Mezi zdmi

Tahle třída rozjívených imigrantů, se kterými se dennodenně musí utkávat nesmírně klidný a sebeovládající se francouzštinář Marin, každého rychle zbaví iluzí o učitelském poslání. Na francouzském předměstí se mísí snad všechna etnika světa, která tepou životem a nepomáhají si tezovitými nebo emocionálními výjevy (jako třeba nedávné drama rovněž ze školních lavic Mezi řádky), jen se kouskují na malé výhry, prohry, ponaučení, posuny někam.. a mezi tyhle křehké a hravé útržky se vetřela vnímavá kamera. Ta velmi obratně snímá nepředvídatelnou skupinu školáků, která bojuje o své názory, a i když chybuje, stejně jako kantor, režisér Laurent Cantet, který získal Zlatou palmu v Cannes i nominaci na Oscara, nechává na každém, aby si udělal svůj vlastní úsudek. Snímek nemá žádné zásadní vyvrcholení nebo šokující pointu, nedisponuje nějakými novátorskými hrátky s formou, prostě je vybaven silnou autenticitou (kantora hraje autor literární předlohy) a neustále nejen studenty, ale i diváka provokuje nejrůznějšími otázkami (obdivuhodný režisér Cantet nastřádal na sto padesát hodin hrubého materiálu). Inteligentní a citlivý francouzský příspěvek, který donutí k zamyšlení.. a hlavně vychází z prosté reality.. díky za něj!! (28.08.2010)

Panu učiteli s láskou pro nové tisíciletí, ve kterém se profesoři ocitají na bitevním poli vzdělávacího systému. A pak, že dramatizace ubírá filmům na autenticitě. Naopak. Život v sobě skrývá tolik osobních dramat, že ani celé dějiny kinematografie ho nedokáží vystihnout. Tvůrcům filmu Mezi zdmi se však podařilo dostat k životu setsakra blízko, aniž bych ve filmu našel byť jen náznak čehosi umělého či nepřirozeného. (25.06.2009)

Zatiaľ čo Cesta do hlubin študákovy duše bola úsmevnou nostalgickou spomienkou a Pánu učiteľovi s láskou iba naznačením možných problémov s upokojujúcim happy endom, toto je už neskreslený pohľad na súčasnosť s temnými vyhliadkami do budúcnosti. Tento hraný dokument ma úplne nečakane nadchol, ale viac ako tri hviezdičky mu nemôžem dať, nakoľko jeho hodnota spočíva v zaujímavom námete a problematike, ktorú sa pokúša riešiť. Podobnosť so situáciou u nás je síce náhodná, ale neteší. Preto si nemôžeme škodoradostne mumlať: To máte za tie kolónie a multi-kulti, pretože u nás do rovnakého závozu dospejeme aj bez kolónií. To, že väčšina farebných žiakov bola prekvapená tým, že by sa mali považovať za Francúzov, je obžalobou idiotskej imigračnej politiky, púšťajúcej do krajiny tých, ktorí sa chcú mať lepšie bez toho, aby boli ochotní čokoľvek na sebe zmeniť. (27.04.2011)

popravdě jsem čekal něco co by se mě víc dotklo ale on je to opravdu"jen"takový ultrareálný pohled do jedné třídy....Nějákou dějovou kostru to vlastně nemá-místo ní máme jen školní rok se všemi těmi pocity flustrace, přetahováním se o respekt a pozornost, prohrami, světlými chvilkami pokroku a naděje.....Konec je vlastně jen takovým zvonkem na konci hodiny s tím,že za chvíli celý ten kolotoč začne nanovo=Zajímavé a hodně dobře natočené-ale znovu už se na to asi nepodívám... (05.04.2011)

Je vážně neuvěřitelné, jaké realističnosti se dobrali tvůrci nenápadného Entre les Murs – tak přirozené herecké výkony se hned tak nevidí a vše působí, jako by někdo postavil do opravdové třídy v opravdovém pařížském obvodu kameru, nechal ji běžet a pak už jen stříhal natočený materiál. Ovšem materiál naprosto unikátního charakteru. Většina problémů v této třídě nepramení jen z národnostních, kulturních a sociálních rozdílů mezi žáky, ale především z jejich nulového respektu k čemukoliv francouzskému. Pak není nic těžšího než učit tuhle bandu neznámým slovíčkům (třeba Rakušanka), gramatice (wtf imperfektum, nikdo "normální" ho přece nepoužívá) nebo je donutit číst deník Anny Frankové (nemají náladu), když se ptají učitele Francoise na jeho sexuální orientaci. Ten statečně čelí kanonádě námitek či slovíčkaření a s ocelovými nervy vždy vše logicky vysvětlí. Jenže první větší konflikt je za dveřmi… Mezi zdmi zkrátka funguje dokonale – střídá humor (diskuze jsou špičkové - takové výbuchy smíchu v sále jsem nezažil) i nefalšované drama (disciplinární řízení). Vážně nevím, co bych Entre les Murs vytkl – nepamatuju si, že by mě film, kde se jen mluví, takhle strhnul a ani na okamžik nenudil. Pecka. 90% (FFF 2008) (23.11.2008)