Milk

Průměrně natočený životopisný film s pěknou dobovou stylizací a velmi černobíle napsanými postavami. Nicméně výborní herci v čele s Seanem Pennem vytahují Milk do nadprůměru a vůbec celý film mě zase o kousek víc přesvědčil o tom, že USA je jedna z těch nejpuritánštějších a nejkonzervativnějších zemí vyspělého světa. (01.05.2009)

Spolehlivý (?) obraz doby. Úvod, nejméně konvenční část filmu obsahuje nejvíce důkazů Van Santovy radosti z kopy možností, jak zmást komerčního diváka. Kdykoliv se naskytne příležitost, využívá černobílých fotografií, televizních záběrů i zfalšovaných televizních záběrů, jejichž rozeznání od těch skutečných ztěžuje mimořádná podobnost herců s jejich předobrazy (viz fotografie před závěrečnými titulky). Po svižném představení doby a postav se van Sant začíná více soustředit na vyprávění příběhu, jehož jádro tvoří klasické volební klání s mnoha prohrami a jednou velkou výhrou na konci. Závěr a také hlavní důvod, proč o Milkovi vznikl celovečerní film, potom ukazuje, že ještě zdaleka nebylo dobojováno, což by ani nemusel podtrhávat patetický komentář o naději. Milk je důkazem, že podvratné stírání hranice mezi realitou a fikcí nemusí být nutně v rozporu se snahou sdělit nám pravdu. Častým snímáním děje přes zrcadlo/sklo posiluje dojem pouze jakéhosi odrazu fiktivního obrazu, který nemůže plně zprostředkovat minulost a již vůbec ne momenty, kdy šlo o lidský život (odraz na zakrvácené píšťalce). Film podle skutečných události tak vlastně zpochybňuje význam čím dál oblíbenějšího natáčení filmů podle skutečných událostí. Není rozumnější uvolnit prostor upřímnějších dokumentům (v tomto případě třeba: http://www.csfd.cz/film/128863-times-of-harvey-milk-the/)? Hlavní přínos Milka bych ale viděl v tom, jak odráží jinou dobu než sedmdesátá léta (ta mimochodem připomíná každý myslitelný detail), dobu svého vzniku. Pro celovečerní (tj. ne televizní) životopisný film o aktivistovi za černošská práva uzrála doba začátkem devadesátých let (Malcolm X, 1992), o téměř dvacet let později usoudil Hollywood, že hlavní divácký proud skousne film urputně bránící zájmy homosexuálů. Za dalších pár let bychom se mohli dočkat snímku o nějaké významné feministce. 80% Zajímavé komentáře: Radek99, Flipper, Tommy987, jhrasko, nightevan (27.03.2009)

I přes všechny ty oscarové nominace pro mě překvapivě velmi dobrý životopisný film. O osobnosti Harveyeho Milka jsem toho až na jeho neblahý konec pomalu nic nevěděl. O to víc mě tento film mapující důležité události dostal. Gus Van Sant to má svojí svižnou režií pevně ruce. Atmosféru 70. let, kdy si homosexuálové vytrpěli hodně perné chvilky, pojal výborně a opravdu mě to strhlo. I ten Sean Penn překvapil, protože jsem se obával až trapně přehrávajícího výkonu jako v Jmenuji se Sam. Tady je ovšem výborný a opravdu jsem mu fandil. Jenom škoda, že není větší prostor věnován i ostatním hercům. James Franco, Emile Hirsh i Alison Pill jsou výborní a zasloužili by si více prostoru. Nejlepší mi ale přišel Josh Brolin, bohužel jeho rivalitě s Milkem není věnován dostatečný prostor. A to právě tahle postava by ten prostor mít měla. Harvey Milk prostě přišel, získal si mě a doufám, že nezapadne jako mnoha jiných životopisných filmů. (21.02.2009)

Známý americký režisér Gus Van Sant uchopil své zásadní téma, tedy problematiku homosexuálů (zajímavé, že tady emancipace pokulhává, lesbičky jdou vždy až v druhém sledu), a proměnil ji ve svůj jednoznačně nejsilněji působící film. Autentický životopisný příběh homosexuálního aktivisty a sanfranciského politika Harveyho Milka, který posunul významně americký civilizační vývoj svým důrazným lpěním na nezadatelných lidských právech týkajících se všech, tedy i menšin, je modelovým příkladem Van Santovy režijní práce - intuitivní skloubení hollywoodského biografického filmu (s použitím autentických dobových záběrů, skutečně dokonale vytvořenou mizanscénou, sklonem k mírnému patosu (řeka svíček, Milkovo tělo při střelbě...), okázalou adorací hlavních hrdinů...) a osobitého stylu i syrově zraňující otevřenosti raných Van Santových snímků a jejich výlučné poetiky - i tady je homosexualita ponejvíce prokletím, jelikož prudérní okolí ji za prokletí považuje, v duchu vynikajícího Mého soukromého Idaha je normalitou prostituce coby základní zdroj obživy a útěk do halucinogenních světů coby jedna z mála cest do vnitřního bezpečí. Harvey Milk je odzačátku psanec své sexuální orientace, který se ale se svou společenskou úlohou nehodlá smířit - cesta politické změny by mohla být návodová i pro dnešní svět a současnou dobu... Podobné filmy: Lid versus Larry Flynt, Times of Harvey Milk, Bobby (04.03.2009)

Že by snad kolektivní herecký výkon roku? Jistě to všem může připadat jako přehlídka karikatur (a dle ohlasů to taky tak mnoho lidí bere), ale málo kdo si uvědomí, že pro napsané postavy byly předlohou skutečné osobnosti, skuteční lidé a hlavně - skuteční gayové. Jestli byly takzvanými karikaturami i ve skutečnosti pak není chyba scénáristů. Mně stačilo, když jsem viděl perfektní civilní výkon Jamese Franca, ten přeci není ve filmu žádnou napodobeninou ani karikaturou gaye. Proto si myslím, že herci odvedli obrovský kus práce a ten "titul" kolektivní herecký výkon roku bych jim udělil. Samotné téma je kontroverzní až na půdu americké akademie a v políčku pro počet proměněných nominací určitě nezůstane současná nula. Když nad tím však přemýšlím, nevím za co bych toho Oskara udělil, Sean Penn je sice skvělý ale Frank Langella jej předčí ve všech ohledech, to samé se dá říci o Gus Van Santovi a i ostatních nominovaných, samotné klání bude zajímavé sledovat (já nad ceremoniálem ještě hůl nezlomil). Milk si zařazuji do poličky s názvem jednou a dost, film mě chytil za srdce, nenudil mě a dozvěděl jsem se zase něco nového, ale nevidím jediný důvod projekci opakovat. (31.01.2009)