Mlčení Lorny

Tak já nevím, jestli v tomhle případě nebyli páni bratři režiséři až příliš velkými skrblíky, ale ve své podstatě asi tolik slov nebylo opravdu třeba. Jé to téma zfilmované na sto způsobů, takže kostra byla celkem jasná, ale asi jsem očekávala, že mě víc emotivně osloví. Myslím, že sen Lorny byl postupně drcen tím, co všechno pro něj musela udělat. Nemůžu říct, že jsem s ní soucítila po tom, co se odehrálo v souvislosti s Claoudym, ale to byl asi první impuls, kdy pak postupně začínala její vnitřní destrukce a vše se neodvolatelně chýlilo ke konci, který se v tomhle případě dal předpokládat Co dokáže s člověkem udělat ekonomická krize je někdy k nevíře a tohle byl jen malý útržek života jedné dívky, která měla možná zůstat tam odkud pocházela, alespoň ze závěru to pro mě vyplynulo. Jo, život je někdy pes a Arta byla výborná. 3,5* (28.02.2014)

Skličující, ale ne beznadějný film; až nepříjemně skutečné drama, které se nesoustředí jen na sociální otázky - jakkoliv věrohodně je v něm svět přistěhovalců v "blahobytné Belgii" zachycen - ale především na lidské charaktery, na zápasy v duši. Sledujeme tichý přerod albánské imigrantky Lorny, pro niž se druhý člověk, feťák Claudy, jehož si vzala kvůli občanství, postupně stává z věci člověkem, ne prostředkem, ale cílem. Utkvělo mi v srdci nekolik krásných okamžiků: například nečekaná milostná scéna (byť trochu příliš dlouhá), kde je sex mnohem spíše projevem sebedarování než chtíče. Ocenění poroty v Cannes za scénář však moc nechápu. Film v poslední třetině příliš dějově zrychlí a zhoustne, takže divák ukolébaný pomalým rytmem vyprávění najednou lapá po dechu, přemýšlí, co se to vlastně na plátně stalo a příběh se mu mírně odcizí. Zkratkovitsot začne vadit. Navzdory tomuto nedostatku si minimalismu bratří Dardennů cením - podivuhodně pravdivě a bez kašírování totiž spájí sociální výpověď s duchovnem. Dával-li bych zlatou palmu, pak za režii. Jako jiné dardennovské filmy, ani Lorna nepotěší, nepobaví, neposkytne únik... kdo jí však bude ochoten věnovat pozornost, mnoho si odnese - přinejmenším jednu užitečnou jizvu navíc. Ale Bohu díky za takovéto chirurgické zákroky na duši, pomáhají člověka léčit z jedovatého opojení, do něhož se v multikinech - chrámech eskapismu - často tak ochotně vrhá. (23.02.2009)

Aneb co by člověk neudělal pro belgické občanství. Popis děje vypadá zajímavě a slibuje vzrušení a akci. Nenechte se zmást! V katalogu MFF KV uvedený popis zahrnuje výrazy jako: minimalistická výstavba situací nebo střídmá foma, což film vystihuje daleko lépe. Další z filmů, které jsou sice zajímavé, ale já jsem jimi proplula, aniž bych se namočila. (14.07.2008)

Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Snad nám nakonec nebude líto dívčiny, která svou budoucnost programově budovala na podvodech a vraždách, a nakonec to na ni byla přece jen příliš silná káva. --- Jak tvrdil už Hayek, nejhorším následkem socialistické tyranie není materiální bída, nýbrž demoralizace. --- Dobrý příběh, svérázné filmařské umění. Jenže, jak už poznamenali jiní, uvidět jednou, pochválit na festivalech, a za pár týdnů si nikdo nevzpomene. Příčinou je zřejmě fakt, že tenhle střízlivý až chladný přístup nevyvolává skoro žádné emoce. (01.05.2011)

Excelentní film v kvalitě nepolevujících Dardennů, kde se v první půli odehrává nečekaná romance, která je v jejich podání nádherná, uvěřitelná a o to silnější. V druhý půli přicházejí bolestný výčitky svědomí, silnější než osobnost, která jima trpí, takže jsme postupně jejich rozkladnou silou uváděni do světa, o němž nevíme, jestli je pravdivej či ne. Každopádně je zde snaha a touha po světle a vykoupení, k tomu na závěr tóny Beethovenovo poslední sonáty op.111, Dardennové prostě čarujou... ( spolu s nima i Arta Dobroshi, ostatní herci a jasně, Pan herec Jeremie Renier). (09.04.2011)