Mlčení Lorny

Jak se mi jejich Dítě nelíbilo, tak tentokrát jim skoro nemám co vyčíst. Tohle je takový typicky festivalový film, který v běžné distribuci nemá téměř žádné šance. Bratři Dardenneové tentokrát zvolili velmi civilní režijní formu, která jen zvýrazňuje perfektní herecký výkon albánské herečky Arty Dobroshi, která téměř neopouští plátno. Ještě bych si ale dal nějaký konec... (90%) (14.07.2008)

Zločin? Fajn, ale jen "vocaď pocaď", říká si hlavní hrdinka, když si chce najít své místo na slunci a přivydělat sňatkovým podvodem. Už jí ale nevoní vražda, která je nedílnou součástí plánu jejích společníků. Má zkrátka a dobře určité morální zábrany, které ostatní členy zločinecké bandy zjevně netrápí. Lorna si ale neuvědomuje, že je jenom malou rybou a nikoliv hybatelkou událostí, takže její vzpoura proti plánovanému obchodu se smutnými konci končí neúspěšně a nezbývá jí než se pokusit zachránit holý život. Psychologická kriminálka se zajímavou a neokoukanou herečkou v hlavní roli a hořkým dějem se nesnaží jít ve stopách hollywoodských thrillerů, ale vlastní cestou malého evropského filmu. Celkový dojem: 75 %. (17.05.2012)

Film, který kdyby měl ještě pár minut navíc, tak by mi to vůbec nevadilo, protože bych se o postavách chtěla dozvědět ještě mnohem více. Herecké kreace představitelů Lorny a Claudyho vyčerpaly na tak malém prostoru tolik různých charakterových poloh a tak intimně zahraných, že mohu jim a bratrům Dardenneovým opět jen než zatleskat za další filmový zážitek. (17.04.2011)

Velmi milé belgické překvapení v podání albánské uprchlice Lorny a sondy do jejího světa. Ač mě jako diváka dost štvala ta nejistota, kterou je Lorna opředena, musím uznat, že to mělo svoje kouzlo. Je to taková hříčka od pánů režisérů a já na jejich hru ráda přistoupila. I proto se mi líbil ten konec nekonec, který nechává vše děsivě otevřené a zároveň nepohřbívá naději na nový život. (01.12.2011)

Jsem rád, že jsem na to nešel ve Varech. Tam by mi to připadlo asi o dost matnější - a zmizelo v nánosu "podobně" sociálně drtivých snímků ( s tím rozdílem, že tenhle je drtivý opravdu, většina ostatních festvalových rychlokvašek na podobná témata jen rýžuje...). Uznávám výběr autorů, respektuji precizně "natůr" filmařinu. Můj šálek čaje to ale není a na podobná témata mám raději přístup čistě dokumentární, bez hrané kostry. Podobných Loren je (bohužel nejen) v Belgii strašná spousta a z jejich příběhů, v nichž často chybí ona závěrečná naděje nesená praskajícím ohněm jako u Dardennů, by mrazilo bezesporu stejně. I je bych chtěl "slyšet". (20.02.2009)