Mezi zdmi

Doufám že všichni ti zoufalí hlupáci, kteří u nás točí filmy a seriály ze školního prostředí se na toto podívají, a plni studu se půjdou oběsit z nejbližšího kandelábru. Vynikající a stoprocentně realistická sonda do běžného života na francouzské základce, přitom ale s perfektně fungující dramatickou linkou. Nikdy by mne nenapadlo že film odehrávající se takřka výhradně ve třídě plné odrostlých dětí může být až tak dobrý. 9/10 (04.10.2012)

Francouzské školství bude zřejmě brzy stejně mizerné, jako to americké. Ovšem Francie si za to může sama svojí otevřenou imigrační politikou. V jedné třídě se pak sejdou děti ze všech kontinentů, různých kultur a tím i různých zvyků. To pak vede k tomu, o čem Mezi zdmi pojednává. Jakkoliv má ale film vysokou úroveň, nemůže ho náš člověk tak úplně pochopit. Jistě, i naši žáci jsou drzejší než dřív a učitelé mají v lecčem svázanější ruce, ale vzhledem k tomu, že já chodil do školy v dobách, kdy měla soudružka učitelka vždycky pravdu a pohlavek se nepovažoval za nepřípustný, často jsem nechápavě koulel očima. Snad se něčeho podobného u nás nikdy nedočkáme. 80% (30.07.2013)

Mezi zdmi je film natolik realistický, že vlastně není ničím překvapivý... To schéma zná každý, kdo kdy měl co dočinění se školou - ať už jako žák/student či učitel. V tom není to nejpodstatnější, co snímek nabízí. Důležitější je to následné neodbytné nutkání přemýšlet o řešení problému, který je stejný ve Francii i u nás (viz komentář učitele Radka99 :-) ) A mně navíc dodal další záminku k tomu, proč nikdy neskončit jako kantor.. :D Problém je na obou stranách barikád a chvílemi mi to připomnělo tu starou historku, kdy si F. Truffaut povzdechl nad ironií vzdělávacího systému, který nutí člověka utíkat ze školy, aby si mohl číst Balzaca... Zde vidíme, jak se učitelé dohadují, čemu ty třináctileté děti můžou asi tak rozumět a co pro ně bude těžké, a přitom při elementárních otázkách o smyslu výuky sami argumentačně tápou a neumí své žáky nijak motivovat... Jaký to pak div, kdy jedna z třídních buřiček ve chvílích volna čte Platona. Co to ale pomůže, když učiteli ve třídě sedí agresivní individuum bez zájmu o cokoli kromě fotbalu, nebo klučina, co si při prvním vyrašeném chloupku na bradě myslí, že sežral všechnu moudrost světa... (04.01.2009)

Je vážně neuvěřitelné, jaké realističnosti se dobrali tvůrci nenápadného Entre les Murs – tak přirozené herecké výkony se hned tak nevidí a vše působí, jako by někdo postavil do opravdové třídy v opravdovém pařížském obvodu kameru, nechal ji běžet a pak už jen stříhal natočený materiál. Ovšem materiál naprosto unikátního charakteru. Většina problémů v této třídě nepramení jen z národnostních, kulturních a sociálních rozdílů mezi žáky, ale především z jejich nulového respektu k čemukoliv francouzskému. Pak není nic těžšího než učit tuhle bandu neznámým slovíčkům (třeba Rakušanka), gramatice (wtf imperfektum, nikdo "normální" ho přece nepoužívá) nebo je donutit číst deník Anny Frankové (nemají náladu), když se ptají učitele Francoise na jeho sexuální orientaci. Ten statečně čelí kanonádě námitek či slovíčkaření a s ocelovými nervy vždy vše logicky vysvětlí. Jenže první větší konflikt je za dveřmi… Mezi zdmi zkrátka funguje dokonale – střídá humor (diskuze jsou špičkové - takové výbuchy smíchu v sále jsem nezažil) i nefalšované drama (disciplinární řízení). Vážně nevím, co bych Entre les Murs vytkl – nepamatuju si, že by mě film, kde se jen mluví, takhle strhnul a ani na okamžik nenudil. Pecka. 90% (FFF 2008) (23.11.2008)

Opravdu hodně reálně školní. Každý v tom musí vidět kousek mládí a "poznávat" typy lidí ze základky. Ve Francii je to ovšem mnohem větší psycho kvůli etnické rozmanitosti. Ty děti kolikrát ani neumí pořádně francouzsky. Člověk musel soucítit s učitelem, kterej se všech zastával a dvě píči ho ještě před třídou potopily. Pokud to takhle ve Francii půjde dál (jestli to tam tedy opravdu vypadá takto) tak za pár desítek let dopadnou jak ve filmu Absurdistán. Bílí učitelé tam marně diskutujou a filosoficky debatujou o kárných opatřeních a děti na to serou. :) Bavilo mě to. (10.02.2012)