Posel

Nebýt velmi emotivních scén při sdělování úmrtí blízkým je The Messenger vcelku prázdný a nudný film. Občasné střípky dobrého herectví zde zaznamenávám u Woodyho Harrelsona a naopak mi připadá, že Benu Fosterovi odumírají všechny mimické svaly a již nedokáže vyjádřit žádnou jinou emoci než jeho standartní nasraný ksichtík. Nedošel jsem k žádnému výraznějšímu poznání, snad jen ,, Ti Američané si za všechno můžou stejně samy.'' (21.08.2010)

Vynikajúca a tématicky naozaj zaujímavá psychologická dráma o dvoch armádnych anjeloch smrti, ktorá kým nám približuje ich každodennú profesionálu rutinu a jej dopad na zdrvených adresátov, tak funguje bravúrne. Škoda tých dvoch-troch scén, kedy sa na povrch skrz alkohol vyplavujú všetky bolesti a spomienky z vojny a režisér sa snaží skrz uslzených osamelých hrdinov ždímať z diváka emócie za každú cenu...Woody Harrelson a Ben Foster každopádne skvelí. (01.02.2010)

Natočeny a zahrany to bylo dobře, ale ta problematika oznamování rodinám zprávu o mrtvejch členech rodiny, to mě zaujalo asi jak rozškrabaná vyrážka na pytlu. Prostě se mi nelibi americká armádní šaškárna, mrtví vojáci prohlášení za hrdiny, nemyslící panáčci bezmyšlenkovitě poslouchající na slovo, vlastenectví atd. Dobry ale bylo, že myslim ani nepoužili takovou tu klišovitou hudbu, co se používá v americkejch filmech o armádě a u které se salutuje... nebo jsem si toho aspoň nevšim. Počítat úsměvy Bena Fostera by bylo asi zbytečný (a to nejenom v tomhle filmu, že), a to mě už docela štve - ty smutny depkovity postavy, ktery se tvářej tak tragicky, že všechno na světě je celoživotní a neřešitelnej problém. Libila se mi ta hláška o válce v Iráku, že kvuli těm náboženskejm sračkám si tam američtí vojáci nezašoustali, a proto jsou všichni tak nasraní, chch. V podstatě se mi to celkem libilo, hlavně trio Woody, Ben a Samantha, v tomhle pořadí... (28.05.2013)

Hodně zajímavý ale děsně nudný snímek. Přijde mi, že trval mnohem dýl. Sice film těží hlavně ze silného efektu oznamovacích scén, ale ke konci zaujme i vztahem obou vojáků. Každé oznámení proběhlo jinak, tak si divák může udělat představu, co všechno musejí vojáci oznamující rodinám smrt syna či manžela prožít. Jenže už málokoho zajímá nekonečné žvatlání vdovy o svých pocitech. Druhou nekonečně nudnou scénou bylo vyprávění Woodyho Harrelsona o něčem, co si vlastně už ani nepamatuju, ale vím, že jsem strašně dlouho koukal, jak mluví a mluví a mluví a mluví a mluví... (30.11.2010)

Zajímavý film, ale tak trošku o ničem. Ze začátku poznám dva chlapy, co maj za úkol rodinám oznamovat, že jejich syn nebo dcera zemřeli ve válce na Blízkém východě. Když už se to asi po desátý opakuje, tak nakonec zjistim, že i oni sami mají problémy a ty se pro diváka v poslední půlhodině otevřou. Na druhou stranu je dobře, že takový film byl natočen, jelikož i takoví lidé existují a bohužel se i tak musí chovat. Kdo by si byl uvědomil, že Amerika je vlastně rok, co rok ve válce. Divný, nechci je bránit ani odsouzet...bůhví jaký by to bylo bez nich. Ale bez těch lidí, kteří v tomto případě hrál Ben Foster a Woody Harrelson, by Amerika zřejmě o nic ochuzená nebyla. Hra na jakousi Americkou hrdost... (11.02.2010)