Mlčení Lorny

Jak se mi jejich Dítě nelíbilo, tak tentokrát jim skoro nemám co vyčíst. Tohle je takový typicky festivalový film, který v běžné distribuci nemá téměř žádné šance. Bratři Dardenneové tentokrát zvolili velmi civilní režijní formu, která jen zvýrazňuje perfektní herecký výkon albánské herečky Arty Dobroshi, která téměř neopouští plátno. Ještě bych si ale dal nějaký konec... (90%) (14.07.2008)

Stále stejní, a přitom tak noví Dardennové, či tak noví, ale přitom stále stejní Dardennové? Těžko říct, protože nezáleží ani tak na tom, nakolik jste obeznámeni s tvorbou oblíbenců v Cannes, kteří si "odtud" odnesli Zlatou palmu za ROSSETU a DÍTĚ, ale jestli přijmete zlom v druhé polovině. Jejich pozorovatelský odstup, známý ze SLIBU či SYNA, se zde postupně promění ve vyprávění z pohledu hlavní ženské postavy, jejíž psychické stránce se uzpůsobuje eliptické vyprávění a i míra informací a způsob jejich dávkování je závislý na ní. Zájem o lidi žijící na okraji společnosti, kteří se zapletou se zločinem (nelegální přistěhovalectví - SLIB, předčasná dospělost a zodpovědnost za druhé, např. za na drogách závislou matku - ROSSETA , SYN - vyrovnání se s minulostí: vražda, zbavení se novorozence kvůli obživě - DÍTĚ), zůstává, stejně tak poukázání na vazbu mezi nimi a státními institucemi. Na leitmotiv - smíření se se svým svědomím prostřednictvím pokání - prostupující celým dílem belgických bratří je ale nahlíženo v druhé polovině až nábožensky a ústřední postava, přestože ji zůstává naděje na záchranu, není schopna čelit svému čini, vyrovnat se s ním, čímž se odřizuje od společnosti. Od Bressona k Buňuelovi aneb deprese z represe. (20.03.2009)

Môj názor na Dardenovcov sa vďaka tomuto filmu výrazne zlepšil. Doteraz som ich považoval za tvorcov nudných moralizovačiek (páčil sa mi iba Syn), ktoré sú vhodné iba na to, aby zbierali ceny na festivaloch. Aj toto bolo natočené "ich" typickým štýlom, ale Lorna ma zaujala, viem sa do nej vcítiť, a hoci som sa v istých momentoch nudil, film ako celok ma oslovil. Sám neviem prečo - možno som len o nejaký ten rok starší. (31.03.2009)

Film, který kdyby měl ještě pár minut navíc, tak by mi to vůbec nevadilo, protože bych se o postavách chtěla dozvědět ještě mnohem více. Herecké kreace představitelů Lorny a Claudyho vyčerpaly na tak malém prostoru tolik různých charakterových poloh a tak intimně zahraných, že mohu jim a bratrům Dardenneovým opět jen než zatleskat za další filmový zážitek. (17.04.2011)

Velké ideály a špinavé ruce Lorně nesvědčí. Protest proti surovému okolnímu světu, který v ní začíná klíčit, prorůstá do symboliky nového života a zachování, které Lorna pěstuje ve svém srdci a nikoli ve svém těle. Tento prvek rozhýbe řád věcí a naplní její život nadějí. Intimní, civilní snímek, který není veselý ale ani smutný. (12.05.2009)