Režie:
Laurent CantetKamera:
Pierre MilonHrají:
François Bégaudeau, Agame Malembo-Emene, Angélica Sancio, Valérie Benguigui, Louise Grinberg, Farida Ouchani, Rabah Naït Oufella, Olivier Pasquier (více)Obsahy(1)
Žáci střední školy v jedné z problematických pařížských čtvrtí vedou dialogy s učitelem prosazujícím neobvyklé výchovné metody. Film byl natočen dle autobiografického románu Francoise Bégaudeaua, který si také společně se skutečnými učiteli a žáky ve filmu zahrál. (oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (221)
popravdě jsem čekal něco co by se mě víc dotklo ale on je to opravdu"jen"takový ultrareálný pohled do jedné třídy....Nějákou dějovou kostru to vlastně nemá-místo ní máme jen školní rok se všemi těmi pocity flustrace, přetahováním se o respekt a pozornost, prohrami, světlými chvilkami pokroku a naděje.....Konec je vlastně jen takovým zvonkem na konci hodiny s tím,že za chvíli celý ten kolotoč začne nanovo=Zajímavé a hodně dobře natočené-ale znovu už se na to asi nepodívám... ()
Já jsem naprosto spokojený človíček, protože znám dost učitelů (a školu vedle), tak vím, že takhle nějak to probíhá v reálu a ruku na srdce, je to někdy pěkná fuška na psychiku. Je to skoro umění udržet žákovu pozornost a já to skutečně obdivuji. Nedávno jsem se dozvěděla, že i pro autistické děti je zavedená pomoc v podobě pracovnic (zní to studeně, ale není), které jsou školené a mají empatickou duši. Celou dobu výuky je s tím dotyčným žákem v lavici a přesně ví, co dělat, když se tento žák prvního stupně na gymnáziu nějak projeví. Já tomu nerozumím, ale vážně klobouk dolů. A v tomhle případě jde také o skutečnost, kterou převedl samotný aktér na plátno a ještě si v něm zahrál. Ne vždy všechno dopadne k učitelově obrazu, ale za každou trošku pokroku patří takovým lidem velká chvála. ()
Doufám že všichni ti zoufalí hlupáci, kteří u nás točí filmy a seriály ze školního prostředí se na toto podívají, a plni studu se půjdou oběsit z nejbližšího kandelábru. Vynikající a stoprocentně realistická sonda do běžného života na francouzské základce, přitom ale s perfektně fungující dramatickou linkou. Nikdy by mne nenapadlo že film odehrávající se takřka výhradně ve třídě plné odrostlých dětí může být až tak dobrý. 9/10 ()
Systém, co už selhal, dětí, co selhávají a zprvu nadějný učitel, který začne selhávat. Zdi mezi všemi jsou tak neprostupné, že ani nevidíme, co je za nimi. Jedním z možných vysvětlení, proč je tak nemožné se dorozumět, je téměř nepostřehnutelný rasmismus učitelů, kteří se sice k žákům chovají vcelku vstřícně, ale považují za stejně hrozné, když jejich žáky rodiče bijí, jako to, když je pošlou zpátky do země jejich původu. Poslat mladíka, který se nechce přizpůsobit životu ve Francii, do rodného Mali je pro ně odstrašující a skoro nepředstavitelné, což jasně svědčí o pocitu nadřazenosti, který si vyučující, přestože se jinak za nízký plat opravdu snaží děti něco naučit, ani neuvědomují. /5. 4. 2011/ ()
Mezi zdmi - proti zdem, mezi slovy - proti nim, jejich prorážení, odrážení, smlčení - důraz, odraz, mlčení. Proti sobě učitel a žák, mezi sebou učitelé, žáci. Společně v krychli, od sebe odděleni zdí - sami v sobě ukrychlení. Porozumění se skrývá v jazykolamech, v klesajících melodémech, oznamovacích větách.Film nápodobný realitě, který mnohem více ukazuje, v jaké jazykové pasti se nachází společenství: Komunikace a chování se křížkují ve vzorcích a modelové situace dostávají film do pasti drobné, i když funkční prázdnoty. Film jako ukázka, ukázka našich pastí i nástrah. Sám se však vmotal do pasti přání být autentický. ()
Reklama