O' Horten

Film o železičářovi dosahujícím důchodového věku překonal pro mne hranici snesitelné pomalosti, o kterou se otíraly Povídky z kuchyně. Čekala jsem pointu a přišel happyend, sice pěkný, přeju jim to, ale trochu vykonstruovaný. Dvě hvězdičky za hudbu a zajímavou úvodní scénu s vlakem projíždějícím tunelem. (22.07.2009)

Odd Horten (už svým křestním jménem prozrazuje jistou podivnost) má ve svém osudu napsáno, že (v důchodu, tj. od svého 67 roku) musí skočit na lyžích, už proto, že se tomu celý život vyhýbal, a sejít se svou dávnou známou, možná i milou. Od své poslední (nezdařené) jízdy železničními tunely a mosty , až po svůj první skok na lyžích, se událostmi, které zpochybňují jeho dosavadní život a přitom ho naplňují, dostává do situací, které řeší tím, že je neřeší, a když jde to tuhého, řeší je tak, aby z nich nějak vyvázl se zdravou kůží. Autorský film Benta Hamera je sice laděn optimisticky, ale v mnoha okamžicích nechybí mnoho, aby se zvrtl někam jinam; a právě tyto okamžiky jsou na filmu cenné, i tím, že se často blíží k hitchcockovským seuspenzím. (26.09.2023)

Pokud se vám líbily Hamerovy Povídky z kuchyně, je velice pravděpodobné, že se vám bude podobně líbit i O'Horten. Hlavní hrdina - právě do důchodu odcházející strojvedoucí sice zažívá celou řadu vpravdě bizarních příhod, ale humor je přitom převážně lidsky úsměvný, nečekejte žádnou třeskutou zábavu. Ideální film na dlouhodobé zlepšení nálady. (15.07.2008)

Nenormálne namakaný film! Pre mňa, teda. Ja si lámem hlavu nad triviálnymi hlúposťami, robím si zo života peklo, ked všetko môžem elegantne, so stoickým kľudom, odšéfovať a ani brvou nemihnúť ! Proste, potrebujem, aby mi niekto poriadne prijebal, nech sa mi v tej sprostučkej palici rozsvieti! A tá muzička, tá muzička! Luxusne tam zapadla. (29.01.2011)

Poetický příběh o tom, že i když vám ujede váš poslední vlak, neznamená to, že si ještě nemůžete skočit do vzrušujícího neznáma. Hamerův styl je neopakovatelný, plný statických vizuálních anekdot, absurdně vykořeněných výjevů a ryzího severského mlčení, které říká víc než mnohé romány. O'Horten má duši hravého básníka, je to film o smutku, osamělosti a naději, která se rodí z banalit. Sledovat postavu "rezervovaného" mašinfýry, který se v průběhu několika dní promění v potměšile veselou nádobu optimismu a naděje, je požitek nad požitky. Snad za to může moje láska k severu a severskému humoru "nicneříkání a máloříkání", ale dech jsem měl stejně zatajený a knedlík v krku stejně velký jako v případě "Povídek z kuchyně". Skromně moudrý film. (14.12.2010)