Mezi zdmi

Systém, co už selhal, dětí, co selhávají a zprvu nadějný učitel, který začne selhávat. Zdi mezi všemi jsou tak neprostupné, že ani nevidíme, co je za nimi. Jedním z možných vysvětlení, proč je tak nemožné se dorozumět, je téměř nepostřehnutelný rasmismus učitelů, kteří se sice k žákům chovají vcelku vstřícně, ale považují za stejně hrozné, když jejich žáky rodiče bijí, jako to, když je pošlou zpátky do země jejich původu. Poslat mladíka, který se nechce přizpůsobit životu ve Francii, do rodného Mali je pro ně odstrašující a skoro nepředstavitelné, což jasně svědčí o pocitu nadřazenosti, který si vyučující, přestože se jinak za nízký plat opravdu snaží děti něco naučit, ani neuvědomují. /5. 4. 2011/ (05.04.2011)

Z filmu čiší síla, která ovšem není patřičně završena. I tak jsem nadšen hereckými výkony všech neherců ... anebo to vlastně nehráli? Každopádně tahle cesta do hlubin študákovy francouzské duše ukazuje trend poslední doby ... že učit není žádný sranda a už vůbec ne ve třídě, kde je každý jiné národnosti. (25.12.2010)

No, je to umělecké dílo, to ano. #1 Učitel by měl umět ve třídě si sjednat pořádek. Měl by mít přirozenou autoritu, a nelze, aby se nechal vytočit. Nelze, aby studentky označil za potrhlé krávy. #2 Francouzská ver beige, jestliže je z takových rodin, z jakých je, a vyrůstá v prostředí Tour Montparnasse, pak je na sociálních pracovnicích, aby je zasociovali. Tohle není o škole, o které se ví, že není schopna sehnat schopného andragoga/pedagoga. #3 Systém bodů už je užíván zde na ČSFD, a jak to dopadlo... Pokud navštěvujete základní nebo střední školu, je doporučeno, se odtrhnout z impéria vládnoucí šémitsko-chámitské (Sumersko-faraónské) pokrevní linie, a pomáhat probouzet další jedince ze spárů sionistické konspirace. Základ funkčního vedení školy, je aby výchovný poradce (nyní „asistent pedagoga“) uměl složit třídní radu z neproblémových jedinců (to ve filmu právě nebylo). Je zkrátka potřeba pracovat s důkazy, které nám pomohly se odtrhnout, a ne se dál nechat naproKLAMovávat sionisty. ❌ (14.09.2011)

Experiment, který se vyplatil - nevěřila bych, že několik hospitací na hodinách francouzštiny dovede strhnout pozornost diváka takovou měrou, jako tento snímek - nepřikrášlený, nepodbízivý, nic nepodsouvající, pravdivý a podaný perfektní formou, je vidět, že ti, kdo se na něm podíleli, čerpali ze svých zkušeností. Kdo pracuje ve školství, tak jako já, bude si muset několikrát zavřít pomyslnou kudlu v kapse, vybavujíc si vlastní bezradnost, bezmoc i ponížení při práci s podobnými exempláři, zde těžší o pestřejší národnostní složení. O to větší je moje poklona učiteli francouzštiny, za jeho profesionalitu, přirozenou autoritu, trpělivost, slušnost, porozumění a lidství a také sílu pokračovat dál s vědomím, že výsledky se nikdy ani nepřiblíží vynaložené námaze. NEJLEPŠÍ SCÉNY: Nenávistný projev mladého učitele ve sborovně a přiznání dívky, která se za celý rok nenaučila vůbec nic. (06.03.2012)

Zatiaľ čo Cesta do hlubin študákovy duše bola úsmevnou nostalgickou spomienkou a Pánu učiteľovi s láskou iba naznačením možných problémov s upokojujúcim happy endom, toto je už neskreslený pohľad na súčasnosť s temnými vyhliadkami do budúcnosti. Tento hraný dokument ma úplne nečakane nadchol, ale viac ako tri hviezdičky mu nemôžem dať, nakoľko jeho hodnota spočíva v zaujímavom námete a problematike, ktorú sa pokúša riešiť. Podobnosť so situáciou u nás je síce náhodná, ale neteší. Preto si nemôžeme škodoradostne mumlať: To máte za tie kolónie a multi-kulti, pretože u nás do rovnakého závozu dospejeme aj bez kolónií. To, že väčšina farebných žiakov bola prekvapená tým, že by sa mali považovať za Francúzov, je obžalobou idiotskej imigračnej politiky, púšťajúcej do krajiny tých, ktorí sa chcú mať lepšie bez toho, aby boli ochotní čokoľvek na sebe zmeniť. (27.04.2011)