O' Horten

„Asi není třeba říkat, že už nepřijímám žádné další objednávky na jídlo.“ Strojvedoucí Odd Horten si žije svůj nevzrušivý život zahrnující kouření dýmky, stálou trasu jízdy a pravidelné přespávání ve stejném hotelu. Nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo na jeho poklidném životním stylu něco změnit i po jeho odchodu do důchodu, kam se právě chystá…Hlavní postava baví. Dějí se jí zdánlivě běžné, a přesto trochu zvláštní věci. Jako třeba když nedobrovolně hlídá naprosto cizí dítě, prochází letištní kontrolou, přestože nikam neletí, nebo se stane spolujezdcem podivína, který řídí poslepu. Film má stejně jako hlavní hrdina své pomalé, někdy až hypnotické tempo. Chvílemi je úsměvný, místy zas posmutnělý, převládá ale jistá smířlivost. A jak se hlavní hrdina vyrovnává se stářím a důchodem, přichází najednou závěr. Ten vše otočí, a to včetně svého vyznění, což mně osobně příliš nesedlo, přišlo mi to trochu na sílu. Celkově tento milý, malý komorní snímek asi nikoho neohromí, ale díky své zvláštní atmosféře mi vychází ještě na slabší 4*. (15.09.2023)

Film, u kterého hraje hlavní roli atmosféra. Já do ní ale bohužel nevnikl, asi jsem zrovna nebyl v odpovídající náladě. A přitom Povídky z kuchyně na mě zapůsobily mnohem víc. Divné. Zde bylo jen pár povedených (hezky absurdních) vtipů, zbytek bylo však jen líné tempo života jednoho vysloužilého strojvůdce. (25.07.2010)

Poetický příběh o tom, že i když vám ujede váš poslední vlak, neznamená to, že si ještě nemůžete skočit do vzrušujícího neznáma. Hamerův styl je neopakovatelný, plný statických vizuálních anekdot, absurdně vykořeněných výjevů a ryzího severského mlčení, které říká víc než mnohé romány. O'Horten má duši hravého básníka, je to film o smutku, osamělosti a naději, která se rodí z banalit. Sledovat postavu "rezervovaného" mašinfýry, který se v průběhu několika dní promění v potměšile veselou nádobu optimismu a naděje, je požitek nad požitky. Snad za to může moje láska k severu a severskému humoru "nicneříkání a máloříkání", ale dech jsem měl stejně zatajený a knedlík v krku stejně velký jako v případě "Povídek z kuchyně". Skromně moudrý film. (14.12.2010)

Nenormálne namakaný film! Pre mňa, teda. Ja si lámem hlavu nad triviálnymi hlúposťami, robím si zo života peklo, ked všetko môžem elegantne, so stoickým kľudom, odšéfovať a ani brvou nemihnúť ! Proste, potrebujem, aby mi niekto poriadne prijebal, nech sa mi v tej sprostučkej palici rozsvieti! A tá muzička, tá muzička! Luxusne tam zapadla. (29.01.2011)

Film o železičářovi dosahujícím důchodového věku překonal pro mne hranici snesitelné pomalosti, o kterou se otíraly Povídky z kuchyně. Čekala jsem pointu a přišel happyend, sice pěkný, přeju jim to, ale trochu vykonstruovaný. Dvě hvězdičky za hudbu a zajímavou úvodní scénu s vlakem projíždějícím tunelem. (22.07.2009)