pokud přestávají existovat lidé, zaniká zároveň i Bůh? Samé složité otázky a tak málo odpovědí... 4½. (07.03.2011) (méně) (více)