Mlčení Lorny

Prostě vyprávěný zlomek nevyslovitelného příběhu ženy, která se jako většina lidí teprve na osudové hraně života a smrti učí rozumět ostatním i sobě samé. A to ostří je jako vždy předlouhé a nestejnoměrně naostřené. Banální obrazy, vyprázdněné scény, neporozumivé pokusy o stejně zbytečný dialog, končící canettiovskou „ejakulací, jež bídně živoří v gramatice,“ listují životem s neobvyklou (anebo až příliš běžnou) lhostejností, až se nakonec zdá, že se nic neodehrává. Nekonečné stopování chůze, nakládání s věcmi, oblékání a svlékání, všech všedních, cyklicky se opakujících úkonů, těch neduživých přírodnin lidské kultury, ale konečně vrcholí záhadným – a jediným skutečným, ryzím – dialogem, hovorem odevzdávajících se těl, nad nimiž snad i duše jenom žasnou. Mlčení, které ženu obklopuje, skličuje jako plíce, které se nedokáží naplno nadechnout, a zastavuje jakýkoliv pohyb přinejlepším v půli. Její cesta se tak ani nerozeběhne: otáčí se, jako by chtěla najít a pohltit svůj počátek. Vše se mění až s vírou v těhotenství, které vyváží spoluúčast na zločinu. Když žena počíná ke svému dítěti promlouvat, začíná její hlas konečně ožívat životem, a rodí se vedle nové bytosti také mateřština, dosud nejistý, nejvýš podvědomý led, přes nějž lze uniknout vsugerovaným vlkům. (09.12.2017)

Kedysi sobášni podvodníci s vyťahaným fúzom, dnes už zmena: sobášne podvodníčky, ktoré ťa radi poťahajú na chvíľu za fúz a nielen za ten. Film o svedomí, morálnej zodpovednosti a narušenej duševnej rovnováhe, ktorý celkom púta a nenudí, no na konci neprekvapí. Ako sociálna dráma ale má svoju hodnotu. (05.02.2024)

Po silnom zážitku z Dieťata bratov Dardennovcov som sa "tešil" na podobnú emocionálnu pecku..Lorna ma ale zvláštnym sposobom iritovala, nedokázal som sa ani na chvíľu stotožniť s jej konaním. Ani pri Dieťati mi to nešlo, ale samotný príbeh, sposob, akým bol vystavaný, ma úplne odrovnal. Zmätok v Lorne sa síce na mňa preniesol, ale zároveň má dráždil, vadil mi, emocionálne ma znepokojil, nie ale tým, čo sa na plátne dialo ako také, ale že sa to na seba nabaľovalo a nedostavila sa ani chvíľková katarzia..a preto ani záver na mňa nezafungoval a z kina som odchádzal otupený.. (28.02.2009)

Kvůli výluce jsem zmeškal přípoj a hodinu čekal v Tišnově. Zašel jsem tedy do nádražního bufetu "Vendon". Název nezvyklý a tak jsem se zeptal. Jde o příjmení indočínských manželů, které jej provozují. Dal jsem si smažený sýr a pivo za šedesát a přemýšlel, co si - až konečně dojedu - pustím za film. Mlčení Lorny bylo jednou, nakonec realizovanou, variantou. A při něm jsem si vzpomněl na bufet (ve filmu jde také o "bufet") v Tišnově a byl rád, že naši imigranti jsou typu jakého jsou - paní Vendonová mi nakonec ještě pomohla hodit bágl na záda. Konečně, za imigranty nese zodpovědnost hostitelská země - a lidé v ní... Bratři Dardennové jsou "příběháři", já příběh ve filmu neupřednostňuji, myslím, že se film bez nich obejde, ale Dardennové ho umí podat: napínavě a přitom neotřele... Lorna, která se nakonec zříká světských hovorů (stejně se mluví jen o penězích), rozmlouvá už pouze se svým nenarozeným dítětem, ať už bylo počnuto čili nic. Dítě je pro ni ideálním pokračováním vztahu ke Claudymu, kterého přece jen zradila. Dardennové tomu říkají "mlčení". (04.12.2018)

Hodně zajímavý film, na Albánku je ale Lorna až moc vyjjímečná a schopná, i ta super francouzština není rozhodně obvyklá. Ale ten divný konec, nejradši bych si "dala" na závěr happy end, ale i realistické tragické zakončení by mi bylo milejší, než nejistota v chatrči (chvilková než dorazí policie se psy...) (02.04.2009)